,,Máš být vdána."

Ta slova zněla Georgianě v uších, když sledovala barevné víry hedvábí a sametů které tvořily tanečníky tanečního sálu.

Byla to oslava narození princezny Marie.

Další Tudor zdobil svět, i když bohužel nebyl muž.

Georgiana to nedala.

Její myšlenky se skládaly ze zasnoubení s hrabětem z Worcesteru, mužem jen o málo starším než její otec.

Zatímco mnozí z jejích společenských kruhů by si přivodili nedůstojnost výměny od jednoho pána k druhému s veselostí letního motýla, cítila jen jak se zámek na její stále pozlacené kleci stahuje.

Chtěla dupat nohama a křičet nad nespravedlivostí toho všeho.

Na okrajích jejích modrých očí se zabodly rozzlobené slzy, ale odmítala dát najevo jakoukoli známku slabosti.

,,Byla Stafford a znala své místo na tomto světě."

Její otec a strýc do ní při nejednou vrazili její hodnotu. Její otec neměl pro dceru žádné využití, ale ve skutečnosti neměl pro dítě žádné využití a proto získal zvláštní povolení vzít si její matku.

Henry Stafford který byla téměř o dvacet let starší než ona ji považoval za neschopnou mít další děti než ty z prvního manželství.

Trvalo však pouze jejich svatební noci kdy se Henry a Cecily poprvé a naposledy dali dohromady a než jejich spojení vyústilo v nevítané narození Georgiany.

Nyní o sedmnáct let později Henry Stafford vykládal svou jedinou dceru na prvního muže, aby mu učinil přijatelnou nabídku.

Proto měla být zítra předvedena k soudu.

Byla by to její zamýšlená první příležitost setkat se s ní a podívat se na ni. To byl také důvod, proč jí bylo zakázáno účastnit se oslav před ní.

Georgiana ucítila jak se na jejích pružných rtech ušklíbl, ale zakázat jí cokoli byl jistý způsob jak zajistit aby neudělala co bylo požadováno.

Její otec jí zakázal bojovat.

Nechala svého nevlastního bratra Edwarda, aby ji naučil šermovat.

Její matka jí zakázala hazardní hry.

Její nevlastní bratr George, ironicky nyní muž v rouchu ji naučil všechny varianty karet a šipek které znal z  vysoká i nízká společnost.

Její uvedení k soudu bylo pouhou formalitou.

Zamýšlela že vedle jejího otce a strýce stojí starý tlustý kanec muže kterého identifikovala při příjezdu na oslavu.

Její svatba měla být za měsíc.

Tato noc veselí, první pro jinou vznešenou dámu by možná byla pro Georgianu poslední a hodlala ji využít co nejlépe.

Tančila by, pila by a pokud by jí štěstí přálo pak by si našla i muže který by její pannu vzal co nejpříjemnějším způsobem za svou.

,,Koneckonců proč se muži bavili že?,"  řekla si sama pro sebe.

Utáhla stužky, které jí připevnily masku k obličeji.

Její šaty, i když nebyly tak okázalé jako některé dámy tady a její šaty byly stále dobře ušité a umožňovaly jí obcházet linii šlechtice nebo sluhy.

Nechtěla přitahovat příliš mnoho očí, kdyby její otec objevil její přítomnost... otřásla se když pomyslela na to co by jí udělal.

Georgiana se cítila dostatečně sebevědomá na to aby se mohla mezi nimi smísit a tak ladně prošla kolem davu na stranu tanečního parketu a našla sklenku vína.

Bavilo ji zastavit se a poslouchat útržky rozhovorů.

Většina z nich byly komentáře o královnině neschopnosti zplodit syna, i když jiné byly skandální.

,,Koho si hrabě z Pembroke vzal za milenku?

Byla lady Annabel s dítětem?

Nebyl její manžel posledních pár měsíců ve Francii?

Nikdy neuhodneš.

Jeho milenec byl muž!"

Georgiana usrkla z pití a kousla se do jazyka zatímco poslouchala různé rozhovory.

,,Měl to být její život, kdyby jí bylo dovoleno zůstat u soudu?," řekla si sama pro sebe.

Jakkoli byly ty drby zábavné, tak pod proudem zlomyslnosti jí lezla kůže. Nebylo pro ni těžké ujistit se že přátelství zde bude tak těžké jako voda v poušti.

Bylo to přinejmenším skličující.

Zanedlouho k ní přistoupil dvořan aby si zatančil.

Nasunula sklenici na míjející podnos a s pohrdavým úsměvem vzala muže za ruce. Příjemný příval jí zahřál v žilách, i když to rychle vyprchalo.