Pohrával si s ní tak že ji nutil sténat a plakat.

 "Odevzdej se mi Charlotte," řekl tiše a ona místo toho aby mu odpověděla přitiskla se k němu a náhle uvěznila jeho ruku mezi nimi.

Našel její pohled v zrcadle a dech mu ukradl zoufalý oheň který se na něj díval a to prostě nebylo přijatelné.

Než se mohla pokusit převzít další kontrolu, tak jí přitiskl k posteli a zdravě ji plácl po zadku. 

"To bylo velmi zlobivé, Charlotte," řekl tiše a pak se na ní dlouze podíval.

"Užil sis to?," zeptala se a na ustá mu vtiskla polibek. 

Překvapivě potěšený úsměv se mu díval do očí a on jí na rty dal další polibek. 

Z hrdla se jí začaly stahovat tiché vzlyky, když pokračoval dál v jejím trestání než se konečně zastavil a položil jí ruku na obě strany hlavy.

Spustil své tělo na její a lehce se přitiskl k její tváři. Přál si, aby ho nechala sejmout masku.

 „Podrob se. Cítím jak moc to chceš. Odevzdej, miláčku. Prosím," řekl tichým hlasem a ona byla tak blízko k tomu aby se vzdala i když on si s ní mohl dělat prakticky cokoliv.

Georgiana tiše zakňučela, když se k němu zoufale tiskla a pak potichu řekla „Charlesi, já... já..."

"Vy?," řekl jako by otázko a pak tiše zatáhl za její masku.

"Prosím," vzlykla potichu a on zůstal v klidu a nechal ji aby se proti němu svíjela.

 "Co prosím, Charlotte?," zeptal se a ona zklamaně zavrčela, když ho nemohla přimět k tomu aby se pohnul.

 "Prosím, já... potřebuji tě...," vzlykla zoufale a on se na ní jen překvapeně podíval. 

"Potřebuješ mě...?," zeptal se trochu udiveně a jazykem zašuměl na okraj jejího ucha.

 "No tak miláčku, ještě pár slov," zašeptal tiše a přitom jí něžně políbil.

„Potřebuji, abys...," zadusila se když se jeho ruka pod ní posunula a spolkla poslední zbytky její pýchy.

 „Bože... potřebuji aby sis mě vzal," vzlykla a on se na ní jen usmál.

,,Prosím," zaprosila ho a přitom mu věnovala toužebný pohled.

Než ucítila jak jí Charles vtiskl polibek na temeno hlavy, ozvalo se nad ní potěšené bzučení.

 "Hodná holka," řekl a posadil se na paty, lehce jí políbil na obě tváře a pak dodal ,,Už žádné škádlení," protože oba už byli na konci své trpělivosti.

Georgiana se zachvěla a zasténala až bolestně když se na ní vrhl a pak už nestačila nic dalšího říct.

Měla pocit jako by ji něco přimělo vidět hvězdy a našla sílu čelit jeho úderům svými vlastními pocity a najednou se cítil se tak dobře...

Bylo to téměř nesnesitelné a Georgiana vykřikla a její nohy se opřely o jeho, když ztuhla a třásla se. Bylo toho příliš mnoho a ona přitiskla svou tvář do matrace.

Ještě několik okamžiků si užíval ten pocit a liboval si ve všem co teď za tak krátkou chvíli dala, než mu síly začaly ubývat. S těžkým dechem se po chvíli vedle ní zhroutil a pomalu si ji přitáhl do náruče.

Jejich spojení bylo intenzivní... víc než čekal.

Její vzlyky se změnily v tiché popotahování když se snažila znovu získat kontrolu a Charles si jí přitiskl a uklidnil ji svou rukou kterou ji dal na záda a utišil ji.

 „Jsi v pořádku?," zeptal se po chvíli a ona jen přikývla.

,,Byl jsi tak dobrý drahoušku," odpověděla a pak se k němu přitiskla.