Hluboký povzdech a úder pěstí do stolu. Ještě nikdy se necítil tak zoufalý. Hleděl na prázdný papír před sebou, na kterém už měla být napsaná druhá půlka příběhu. Tužka se povalovala na druhém konci stolu a inspirace odjela na dovolenou do Karibiku. Byl bezmocný.

Měl jsem prostě zůstat u kritiky a na tohle se jednoduše vysrat, pomyslel si a tentokrát na stůl s hlasitým zaduněním dopadlo jeho čelo. Žmoulaje v ruce svůj svetr zůstal bezduše zírat do země a najednou měl v hlavě úplně prázdno. Už ho netrápilo dokončení nějaké knihy. Místo toho s tichým zívnutím v krkolomné poloze usnul.