Není nad to si po úmorném dni plném přežívání konečně lehnout do postýlky a zabořit obličej do polštáře a brečet...

Ne, moment, o tom jsem mluvit nechtěla. Zkrátka...naše postel je území, kde se dějí věci. Kde sníme o nesplnitelných věcech, kde se smějeme, pláčeme, přemýšlíme, jíme, učíme se... Má spoustu využití. A také je to naše komfortní zóna. Možná proto je nám v posteli nejlépe.

Jistě všichni známe ten pocit, kdy jedeme někam na dovolenou a nespíme v naší posteli. Já osobně tenhle problém nemám (mám dar usnout kdekoliv a kdykoliv), ale pro někoho může být tato skutečnost více než nepříjemná. Když se otočíme, nečeká nás kontakt s nočním stolkem, jako když jsme doma. Matrace je měkčí, peřina podivnější. Prostě to může být nepohodlné.

O to více si potom vážíme toho, kdy se vrátíme domů a vyspíme se ve své posteli. Hodně lidí se nevědomky bojí změny. A komfort vlastní postele, která je pořád stejná, je pro tyto jedince nedocenitelný.

A nakonec moudra na závěr. Važte si své postele. Stelte ji, starejte se o ni, převlékejte si povlečení a snažte se ze všech sil zachovat její kouzlo. Protože neznám lepší pocit, než lehnout do své postele a prostě jen být...