V mládí jsem neskonale obdivovala Erin Hunterovou a její knižní série psané z pohledu zvířat. Nejvíce jsem si oblíbila sérii Zákon smečky, o níž vám dnes něco povím.

První kniha této dvanáctidílné ságy pojednává o zlatém retrívrovi jménem Štístko a jeho smečce. Štístko býval po tom, co jej opustila jeho družka Hvězda, pes samotář. Opuštěný a věčně hladový se potuloval v lesích nedaleko oblasti, v níž žili dlouhé packy - lidé. Lovil a sháněl potravu všude, kde se dalo, občas dokonce i ve městě dvounohých. Ti však svá obydlí kvůli mohutnému zemětřesení museli urychleně opustit a v polorozbořených budovách tak zanechali nejen většinu svého majetku, ale i své čtyřnohé mazlíčky.

Pro zhýčkané vodítkové psy to byla rána do čumáku. Byli navyklí na pravidelný přísun potravy, teplo, pohodlí a bezpečí. Jak by někdo takový mohl přežít v divokém lese, hemžícím se kromě hlodavců i ostatními divokými psy?

Sami by asi dlouho nepřežili, jen co je pravda. To už však na scénu přichází Štístko. Tento samotářský pes rázem poruší veškeré zásady, které si kdy určil, a všechny opuštěné mazlíčky si vezme pod své packy. Společně se tak vydávají do lesa, vstříc úkrytům a možnostem obstarat si potravu.

Štístko postupně učí svou znovuobjevenou sestru Bellu, dovádivého maltezáčka jménem Sluníčko, bojového psa plemene buldok Bruna, border kolii Mikyho, kříženého westíka a Jacka Russella v podobě Daisy a novofunlanďanku Martu všemu, co se za několik let života v divočině přiučil. Učí je lovit, maskovat se mezi stromy nebo vystýlat příbytky.

Jakmile uzná za vhodné, smečku opouští s cílem vrátit se ke svému samotářskému životu, jelikož je přesvědčen, že už se o sebe postarají.

Je už na odchodu, když zaslechne hlasitý štěkot a hádající se psy. Urychleně se tedy vrací a míří zpět k Belle a ostatním. Jeho smečka je v nebezpečí. A právě teď ho potřebuje.