Ahoj lidi, moc ráda, bych tuhle kapitolu věnovala  Amerygl, která je tak hodná a našla si na mě čas, aby mi tu naší kapitolu opravila.

Takže si jí užíjte a za komentík  budu moc ráda. 

Odpověď přišla až za několik dní. Za tu dobu se hodně změnilo. Ve škole už všichni věděli, že slavný Harry Potter má Lvího Strážce. Někteří záviděli, stejně jako Ron, jiní se zase snažili oběma zalíbit. Oba dva však zůstali klidní a snažili se navzájem co nejvíce poznat. Harry zrovna seděl u snídaně, když k němu přiletěla Hedvika. Něžně ho klovla do prstu, když si od ní bral dopis. Potom si vzala z jeho talíře kousek slaniny a spokojeně odletěla.

„Kdo ti píše, Harry?" ozvala se vedle něj zvědavě Hermiona, která odložila učebnici lektvarů. Teď, když měli Křiklana, tak to sice nebrala tak vážně, ale učit se je základ - jak sama pořád opakovala.

Křiklan nastoupil na pololetí místo profesora Snapea. Důvod, který jim oznámil ředitel, byl takový, že profesor Snape má teď starosti se soutěží o jeho ruku, která se bude konat. Proto nastoupí až od ledna. Harry mohl po tomto prohlášení jen doufat, že si Severus vybere mezi nejlepšími a že bude šťastný. Nemohl říct, že by ho to uvnitř něj nebolelo - stále Severuse miloval, ale možná proto doufal, že až bude Severus šťastný, tak že i on se potom bude moc dostat dál a taky si někoho najít. Teď měl ale svého věrného lva, se kterým měl čím dál bližší vztah. Harry tohle nikdy nezažil. Někomu takhle bezmezně věřit. Ano, měl Hermionu i Rona, ale ani jim nikdy neřekl všechno. Před ním žádné tajemství udržet nemohl, snad za to mohlo jejich spojení.

„To nic, Hermiono, jen jsem psal Edwardovi, jestli by pro mě něco neudělal." Harry spokojeně začal otevírat dopis a usmíval se o to víc, když začal číst.

Milý, Harry,

jsem rád, že ses zase jednou ozval. Alex a Sam se na tebe pořád ptají. Doufám, že nás přijdeš zase brzo navštívit. Pevně věřím, že ti to ve škole jde dobře a že tam zase něco nevyvádíš. Pokud jde o tvou žádost, zdráhal jsem se ji vyplnit. Kdyby nebylo Klaudie, tak bych ti to snad i zamítl, ale vděčím ti za hodně. Takže jim ještě dnes napíši.

S pozdravem Edward Brown.

Tak to by bylo o jednu starost méně. Harry s úsměvem od ucha k uchu složil dopis a dal ho bezpečně do kapsy.

„Podle tvého výrazu hádám, že jsi dostal odpověď, ve kterou si doufal." Hermiona s očekáváním koukala na svého kamaráda, zatímco si uklízela učebnice do brašny.

„Tu nejlepší, Hermiono." Harry se začal také chystat k odchodu. Teď měli lektvary a Křiklan neměl rád, když chodili pozdě. Harry zabrousil pohledem ke konci stolu, kde seděl Ron, který se bavil s jedním ze šesťáků a jeho s Hermionou úplně ignoroval. To Harrymu trochu na náladě ubralo. Hermiona si jeho klesající nálady všimla.

„Neboj se Harry, on se vzpamatuje. Dej tomu čas," řekla a chlácholivě mu položila ruku na rameno.

„Hermiono, už zníš jako můj Strážce. Ten mi povídá taky pořád to samé - dej tomu čas."

„No vidíš, tak na tom asi něco bude, ne? A kde vůbec je?" Hermiona se začala rozhlížet okolo.

„Není tady, Hermi, včera se mi zdál dost neklidný, tak jsem se ho zeptal, co se děje. Chvíli trvalo, než jsem to z něj vypáčil, ale nakonec mi svěřil, že jeho dobrý přítel má problémy. Nevyptával jsem se ho na to a rovnou ho poslal za ním. Možná, že tam bude několik dní."

Dívka se začala nadechovat k přednášce o tom, jak je nebezpečné se rozdělovat, ale Harry byl rychlejší.

„Neboj, Hermiono, nic se nám nestane, máme stabilní pouto. Oba dva poznáme, když se jednomu z nás něco stane..."

„Jen aby, Harry. S tímto není radno si zahrávat," Hermiona vypadala, že si o ně velké obavy.

„Hermiono, nedělej si s tím strasti, budeš mít vrásky."

„Harry, ty jsi ale blbeček, víš to? Bylo to od tvého Strážce dost nezodpovědné, že dal přednost některému svému příteli. Místo toho, aby tě chránil! Možná, že máte pouto, ale to je zatím velice slabé."

„Já to vím, Hermiono, ale nemůžu po něm chtít, aby se mnou byl dvacet čtyři hodin denně. To nejde. Dokážu se o sebe postarat sám. Porazil jsem Voldemorta!"

Hermiona už nic neřekla, ale její výraz mluvil za vše.

Odpolední vyučování proběhlo bez komplikací. Jediné, čeho si Harry všiml, byl skleslý Draco Malfoy, který ani neprovokoval prvňáky. Musel se sám pro sebe smát. Věřil, že na obědě bude všechno jinak. Taky že jo.

***

Všichni, co byli v tu dobu, usazeni ve Velké síni zvedli hlavy. Nestávalo se často, aby sovy nesly poštu přes oběd. Sova zamířila k zmijozelskému stolu a přímo k jeho princi, Překvapený Draco si od ní vzal dopis a ona zase v klidu odletěla. Snad ani nevnímal svět okolo sebe. Začal netrpělivě otvírat dopis. Když se mu to konečně podařilo, hltal řádky jako šílený. Potom vystřelil ze židle a všichni byli svědky toho, jak se Draco Malfoy upřímně směje a utíká pryč ze síně. Velká síň se proměnila ve včelí úl, nikdo nevěděl, co se stalo. Možná až na jednoho chlapce s jizvou na čele, který v klidu pokračoval ve svém obědě. Jediné, co by ho možná prozradilo, kdyby se na něj někdo podíval, byly oči, které mu svítily radostí a štěstím.

Nikdo na vyučování Draca neviděl. Po škole se začaly šířit fámy. Někdo tvrdil, že dostal nabídku k famfrpálovému týmu, jiný zase, že vyhrál v loterii. Vskutku šílené teorie. Člověk by neřekl, co si lidé dokážou všechno vymyslet. Jenom Harry zůstal v klidu a do debaty Malfoy se nezapojoval. Místo toho se rozhodl jít si dělat úkoly dolů k jezeru. Byl se zeptat i Hermiony, ale vypadala na rozpacích. Harrymu později došlo, že to bylo tím, že chtěla být s Ronem, jen nevěděla, jak to Harrymu naznačit. Bude si s ní o tom muset později promluvit. Nechtěl být příčinou jejich sporů a už vůbec ne rozchodů. To by mu Ron už nikdy neodpustil.

Harry došel konečně k jezeru, rozhlédl se kolem sebe, bylo krásně, proto mu přišlo líto, že se musí učit. No co naplat, odkládal to dlouho, a kdyby to odkládal dál, dost nepříjemně by se mu to nakupilo. Nechtěl zase dělat úkoly po nocích a pak být ráno nevyspalý a protivný. Proto se rozhodl, že tenhle poslední rok v Bradavicích bude přistupovat k úkolům a učení zodpovědněji.

První, po čem sáhl, bylo Přeměňování. Praxe mu šla dobře, horší byla teorie. U praxe se většinou řídil instinktem, ale u teorie to jaksi nešlo. Tam, když si nepamatoval, jak správně sepsat sled švihnutí hůlkou, to bylo na levačku. Většinou mu s tím pomohla Hermiona. Zatímco on jí opravil chyby v Lektvarech. Byly to malé chyby, ale byly tam. Hermiona se pokaždé zlobila. Jak je možné, že v tom jsou chyby, když je to učebnice, ze které čerpá. Harry se tomu vždycky jen smál. Měl svou teorii, proč Severus objednal právě tyhle učebnice. Nebylo to vůbec tak, jak Ron tvrdil, že je to sobecký umaštěný parchant, který by nemohl vystát, kdyby byl někdo lepší. Harry na to měl trochu jiný pohled. Podle něj tam ty chyby byly záměrně, aby se studenti nespoléhali jen na to, co si přečtou v knihách, ale někdy mysleli i svou hlavou. Škoda, že mu Přeměňování nejde aspoň trochu jako Lektvary. Když tu byl profesor Snape, mohl se snažit, jak chtěl a stejně dostal T.

V tomhle se s profesorem Křiklanem lišili. Zatímco ho Snape od prvního ročníku nesnášel, Křiklan ho zbožňoval. Sám nevěděl, co je horší. Děsil se jen toho, že ho po pololetí uvidí. Znova nastanou ty urážky, posměšky a naschvály. Navíc bude ženatý, to Harryho trhalo zevnitř. Někdy si přišel jako masochista. Milovat někoho, kdo o vás vůbec nestojí. Ba, co víc, si s vámi jen hrál. Nikdy k vám nic necítil kromě nenávisti. Harry potřásl hlavou, aby zahnal ty chmurné myšlenky a konečně se pustil do úkolů. Netrvalo dlouho a rozptýlily ho hlasy. Doufal, že to není nikdo z jeho koleje. Chtěl být sám. Jediný, koho by uvítal, byl jeho věrný lev, který je teď někde bůhvíkde. Mýlil se, nebyl to nikdo jiný než parta ze Zmijozelu v čele s Dracem Malfoyem. O to víc sklonil hlavu, aby byl co nejméně vidět. Prošli okolo něj a sedli si o kus dál. Harry, který se sklonil ke knize, opatrně nadzvedl hlavu. Bavili se mezi sebou a z brašen vytahovali knížky. Zřejmě nebyl jediný, koho napadlo jít se učit ven. Vypadalo to, že si okolí nevšímají. Tak se Harry uklidnil. Dokud na něj nepadl stín, který mu znemožnil pokračovat v úkolech. Zvedl hlavu a do obličeje ho okamžitě praštilo sluníčko. Musel si proto zastínit oči rukou, ale hlas, který se následně ozval, poznal Harry na sto procent.

„Co to tu smolíš, Pottere?"

Draco vypadal ve velmi dobré náladě. Potom Harryho překvapil, když si sedl naproti němu a začal kolem sebe chystat učebnice. Harry střelil pohledem po partě ze Zmijozelu. Vypadali stejně zmateně, jako se Harry cítil. Pansy Parkinsonová byla jediná, která se zvedla a vydala se k nim. Byla už těsně u nich, když Malfoy zvedl hlavu od kouzelných formulí.

„Á Pansy, jdeš se k nám přidat?"

„Ne. Já... Draco, co to děláš?" Pansy střelila po Harrym trochu zmateným pohledem.

„Co by, Pansy, učím se. Sama dobře víš, že zítra píšeme test z kouzelných formulí, takže nechci nic nechat náhodě."

„Já vím, Draco, ale uvědomuješ si, vedle koho sedíš?" Pansy zněla, jako kdyby pochybovala o Dracově zdravém rozumu. „Jasně, Pansy," řekl Draco, jako by se nechumelilo. „Sedím vedle člověka, který hodil za hlavu všechny křivdy, co jsme si kdy udělali, a pomohl naší rodině, když byla v nouzích. Sehnal matce toho nejlepšího právníka, jakého kouzelnická společnost poznala. Díky němu je teď matka doma a zotavuje se z pobytu s Azkabanu."

Vrhl na Harryho pohled plný vděčnosti a díků.

„Takže je nasnadě, Pansy, abychom zakopali válečnou sekeru, protože já nedovolím, abyste útočili jakkoli na někoho, komu vděčím nejen za svůj život, ale také za život své matky."

Doufám, že se vám kapitola líbila.