Takže nová kapitola :) 

Probuzení bylo hořkosladké. Znáte ten pocit, když se vám nechce vstávat, ale musíte, jelikož na vás čekají povinnosti dalšího dne, jenže vy byste, nejraději, prospaly celý den.

Přesně takhle se cítil Harry, když otevřel oči a slastně se protáhl v rozehřátých peřinách. Ležel v manželské posteli, která byla tak pohodlná, že měl znova chuť zavřít oči a spát. Rozespale přejel rukou po tmavém prostěradle, které bylo na dotek velmi jemné. Na rtech se mu objevil úsměv a zvědavě se rozhlédl kolem sebe, první co ho upoutalo, byla modrá záře, která prosvěcovala skrz okno a dodávala prostoru tajemný nádech. Harryho pohled sklouzl přímo ke zdroji oné záře a se zatajeným dechem se zadíval přímo do oka, které se nacházelo po jeho pravé straně. Na hlubinách jezera bylo něco u klidnícího a Harry se při pozorování temných vod, přistihl, že mu lesy ani obloha neschází. Toto mělo také něco do sebe a rozhodně by si na to člověk dokázal zvyknout. Co však Harryho rozechvívalo a nutilo se šťastně usmívat, hned takto po ránu, bylo vědomí, že je ve sklepení, u jistého nevrlého profesora, jelikož, kde jinde jsou za okny hlubiny Bradavického jezera.

Z myšlenek ho vyrušilo rázné zaklepání na dveře. Osoba za dveřmi, ani nečekala na vyzvání a vstoupila.

Severus si to, nakráčel do ložnice s tácem v rukách.

Harry údivně zamrkal, aby se ujistil, zda se mu to nezdá. Byla to však skutečnost, proto se v posteli, pohodlně posadil a čekal, až mu Severus položí tác na nohy.

Tác byl bohatě prostřen. Nacházely se na něm sendviče a míchaná vajíčka. Na menším talířku, vedle, byla zelenina s kousky ovoce. Samozřejmě zde, nechyběly ani nápoje. Voňavá káva, ovocný čaj, voda i dýňová šťáva.

Harry zvedl hlavu od té lahodné hostiny a podíval se na Severuse, který nad ním stál, jako tělesná stráž. „Tohle všechno mám sníst, Severusi? Vždyť ze mě bude buřtíček," smál se a opět se podíval na tu hostinu.

„Však ono ti neškodí trochu přibrat," setřel ho Severus rázně.

Harry ho, propálil, naštvaným pohledem, ale vzal do ruky vidličku a pustil se do míchaných vajíček, na které se mu už při pohledu zbíhali sliny

Severus se nad tou podívanou, spokojeně ušklíbl.

Harry snědl několik soust, když se prostorem ozval zvonek.

„Jez!" přikázal Severus a jako uragán vyběhl z ložnice. Dveře přitom nevědomky nechal otevřené.

Harry opravdu pokračoval v jídle, ale měl přitom nastražené uši. První, co zaslechl, byly Severusovy nadávky, když otevřel dveře a poté veselý hlas Richarda Rose. Vajíčka Harrymu v ústech najednou zhořkla a přešla ho chuť, cokoli dalšího jíst. Vzal si z tácu, sklenici s vodou a na jeden zátah ji vypil. Líp mu sice nebylo, alespoň neměl sucho v ústech. Jemně odstrčil tác a chystal se zvednout, když se hlasy v druhé místnosti, rapidně zvýšily.

„Severusi! Ty, to nechápeš! Ty patříš ke mně! " Rosův hlas zněl zoufale, přesto Harrymu na něm něco nesedělo. Připadalo mu, jako, kdyby to přehrával. Bylo to zkrátka až moc teatrální.

„Drahý Richarde," ozval se druhý hlas, patřící Severusovi. „Myslíš, že jsem takový troll? Prověřil jsem si tě, tvoje rodina má obrovské dluhy."

„Ne! Severusi, já si tě, nechci vzít pro peníze, a ten, kdo tvrdí opak, ti lže!"

Harry by vsadil všechno svoje zlato, nato, že ví, jak se Severus právě teď tváří.

„Takže mi lžou, všichni ti kouzelníci, cos je podvedl. Třeba Fionna Night nebo Mark King..."

Čím víc jmen padalo, tím víc Ross bledl. „Jak o tomhle víš," zachraptěl, a byl nucen se opřít o futra dveří, aby neupadl.

„Jsem bývalý Smrtijed, sehnat si informace je pro mě snadné. Takže, navrhuju dohodu, já to nenahlásím, a ty mi navždy zmizíš ze života."

Harry uslyšel šoupavé kroky a napětím skoro nedýchal.

„Tak dobře, udělám, co si přeješ, ale zlomí mi to srdce, jsi pro mě jediný."

„I před tímhle, mě varovali Rossi, nesnaž se." Na Severusově hlase bylo poznat, že ztrácí trpělivost.

„Na jednu otázku, mi ale dlužíš vysvětlení, koho si teda vezmeš? Když všichni jsou ze hry venku."

„To už není tvoje věc," odbyl ho jedinou větou, Severus.

Ozval se zvuk zavírajících se dveří, doprovázený tupou ránou. „P-Počkej Severusi, snad si nechceš, vzít Pottera?"

Bylo jasně slyšet, jak je Rosův hlas překvapený.

„To, tobě, může být jedno!" odpověděl vztekle Severus a konečně zavřel dveře.

Harry v šoku si k sobě rychle přitáhl tác a vidličkou se začal, nimral ve stydnoucích vajíčkách.

Severus se objevil ve dveřích téměř v zápětí. „Slyšel si to, že?" povzdechl si rezignovaně, když uviděl otevřené dveře.

„Lhal bych, kdybych řekl, že ne." Harry přestal předstírat, že jí, místo toho, se podíval s očekáváním na Severuse. „Víš, co nechápu, Severusi? Proč jsi odmítl v podstatě vítěze soutěže."

Muž se nad jeho otázkou zamračil a změřil si Harryho pohledem. „Přece jsi to slyšel, Pottere," vyprsknul Snape a přešel, až k posteli na kterou si sednul až příliš blízko k Harrymu. „Byl to sňatkový podvodník."

Harry tohle čekal, ale stejně ho odpověď neuspokojila. „Tak to jsi měl štěstí, že jsi na to přišel, ještě před svatbou." Pokusil se o veselý tón.

„Já bych si ho stejně nevzal, ani kdyby to nebyl sňatkový podvodník." Severus, vypadal odhodlaně a propaloval přitom Harryho pohledem, tak intenzivně, že se mladíkovi z toho ježily chloupky vzadu na krku. Dokonce ho to natolik rozhodilo, že si byl nucen odkašlat, než mohl znovu začít mluvit. „Severusi, dochází ti, že tím se vracíš, zase na začátek? Že tě znova budou nahánět?"

„Nebudou, Harry."

Harry Potter z šoku otevřel ústa, když viděl, jak si Severus Snape, zčistajasna kleká na zem před postel a z kapsy hábitu, vytahuje zeleně sametovou krabičku, která se následně sama otevřela a uvnitř na červeném sametu, byl překrásný, prsten s černým krystalem uprostřed.

„Vím, co jsi mi řekl, Harry a uvědomuju si, že to nebude lehké překonat. Popravdě nemám tušení, co ti ten hadí parchant všechno provedl. Ale jedno vím jistě, chci tě po svém boku, navždy, protože nikdo není tak laskavý, trpělivý a čestný jako ty. A já jsem byl hlupák, že jsem to, nepoznal dřív. Nikdo jiný, by vedle mě nevydržel, jelikož bych se do něj neustále navážel ze vzteku, že to nejsi ty... Miluju tě, a chci s tebou strávit zbytek života. I za tu cenu, že mi nikdy nedáš všechno."

Harry měl co dělat, aby nezapomněl dýchat. Tohle nečekal, a kdo jo, Severuse Snapea miloval celým svým srdcem. Nikdy by se, ale neodvážil, doufat, že mu láska bude opětována. Z očí se mu spustily slzy. „Severusi, víš dobře, co děláš? Je to semnou občas hodně těžké a navíc jsem tvrdohlavý. Do všeho se pouštím po hlavě a krásou taky zrovna neoplývám," uchechtl se, sám sobě Harry a snažil se rukávem otřít si slzy.

„Pottere, to že jsi pako, to všichni víme, a že se do všeho vrhneš, než si to rozmyslíš to, víme taky. Proto tu, budu já, abych tě brzdil. A že neoplýváš krásou, pro mě jsi ten nejhezčí člověk na zemi. Tak už prosím, řekni ano, než mi tu zdřevění kolena."

Harry nemohl nic jiného, než se smát a zároveň brečet. Mezi tím, se snažil vykřičet své ano. Nakonec padl Severusovi okolo krku a svou odpověď mu co nejzřetelněji zopakoval do ucha.

Ten okamžik si bude pamatovat navždy. Nikdy, totiž neviděl, Severuse víc šťastného. Ať je v budoucnu čeká, cokoli, spolu se tomu postaví, jako celek od teď navždy...

***

Svatbu měli oba podle svých představ. Nic velkého, jen v rodinném kruhu a přátel. Obřad vedl Brumbál, který se po celou dobu usmíval, jako ještě nikdy. Za svědky jim šli Draco Malfoy a Ron Weasley. Ze začátku z toho nebyl ani jeden nadšený. Ale chtěli, aby jejich přátelé i rodina byli šťastní, takže to překousli.

O svatbě se psalo se, ještě dlouhou dobu. Nikde, však křivého slova. Harry měl za to, že za to mohl, jeho novopečený manžel. Ten to, ale popřel.

Harry dokončil školu v klidu, akorát si pár, jeho spolužáků, nemohlo zvyknout na jeho nové příjmení, a také, že ho tak jeho manžel oslovuje, až nezdravě často.

První jejich Vánoce, mimo Bradavice, byly kouzelné. Koupili si malý domek v Prasinkách. Oba to tak měli, blízko do práce.

Harry už od rána, zdobil celý dům a pekl cukroví, jak kouzelnické, tak mudlovské.

Severus se po snídani zavřel do své pracovny, ještě stále trucoval po včerejší hádce. Nechtěl, slavit Vánoce a Harry ano, tak mezi nimi vznikla rozepře. Harry si pak stěžoval Tily, která teď pracovala v Bradavicích společně s Allym a Dobbym. Na Harryho si, ale našla čas vždycky. Nabídla mu proto pobyt v Bradavicích, když jeho manžel je takový beran. Harry odmítl s tím, že Severuse naučí, mít rád Vánoce.

Večer krásně prostřel stůl, nandal jídlo na talíře a šel si pro manžela. Ten ani moc neprotestoval, měl hlad a vůně, co se nesla domem, by zlomila, kde koho.

Večeře byla výborná, oba si na ní pochutnávali. Harry, jenž dojedl, jako první, začal sklízet ze stolu. Dal nádobí do dřezu a přešel k Severusovi, který dojídal poslední sousta. Stoupnul si mu za záda a ruce mu ovinul kolem ramen. „Mám pro tebe dárek," šeptl tiše Severusovi do ucha.

„Pokud vím, dárky se dávají až ráno," prohlásil Severus ironicky.

Harry dělal, že si toho nevšiml a dál hladil Severuse po ramenou. „Já vím, ale tenhle už nepočká. Je potřeba ho rozbalit co nejdříve." S tímto sjel, až k mužovu rozkroku, kde promnul jeho chloubu.

Severus, který to nečekal, sebou lehce trhnul a zavzdychal. „To myslíš vážně, Harry?" dostal ze sebe mezi vzdychy a zastavil manželovu ruku, dřív, než by mohlo dojít k nehodě.

„Vypadám, že žertuju, chci se s tebou milovat, Severusi." Harry stačil, jen taktak uskočit, než se židle převrátila na podlahu.

Severus ho popadl do náruče a vydal se s ním rychlým krokem ke schodišti. Za doprovodu Harryho smíchu.

Tak se konečně stalo, že se dvě duše spojily a staly se navždy, jednou.

KONEC

Překvapení, šok, nevíra hold musí všechno skončit chtěla bych vám všem moc poděkovat za komentáře i hvězdičky největší ale patří korektorce za to jakou se mnou má trpělivost :)  

Ale nesmutněte mám další příběh a s tímto vás srdečně zvu na Banshee která se tu objeví zítra.