Nová Část :) Bez korekce 

Chvíli ještě počkal, než se Severusův dech ustálil. Teprve potom, se zvednul a upřel svou pozornost na ty dva. Stále se, potichu hádající. Dvěma dlouhými kroky, přešel knim. Vypadalo to, že se Ross stále snaží, Draca přesvědčit o své roli v záchraně Severusova života. Harry oba muže, popadl za ramena, aby mu konečně věnovali pozornost. Jinak to vypadalo, že se tak nikdy nestane. „Nechte toho, teď není čas na hádky," vykřikl a každému znich věnoval významný pohled.

Ross se toho hned chytil. „Máte pravdu, pane Pottere, důležitý tady je Severus," prohlásil významně a i hned se k němu chystal vrhnout.

Než ho Harry zatavil. Ross mu věnoval zmatený pohled, ale zůstal stát a počkal, až se Harry vyjádří. „Pane Rossi, jsem vám neskonale vděčný, že jste sem Severuse přivedl, ale myslím si, že bude lepší, když odejdete." Harry čekal, že se Ross bude vzpouzet, ale že mu div, jednu nevrazí, to vskutku ne.

„Pottere vy mě, nemáte co poroučet," vykřikl znova a už se napřahoval, že Potterovi vrazí.

Toho si Harry zavčas všimnul a díky svým, chytačským reflexům mu ruku chytil, těsně u tváře. „Být vámi Rossi nevyskakoval bych si." Okolo Harryho, se zvednul ledový vítr. Byl stejně, tak ledový jako Harryho hlas. „V tom co jste mi před chvíli řekl, máte, možná pravdu, ale to neznamená, že se nechám napadat ve svém vlastním domě." Vítr ustál stejně rychle, jako začal. Harry pustil, Rossovu ruku a nešlo si nevšimnout, že je studená a lepkavá. Otočil se na Draca, který si ho měřil samolibým úšklebkem. Dělal, že ho nevidí a místo toho se ho slušně zeptal. „Draco mohl bys tady, pana Rosse doprovodit ke dveřím a ujistit se, že jimi projde. Nechceme přeci, aby zabloudil?" Při posledním slově, nadzvedl významně obočí.

Dracovi se na tváři rozlil široký úsměv. „Zahrát si na skřítka, byl vždycky, můj sen Pottere."

Harry měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. „Ta tedy, jestli tě můžu poprosit..." Vic říkat ani nemusel.

Draco popadl bez řeči Rosse za paži a táhl ho ven z pokoje.

Harry se za tím obrázkem s úsměvem bavil. Radost ho ale ihned přešla, když mu padl pohled na zakrvácený, Severusův plášť. Trochu obezřetně se k němu přiblížil a sebral ho ze země. Plášť, byl, těší, než obvykle jelikož, byl nasáklý krví. Harry utrápeně zavřel oči. Musel pročistit mysl, aby mohl zase racionálně přemýšlet. Poté, co měl, všechny pocity, ukryty hluboko v sobě otevřel oči a začal, prohledávat, zakrvácený plášť. Na první pohled nic neskrýval, až teprve, když Harry sáhnul do tajné kapsy, kterou našel, jedině ten, co o ní věděl. Nahmatal dřevěný proutek. Okamžitě jim proběhla zuřivá magie. Harry na nic nečekal a vytáhl jí ven. Hůlka pálila v dlani, jasně dávala najevo, že on není její právoplatný vlastník. Okamžitě, bylo vidět, že to, není jen tak obyčejná hůlka. Byla celá červená, Harrymu ta barva, připomínala krev. Okamžitě tu myšlenku, zapudil, jinak by tu hůlku, musel zhnuseně zahodit. Pálila čím, dál víc ale Harry to, ignoroval. Počkal, až se vrátí Malfoy, nemohl tu nechat, Severuse samotného. Zároveň, ale netušil, kolik mu zbývá času, než se Bell bude, schánět po své hůlce. Už se po něm chtěl jít podívat, než udělal krok ke dveřím Malfoy byl zpět.

Byl celý udýchaný. „P-Pottere, až mě zase, budeš nutit, někoho vyhodit, prosímtě na před ho, omráčíme jo?"

Harry zavrtěl hlavou a prošel kolem Malfoye.

„Kam jdeš?" Křiknul za ním. Harry se zastavil, ale neotočil se. „Musím něco zničit Malfoy, prosím postarej se o svého kmotra." Snažil se, aby jeho hlas neprozrazoval, jak se cítí. Jenže zapomněl, že Zmijozelové na to mají šestý smysl.

„Pottere, otoč se na mě, když s tebou mluvím!" Dracův hlas zněl chladně a rozkazovačně, přesně jako pravý Malfoy.

Harry se otočil, ale do očí se mu nepodíval. „Co chceš Malfoy mám práci!" Přešel Harry do útočného tonu v domnění, že ho Malfoy nechá na pokoji. Draco měl ale jiné plány. Rozhodl se, že Harryho, rozhodí víc, než už byl.

„Víš, že to, co se stalo, není tvoje vina, že jo?"

Harryho tahle prostá věta, poslala málem do kolen. Musel se opřít o zeď, aby udržel rovnováhu a neskácel se na zem, jak pytel brambor. Obraz před očima měl, náhle, úplně rozmazaný. Začal rychle mrkat, aby ty slané kapky, co se mu hnaly do očí, zahnal.

Draco věděl, co svými slovy působí, ale musel, kout železo, dokud bylo žhavé. „Víš, Pottere, co mě úplně irituje?"

Harry zvedl hlavu a konečně se podíval Malfoyovi do očí. ¨

Draco přesně na tohle čekal. Proto rychle pokračoval: „Ty!" odpověděl si, na svou vlastní otázku. „Proč nevěříš, že tě, někdo muže mít rád?"

Harry začal otvírat pusu, že mu na to odpoví.

Draco ho, ale rychle zastavil. „Nevykládej mi, tady nic o tom, že si z tebe Voldemort udělal vlastní děvku to, tu všichni víme," rozhodil teatrálně rukama. „No a co? Vykašli se na všechny. Ten co má, kousek, zdravého rozumu, ví že, si takhle získal cenné informace, co nám dopomohli vyhrát válku a zachránil si tak i hromadu životů!"

Draco chtěl pokračovat, ale zabránila mu v tom Harryho bledá tvář.

„J-Jak t-tohle víš?" ozval se Harry rozklepaně a připadal si, jak na houpačce. Další jobovka, copak tohle nikdy, neskončí.

„Pottere, tohle, vědí všichni," odpověděl mu trochu lítostivě Draco.

Harry zakroutil prudce hlavou. „Nemyslím tohle, ale že jsem, díky té hnusárně, získával informace."

Draco na něj hodil, zhnusený pohled. „Vypadám snad, jako někdo, kdo nemá mozek?"

„Ne tak jsem to nemyslel, jen jsem nečekal, že víš i to ostatní." Harry se snažil z toho šoku, dát trochu do kupy.

„Jak říkám Pottere, člověku to dojde. Proč si se nechal, celé dva měsíce. Ojíždět tím slizounem? Hádám, že s dobroty srdce to, nebylo."

Harry poprvé viděl v Dracových očích lítost. Odtrhl od něj zrak. Nestál o lítost na tu, už bylo moc pozdě. „V jednom máš, pravdu Malfoy z dobroty srce to, skutečně nebylo." Harry se zaměřil na jednu, prasklinku ve zdi. Bude jí muset zadělat, než se zvětší. Napadlo ho, teď ale výborně posloužila k tomu, aby se Harry nemusel dívat nikomu do očí.

Draco si myslel, že jejich rozhovor u konce, když se Potter otočil ke zdi, už mu chtěl říct, že se, vrátí zpátky, za Severusem. Než se stačil, ale nadechnout na svůj proslov, Potter pokračoval.

„Měl mě hrsti a moc dobře to, věděl. Každý den mi to, dával patřičně najevo."

„Čím tě měl v šachu, Pottere?" zeptal se opatrně Draco, úšklebek co mu Potter věnoval ho, upřímně vyděsil.

„No kde mám začít Malfoy, třeba věděl, kdo špehuje pro Brumbála. Vyhrožoval, že ho zabije, Když jsem mu oznámil, že je, mi to, jedno, vysmál se mi. Dobře věděl, že to tak není, pamatuju si to, jako by to bylo včera. Řekl, že jsem špatný lhář a že nechápe, jak můžu milovat, někoho jako je Snape. Stal jsem se děvkou pro někoho, kdo mě později odkopl. Nemohl jsem, ale Voldemorta bavit věčně. Našel si jinou zálibu a tou byli vlkodlaci. Zkoušel, jak dlouho trvá, než oběť zemře. Když jí vlkodlak trhá na kusy za živa. Bavil, se u toho, smál se, bral to jako sport. Nutil své, Smrtijedi si sázet na to kolik minut, člověk vydrží. Stával se z něj šílenec. Čím víc ho popadávalo, šílenství, tím víc si nedával, pozor na svou mysl. Toho jsem začal využívat, když měl radost nebo byl v posteli po orgasmu, mohl jsem v něm číst, jak v otevřené knize. Otázkou zůstávalo, jak ty informace, dostat dál. Po Severusovi jsem to, chtít nemohl, byl první na řadě, co se týkalo podezření. Na konec mi pomohl člověk, od kterého bych to nejmíň čekal, tvůj otec. Byla to vlastně náhoda, měl mě tehdy hlídat. Když mu vypadlo, pero ptáka Fénixe a kdo jiný, ho má než Brumbál. Tenkrát jsem ho donutil, aby donášel, moje zprávy Brumbálovi.

Tak se přestalo Tomovi dařit, nejen, že mu někdo, stále překazoval jeho útoky na mudly. Ale začali mu odcházet Smrtijedi ve velkém. Netušíš, jakou radost, jsem měl. Pravda veškerou zlost si vybíjel na mě. Párkrát jsem měl dokonce na mále, ale nemohl mě zabít, byl jsem jeho poslední viteál. Snášel jsem mu všechno, bylo mi jedno, co mi udělá. Tomovi to tak vychovalo, sám si držel, poslední zbytky, rozumu a čím byl šílenější, tím byl nebezpečnější. Na mě se to, začalo, taky podepisovat, rozum mi začínal, ustupovat do pozadí. Koho to ale zajímalo, věděl jsem, že tuhle válku nepřežiju. Přál jsem si jenom, aby to bylo rychlé a to se mi, taky za pár dní vyplnilo. Tom se chtěl jednou zase pobavit, tak poslal dva své Smrtijedi, ať někoho, unesou. Smrtijedi svůj úkol splnili na jedničku. Přivedli dvě malé děti. Chlapce a holčičku, oba byli vyděšení z toho co se kolem nich dělo. Když pak na ně, vypustili, krvežíznivého vlkodlaka, věděl jsem, že na tohle se dívat nechci. Než stačil, vlkodlak skočit, postavil jsem se mu do cesty. Dodnes nemůžu, vyhnat z myslí, ten zvuk trhajícího se masa. Chtěli ho ze mě sundat, ale neměli šanci, vlkodlak už týden nejedl, takže byl hladový. Musel jsem omdlít, aspoň to jsem si ze začátku myslel. Já ale neomdlel, já zemřel po té, co mi vlkodlak prokousl hrdlo. Nepamatuju si, jak jsem se probudil. Jediné, co vím že, když jsem procitnul, ležel jsem uprostřed, síně ve vlastní krvi a nic jsem v sobě z Toma necítil. Potvrzení, bylo, že jsem nebyl sám, kdo ležel na zemi. Beatrix svého pána, starostlivě zvedala a neustále se ho vyptala, jestli je v pořádku. Ke mně přišel tvůj otec a nenápadně mi postrčil, mou hůlku. Neměl jsem ani, tušení, že členové Fénixova řádu, mají napadnout Tomovo sídlo. Myslel jsem, že na to budu sám. Naštěstí pro mě, se tam, objevili. A dál už to znáš." Harry měl, tak sucho v ústech jako, ještě nikdy. Přesto se na Malfoye díval zpříma.

Draco poprvé ztratil slova, věděl, že to muselo být zlé, ale že, až tak, to neměl tušení. Bez mučení si přiznal, že se dělalo, až zle z toho co slyšel. Poděkoval v duchu otci, že ho ušetřil. Věděl o tomhle Severus? Věděl, čím si Potter musel projít? Chtěl se na to Pottera zeptat, ale Harry byl rychlejší, snad tušil, co se mu honí hlavou?

„Ne Malfoy netuší, co bylo předmětem mého zadržení, v Tomově sídle a myslím, že to, není ani nutné, aby to věděl."

Draco chtěl protestovat, ale znovu byl zastaven, dřív, než začal.

„Víš, abych ti to vysvětlil, proč jsem ti to řekl. Protože chci, abys věděl, proč Severuse nechci zpátky do života, víc než jen, jako přítele. Já mu totiž, víc dát už nedokážu. Řekněme, že mě Tom poškodil na tolik že, nejsem schopen mu dát intimní vztah. A to nemluvím o mých občasných náladách. Všechno je ve mně špatně a já netuším, kdy se to dá do pořádku. Třeba se to, ani nestane, tak proč si ho mám držet u sebe. Jsem všechno Malfoy, ale ne sobec. Tak teď jestli mě omluvíš, mám nějakou práci."

Harry se otočil na patě a nechal, tam, vyjeveného Draca jen tak stát.

Tak co vy na to?