Čas plynul jako voda. Ze dnů se postupně stávaly měsíce a všechno šlo kupodivu bez katastrof. Bell o sobě překvapivě nedal vůbec vědět, ani se po Severusovi nesháněl. Jediné, co se jednoho dne změnilo, bylo, že v domácnosti přibyl ještě jeden člen.

Muž se na nic neptal. Prostě se každý večer objevil ve své lví podobě a ráno tu byl zase jako Severus. Harry ho podezříval, že to dělá naschvál. Musel vědět, že by ho jako člověka ve své posteli přespávat nenechal. Ale jako lvovi mu nemohl odolat. Netrvalo dlouho a muž toho začal hojně využívat. Byl v jeho přítomnosti v podobě lva téměř neustále a Harrymu to na jednu stranu vyhovovalo. Protože když byl Severus lev, neměl tu tendenci před ním utíkat nebo se vyhýbat náhodným dotekům. Bohužel, tohle uspořádání nervalo věčně.

V momentě, kdy si Severus všiml, že se mladík v jeho přítomnosti uvolňuje, začal, zkracoval své přeměny ve lva. Samotnému Harrymu to nejprve ani, nedošlo, teprve až při Dracově návštěvě ho to tvrdě praštilo do tváře.

Šel si tenkrát pro čaj a sušenky, než se měl v plánu připojit ke Zmijozelům. Vytáhl je ze skřínky a nasypal do porcelánové mističky. Následně zalil čaj a vykročil se vším do pokoje. Vždycky chodil okolo krbu, aby se posadil na volnou židli, která byla perfektně umístěná pro někoho, jako byl on. Nedocházelo totiž k tomu, že by se někoho musel i jen dotknout a právě tehdy se to stalo. Místo toho, aby si sedl na svou židli, vybral si bezmyšlenkovitě tu vedle Severuse, a co hůř, v prvních deseti minutách si to ani neuvědomil. Došlo mu to celé až ve chvíli, když se otočil na hodiny, které viděl úplně z jiného úhlu. V ten okamžik jako kdyby do něj uhodil blesk. Musel urychleně položit napůl dopitý šálek na stůl, jinak by ho byl schopný rozbít, jak se mu z toho roztřásly ruce. Vyjeveně se podíval se na Severuse a začal uvažovat, kdy se to stalo. Kdy mu začal věřit natolik, aby ho nechal vstoupit do svého osobního prostoru, aniž by ztuhnul nebo začal podvědomě couvat? V hlavě mu to začalo šrotovat. Na nic ale nepřišel. Jediné vysvětlení bylo, že se to stalo postupně bez jeho povšimnutí. Zkrátka zařadil Severuse do kolonky lidí, kterým mohl věřit a tím se uvolnila i některá privilegia.

Jenom Tily se dokázala dostat tak blízko. Harry už popravdě nedoufal, že se to povede někomu dalšímu. Očividně se, ale mýlil, a co se týkalo Severuse Snapea platilo to dvojnásob. Tímto prozřením si Harry uvědomil další maličkosti. V jeho koupelně byl v kelímku druhý kartáček, stejně tak ve skříni se nacházelo pár poliček zaplněných Severusovými věcmi. Co však bylo, z toho všeho ale nejdivnější, že mu to všechno bylo vlastně jedno, aspoň tu nebyl celé dny sám. Měl tu sice Tily, ale ta dohlížela na malého Allyho, neměla tudíž pokaždé čas. Navíc tady byli oba v bezpečí. Čeho se, ale začínal doopravdy bát, že se do muže znovu zamiluje, když si ho pustí příliš k tělu. Ne! Nemohlo se to tak jednoduše znovu stát!. Zapřísahal se, přece že se Severusem Snapem už nikdy nic mít nebude. Jenže problém byl v tom, že Harry nevěděl, jak zůstat jen na té hranici přátelství. Obzvlášť, když mu to Severus všemi možnými způsoby ztěžoval. Zval ho na různé večeře a bez mrknutí oka tvrdil, že je to jen proto, aby je spolu viděl bulvár, kvůli jejich hře na pár. Ovšem potom, co napsali, že Severus potřebuje brýle, aby si všiml, jakou kreaturu si vybral, všechno se změnilo.

Harry se tomu tehdy smál, když to viděl. O hodinu později se přihnal Severus, v jedné ruce sáček s čerstvým pečivem, v druhé ten pochybný plátek. Vypadal přesně jako ve třetím ročníku, když mu Sírius pláchnul. Vyptával se ho, co s tím bude dělat. Když mu oznámil, že nic, vystřelil z domu jako dělová koule a do večera se neukázal. Zůstal po něm jen pytlík s čerstvým pečivem, který Harry zvesela znárodnil.

Druhý den byla v novinách obrovská omluva. Harry na to koukal jak zjara. Vylekal ho až hlas za ním.

„Ten pisálek, co včera napsal tu ohavnost, si už neškrtne."

To bylo poprvé, co Harryho napadlo, že tenhle Severus se mu líbí mnohem víc než ten, kterého znal z dřívějška. Hned si za tu myšlenku vynadal.

Harry čekal, že se po tomhle Severus trochu stáhne. Upřímně řečeno, on by oddechový čas potřeboval.

Nebylo mu to však přáno. Začal na svém stole v pracovně nacházet různé balíčky. Když se objevil první, myslel si, že si z něj Tily střílí.

Skřítka však tvrdila, že mu žádný dárek nedala a Harry jí věřil. Od koho by pak ale balíček jeho oblíbené čokolády byl? Jediný, kdo mu přicházel na mysl, byl Severus. To by pak ale nedávalo smysl. Snape nikdy dárky nedával. Každé Vánoce kupoval pouze řediteli, a to jen proto, že musel.

S touto událostí si také vzpomněl den, kdy dal Severusovi první dárek. Bylo to samoopravující pero. Nečekal nic na oplátku, stačilo jen říct, děkuju Harry, hezké Vánoce. To se ale nestalo, místo toho slyšel: „Já dárky nedávám, stejně jsou to jen cetky, které za pár let vyhodíš, protože ti zabírají místo."

Dárek mu tenkrát vrátil a vůbec ho nezajímalo, jak to cítí. Že dárky pro něj znamenaly víc než jen cetku. Bylo to přece o tom, že si na vás ten člověk vzpomene a že vás má rád. Stejně tak to dopadlo s dárkem na narozeniny. Brumbál ho tehdy utěšoval a poradil mu, ať je trpělivý.

Harry byl, ale nedalo se to vydržet věčně. Kolikrát si pak říkal, proč ho vlastně miluje. Co mu Severus dával? Udělal si jasnou kalkulaci a přišel na to, že kromě sexu nic, a to jen tehdy, když měl náladu. Ten vztah byl v mnoha ohledech jednostranný. Harry do toho dával všechno, ale zpátky se mu nevracelo nic. Nemusel přece každý den slyšet miluju tě, jemu by bohatě stačily činy. Něco, čím by dal Severus najevo, že je pro něj výjimečný.

Teď mu zpětně docházelo, že bylo vlastně dobře, že se s ním po válce Severus rozešel. Ten vztah by byl pro Harryho později peklo. Nehodili se k sobě. Pro ně bude lepší, když zůstanou přátelé. Přesto všechno, ale ten dárek Harry na stole přijal.

Později toho večera u večeře za něj Severusovi poděkoval a muž jen tiše kývl. V očích měl ale takovou zvláštní jiskru, kterou tam Harry ještě nikdy neviděl.

Byly to krásné měsíce plné klidu, jenže nic nemohlo trvat donekonečna.

***

Harry dodělával zrovna nějaké lektvary, které docházely. Severus byl v tu dobu někde pryč. Ráno mu zanechal vzkaz na nočním stolku, ať na něj s večeří nečeká. Harry si občas nemohl pomoct, ale přišlo mu to jako opravdové manželství. Každé ráno se spolu probouzeli v jedné posteli. Nutno podotknout, že se Harry snažil Severusovi naznačit, že tu jsou i další pokoje. Jenže Severus na to šel Zmijozelsky. Pokaždé, než vešel do ložnice, se přeměnil ve lva, anebo počkal, až Harry usne.

Odzátkoval poslední lektvar, když ucítil, jak se chce někdo dostat do domu. Rychle odložil lektvar a spěchal před hlavní dveře. Někdo tam stál a bušil do nich. Harry zavřel oči a soustředil se na magii toho člověka venku. V okamžiku, jak se dotkl cizí magie, došlo mu, kdo to je. Byl to Ross, ale nebyl sám. Měl u sebe Severuse, ale ten musel být minimálně v bezvědomí, jinak by jeho magické jádro fungovalo naplno. Takhle pracovalo jen stěží. Sotva se dala vycítit jeho magie. Harry musel mít pomatení smyslů, jinak si nedovedl přestavit, proč vzal rovnou za kliku a ani jednou nezaváhal nebo se nepozastavil nad tím, že by to mohla být past. Tily s Allym nebyli doma, včera odcestovali na pár dní za Dobbym do Bradavic, tudíž skřítka nemohla Harryho zarazit a poskytnout mu čas, aby mohl uvažovat s chladnou hlavu a přemýšlet jako Zmijozel.

První, čeho si Harry všiml, když otevřel, bylo, že prší. Teprve potom si jeho mozek začal všímat daleko důležitějších věcí. Na prahu stál Richard Ross a podpíral zkrváceného Severuse.

„Co se stalo?!" vykřikl Harry a podepřel Severuse z druhé strany.

„Já vám to všechno řeknu, jen ho teď musíme dostat dovnitř," odpověděl Ross vyčerpaně. Harry kývl a obtočil si Severusovu ruku okolo ramen.

Oba dostali zraněného muže přes práh. Pro Severuse to musel být pohyb hodně bolestivý, protože zasyčel a následně tiše zasténal. Harry se mu překvapeně podíval do obličeje, doposud si myslel, že je muž v bezvědomí.

„Proč jste proboha, neužil lehátko? Takhle si ještě víc ublíží," vyčetl mu Harry.

„Já jsem chtěl, pane Pottere, ale Severus odmítl."

Harry nad tou odpovědí jen zaskřípal zuby. „Něco vám poradím, pane Rossi, příště se ho na to neptejte a udělejte to, co je pro něj nejlepší." S tímto prohlášením Harry mávl volnou rukou do vzduchu a před nimi se objevily levitující nosítka. Ani jeden na nic nečekal a raněného muže na ně bez prodlení položili. Harry pak šel rychle do schodů a nosítka bezpečně levitoval za sebou.

Brzy byli v ložnici. Harry položil nosítka na postel a nechal je zpod Severuse zmizet. Otočil se na Rosse a jasným hlasem přikázal: „Sundej mu opatrně hábit, já jdu pro lektvary!" Nečekal na odpověď a rovnou si to zamířil do laboratoře. Proklínal skutečnost, že je laboratoř na druhé straně domu.

Rozrazil dveře a hned si začal přivolávat všechny potřebné lektvary a masti. Když měl vše potřebné, naskládal to všechno do brašny a běžel další sprint do ložnice.

Doběhl tam celý udýchaný, ale nedal si ani chvíli na odpočinek. Když uviděl z kolika ran Severus krvácel, začal mírně panikařit. Položil brašnu vedle postele a z rukávu vytáhl hůlku.

Diagnostické kouzlo ukázalo, že má vnitřní krvácení, natrženou slezinu a dvě zlomená žebra. Na nic nečekal a začal mu lít do krku potřebné lektvary. Chvíli to vypadalo kriticky, vnitřní krvácení se nechtělo zastavit, ale Severus byl bojovník a Harry to odmítal tak snadno vzdát.

Nevěděl, kolik času uplynulo, než se mu konečně povedlo vyléčit vnitřní zranění a všechna další vážná poranění. Harry naposledy mávl hůlkou a zacelil povrchové rány na těle. Pak se zcela vyčerpaný sesunul do kleku na zem vedle postele. Na Rosse, který postával opodál, dávno zapomněl. Proto sebou cuknul, když se za ním ozvalo tiché: „Přežije to?"

Harry si protřel unavené oči a zvedl se ze země, aby mohl muži čelit přímo. „Snad ano, dnešní noc bude kritická, ale Severus se jen tak lehce nevzdává."

„To máte pravdu, je to ten nejsilnější muž, jakého znám. Proto ho tak miluju a chtěl bych s ním strávit zbytek života." Ross během své řeči přešel blíž k posteli a chytil Severuse za ruku.

Harrymu z toho bylo těžko u srdce. Připadalo mu, že se najednou v místnosti špatně dýchalo.

„On má ale rád mě!" vykřikl i přes nedostatek vzduchu. Netušil, co ho to popadlo, věděl přece, že vztah mezi nimi je to jen hra pro okolí.

Ross se na něj podíval jako na pětileté děcko. „Pane Pottere, oba víme, že to, co Severusem předvádíte, je pouze fraška. Já to vím, protože Severus by nikdy na veřejnosti nikoho nelíbal. Je to příliš uzavřený člověk. Bell vám na to možná skočil, ale já ne. Na to Severuse moc dobře znám."

Každé s těch slov byla, jako rána do srdce.

Přesto se Harry nehodlal jen tak vzdát. „Nemáte pravdu, Rossi. Severus dokáže milovat a dávat to najevo, ale jen u těch, na kterých mu záleží." Myslel si, že tím vzal Rossovi vítr z plachet. Mýlil se.

„V tom s vámi souhlasím, pane Pottere. Jestli si ale naivně myslíte, že patříte do tohoto kruhu, tak to se šeredně mýlíte. Vždyť se na sebe podívejte, jste jen pískle, které nemá Severusovi co nabídnout. To, že skončil v tomhle stavu, je vaše vina. Šel Bellovi ukrást Předmět moci. Netuším, jestli se mu to povedlo, ale doufám, že ano, protože vy ho ženete do záhuby." Ross měl v očích blesky. „Kdyby zůstal se mnou, tak by se mu nic z toho nestalo. Jste snad dost silný kouzelník na to, abyste si Předmět získal sám! A neposílal jiné téměř na sebevražednou misi."

Harry cítil, jak se uvnitř něj všechno rozpadá, jenže Ross bohužel ještě neskončil.

„Vy sám byste měl vědět, že vztah se Severusem nemá smysl. On vás bere jako něco, o co je se potřeba postarat. Nikdy vás nebude milovat, i když vy ho milujete stále. Měl byste odjet, až tady všechno skončí, a nechat ho založit rodinu a v klidu žít."

Konečně bylo ticho, které Harry vítal, a Kdyby nebyl tak unavený, vyhodil by toho panáka na ulici, přestože měl pravdu. Pootočil hlavu ke dveřím, nechtěl se už na Rosse dívat. Trochu otupěle, přes tu vší bolest, co v sobě cítil, si uvědomil, že ve dveřích stojí Draco. Podle jeho výrazu slyšel aspoň půlku toho, co tady Ross vykládal.

„Vypadněte!" přikázal a vstoupil do pokoje.

Ross konečně odtrhl pohled od Severuse a podíval se na Malfoye. „Á Draco, rád tě vidím." Obešel postel a přihnal se k Malfoyovi.

Ten zhnuseně poodstoupil, když ho chtěl Ross obejmout. „Vy jste neslyšel, co jsem říkal? Vypadněte!"

Ross se zarazil. „Ale Draco, právě jsem zachránil tvému kmotrovi život. Nemusíš být ke mně hrubý."

„Vy? Asi těžko, Severus by se z toho dokázal dostat sám. Vy jste mu jen svým přenosem ublížil." Draco se podíval na postel, kde ležel jeho kmotr. Byl stále bledý, ale vypadalo to, že lektvary už začaly dělat svou práci.

„To není pravda. Vypadal opravdu hrozně, Draco, a určitě by se sám nepřemístil," obhajoval se Ross.

Draco si jen pohrdavě odfrknul. „Myslíte, pane Rossi, že na tohle nebyl Severus zvyklý? U Pána Zla byl na tom někdy daleko hůř a zvládl to, „věnoval svou veškerou vzteklou pozornost Rosovi, proto si nevšiml Harryho, který stál u Severusovy postele a sahal mu na čelo.

Mladík začínal být znepokojený. Vypadalo to, že Severusovi stoupá teplota. Nemohl mu však dát další lektvar, to by mohlo dojít k předávkování. Proto neváhal a přivolal si z koupelny žínku s lavorem plným studené vody. Počkal, až do levituje až k němu a vzal žínku do ruky a pečlivě vyždímal. Když ji pokládal Severusovi na čelo, muž těžce vydechl a na chvíli se probral. Oči měl skelné, jasný důkaz začínající horečky.

„To bude dobrý, jen klidně spi, jsem u tebe," mluvil na něj tiše a vypadalo to, že to skutečně zabíralo. Jediné, co ještě Severus zmohl, než znovu usnul, bylo, že zmáčkl Harrymu ruku.  

Tak co vy na to já upřímně s ní nejsem tak úplně spokojená. Ale všem vám moc děkuju za vaší podporu vážím si toho:)