Ahoj tady je další kapitola. Chtěla bych jí věnovat jedné osůbce co složila úspěšně několik, zkoušek a ještě jednou jí pogratulovat k úspěchu.

Je to tvoje: Kliste :)   

Samozřejmě i vy ostatní. Si užíte  kapitolu. Moc vám všem děkuju za vaší podporu. 

33. Nemožná mise

Když si Potter obouval boty, Severus v duchu tiše panikařil. Netušil, jak se má teď zachovat, jestli má něco říct, nebo raději mlčet a nechat ho jít. Bože, připadal si jak na rozpadajícím se mostu, kde každý krok může být poslední. Nakonec z něj vyšla první blbost, co mu padla na mysl.

„Kde máte hůlku, Pottere?" Snažil se, aby jeho hlas zněl stejně jako jindy, ale asi se mu to tak úplně nepovedlo, protože Potter škubl náhle hlavou směrem k němu a celý se napjal do bojové pozice.

„Proč vás to zajímá, Snape?!" promluvil chladně a probodával ho zlým pohledem.

„Protože zrovna vy, byste bez hůlky chodit neměl," odpověděl mu profesor klidně a bez emocí. Vypadalo to, že tato odpověď Pottera uklidnila. Napětí v ramenech se viditelně uvolnilo.

„Vy byste měl vědět, pane profesore, že na takové akce se hůlky nenosí. Jediný, kdo je může mít, jsou pořadatelé akce, v tomto případě rodina Malfoyových, a blízcí členové rodiny." Harry si to nemohl odpustit a myslel si, že tím je debata u konce. Vstal z postele.

Zase se spletl, Severus v debatě hodlal pokračovat, protože přešel k oknu na druhé straně místnosti. Pod oknem stál prostorný kulatý dřevěný stůl se dvěma na pohled pohodlnými vypolstrovanými židlemi. „Neposadíme se?" zeptal Snape a mávl hůlkou směrem ke stolu, kde se objevilo občerstvení a krásně vonící ovocný čaj.

Harryho žaludek měl očividně svůj názor na to, aby zůstal protože zakručel na celou místnost. Dotyčný zčervenal, jak rajče. Hlavu sklopil k zemi a pomalým krokem přešel k volné židli. Na stole leželo skoro všechno co měl rád. Trochu podezřele se podíval na Severuse, co oběma naléval čaj.

„Co budeme dělat s Bellem a Rossem vypadá to, že jsou spolu spřaženi." Rozhodl se Severus zavést rozhovor na neutrální téma, i když ho daleko víc zajímal Potter sám.

Harry upil ze svého čaje a z tácku si vzal jedno linecké kolečko, které následně namáčel do čaje. Zamyšleně se díval z okna a přemýšlel, jak nejlépe odpovědět.

Severus se také napil pohodlně se opřel do opěradla židle a čekal, co mu na to Potter odpoví. Dávno mu došlo, že Potter není takový hlupák. Dokonce by i řekl, že má vlastnosti Zmijozela, jaká škoda, že je nechává projevit tak málo. Raději se schovává za neškodného pitomce.

Harry se znovu podíval Severusovi do očí.

„Nevím, jestli to spolu plánovali od začátku. Teď mě však trápí jiná věc a tou je, že ví, co na něj chystáme."

Potterova tvář vypadala opravdu hodně ustaraně. Severus by se možná u jiného člověka škodolibě bavil, ale u Pottera to jaksi nešlo. Spíš mu to dělalo nepříjemné pocity v útrobách. Odtrhl od Pottera svůj upřený pohled a znovu se napil. Pak skoro až šeptem řekl. „S tím si nemusíme dělat starosti. O Rossovu paměť jsem se postaral."

„Kdy?" zeptal se lehce překvapeně Harry.

„Hned ten den, co jsme z ústředí odešli, bylo mi divné, že se na všechno ptal tak do podrobna. Tvrdil sice, že je to protože chce postavit podobný dům, ale já tomu moc nevěřil. Jak jsme přišli do Bradavic, upravil jsem mu vzpomínky. Myslí si, že jsme spolu byli v restauraci v Prasinkách." Ten pohled, co mu Potter věnoval, stál za to. Byl plný úlevy a štěstí. Zase ten divný pocit v útrobách, tentokrát příjemný.

„Díky Merlinu za to, že jste býval špionem." Harry si vzal další kolečko z tácu a tentokrát se do něj s větší chutí zakousl. Trochu mu vrtalo hlavou, jak ví, že se může po téhle laskomině utlouct. Nakonec tu myšlenku odstrčil stranou. Nebylo to důležité, aspoň pro teď.

„Když Bell teda nic netuší, musíme přijít na to, co je jeho předmět moci a to co nejrychleji to půjde." Harry se snažil mluvit klidně, přesto sem tam mu do tónu proklouzla panika.

Severus jen kývl. Sám to měl v plánu. Za tu dobu, co to na ústředí naplánovali, nosil ten speciální lektvar u sebe. K Bellovi chodil každou volnou chvíli pod různými záminkami. Jenomže takhle to nešlo do nekonečna. Prošel skoro celou jeho komnatu, ale ten předmět nikde. Navíc Bell začal být dost náročný. Každou chvíli chtěl Severuse někde ohnout. Ale problém byl v tom, že Severus nikdy nebyl ten dole. Nic ho nedonutí to změnit! To Bell odmítal pochopit, zaplať Merlin za to, nehodlal s ním spát ani za zlaté prase. Jediné, co ho vytáčelo do nepříčetnosti ještě víc bylo to, že Bell chtěl Pottera a jeho moc a pak ho pravděpodobně zabít. To mu neprojde! Pottera chránil dost dlouho na to, aby ho teď někdo jen tak zabil pro kousek moci. Ať si to zkusí, pak teprve pozná pravou tvář Severuse Snapea okořeněnou lví mocí strážce. Nikdo nebude ohrožovat něco, co je jen a jen jeho! Začalo hrozit, že se znovu přestane ovládat, naštěstí ho přerušil Potterův hlas.

„Myslím, že by bylo dobré je donutit se postavit proti sobě. Oslabit jejich důvěru v toho druhého."

Severus musel uznat, že je to dobrý plán. Pár detailů, ale scházelo.

„A jak to chcete udělat, Pottere?"

Harry se trochu nejistě na druhého muže podíval. „Jednoduše, budeme předstírat, že jsme do sebe po uši zamilovaní," oznámil a dělal, že nevidí překvapený výraz na Severusově tváři. Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Nechápejte to špatně, bude to jen oko pro ostatní a hlavně pro ně dva. Moje domněnka je taková, že se začnou víc soustředit na to, jak nás rozdělit a přestanou se zajímat o to, co se děje kolem. To bude ta chvíle, které mi využijeme a pokusíme se ukrást předmět, co v sobě ukrývá moc Bella." Nejistě vzal do ruky šálek a dopil poslední doušky. Nervózně se díval na muže, co seděl naproti.

V první chvíli to chtěl Severus zamítnout, ale pak mu došlo, jaké možnosti se mu tím otvírají. Za prvé se zbaví těch dvou otrapů, za druhé bude mít Pottera jen pro sebe. A do třetice všeho dobrého bude mu moct dokázat, jak to myslí vážně a že pro oba bude nejlepší být spolu. Bude to výzva v Potterovi znovu něco k jeho osobě probudit, už ho jednou miloval, tak proč by ho nemohl milovat znovu.

„Mohlo by to vyjít, za zkoušku nic nedáme, ale má to háček. Když Bell zjistí, že spolu něco máme, nebude mě tolik trpět ve své přítomnosti." Jen co to dořekl díval se jak Potter kroutí energicky hlavou.

„To si nemyslím, Bell si vás bude opět snažit zlákat na svou stranu, stejně tak Ross, oba se stanou protivníci a budou chtít toho druhého zničit. Klidně se může stát, že Ross vám řekne, kde je zdroj Bellovi moci."

Ne, před Severusem neseděl Potter, ale muž, který kdyby chtěl, mohl by mít úplně všechno na co si pomyslí. Dokázal perfektně tahat za nitky, tak jak to vyhovovalo jemu. Největší ironie byla ta, že si to ten mladý muž vůbec neuvědomoval. Jeho dobré srdce bylo silnější než intriky kolem. Nic nedělal pro sebe, většinu dělal vše pro dobro lidí. Severus to měl přesně obráceně, dávno ztratil naději v lidech a zjistil, že nejlíp se člověk má, když pracuje jen sám pro sebe. Nemusí se tak bát, že mu někdo zapíchne kudlu do zad.

„Dobrá tedy, beru to Pottere, ale je vám doufám jasné, že o tom jak se věci mají budeme vědět jen my dva." Severus čekal protesty minimálně v tom, že to řekne svým přátelům, ale zase ho Potter překvapil.

„To beru jako samozřejmost, čím méně lidí o tom ví, tím líp."

Severus vytušil, že se Potter brzy sebere k odchodu. On měl ale jiné plány. „Pottere, když o tom mluvíme, musíme se domluvit, že si budeme muset tykat. Bylo by přeci jenom podezřelé, kdybychom se oslovovali tituly a příjmením."

Harry na to neochotně kývl, nechtělo se mu bourat hranice, které si kolem Snapeovi osoby vybudoval, ale chápal že je to nutné. Rozhodně ale nečekal, že na něj Snape vypálí další jobovku.

„Co kdybychom začali už teď? Nacházíte se v mé ložnici už docela dlouhou dobu. Bylo by hloupé toho nevyužít."

Harry nadzvedl obočí a silou vůle se nezačal červenat. Stejně to bylo ale k ničemu. Snape poznal na co myslí.

„Klid Pottere, nejsem žádný násilník. Navíc, byl jsi před chvíli zraněn. To, co jsem chtěl před tím naznačit bylo, že by jsme mohli vyjít z pokoje spolu. Hodně lidí to uvidí a udělá si svůj vlastní závěr, my je u toho jenom necháme."

Při posledním slově se Severusovi objevil na rtech nebezpečný škleb.

Harry jen kývl a vstal od stolu. Mávl rukou a jeho hábit byl zbaven krve. Pevným krokem zamířil ke dveřím. Ještě se podíval, jestli ho Severus následuje, když se ujistil, že jo, vzal za kliku, ale než na ní stačil zatlačit směrem dolů. Větší ruka vzala tu jeho a otočila jeho tělem k sobě.

„Ještě poslední věc," zabručel Snape.

Harry nestačil ani mrknout a měl jeho jazyk v puse. Nejprve tam stál jak tvrdé Y, netušil o co tady jde, byli v pokoji sami. Tak proč ten polibek? Chtěl se odtáhnout, ale nedostal šanci, Snape ho chytil zezadu za krk, takže neměl možnost úniku. Nechtěl ho líbat, opravdu ne, ale Snape byl velice neodbytný. Jeho tělo začalo na Snapeovy polibky silně reagovat. Začal je oplácet sice trochu zdrženlivěji, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo.

Severus zvedl druhou ruku a položil jí Harrymu na tvář.

Harry sebou prudce cukl a podstoupil. Oba tak ztratili kontakt mezi sebou.

„J-já nechci, aby ses mě dotýkal," vypravil ze sebe Harrry trochu zadýchaně.

Severus se zamračil, nechápal proč je Potter najednou tak odtažitý. „Proč?" zeptal se trochu ostřeji, než měl původně v plánu.

Harry se v duchu přikrčil nad tónem. Na venek ale zůstal zcela klidný. „Protože jsem si na to odvykl a je mi nepříjemný jakýkoli lidský kontakt." Schválně to podal tahle, aby si Severus nemyslel, že je mu nepříjemný jenom jeho dotyk.

Ten se na něj díval s přimhouřenýma očima. Vypadalo to, že zvažuje Harryho slova. V duchu si pomalu uvědomoval, jaký dopad na Harryho mělo jeho hnusné chování před měsíci. Jestli se předtím stranil lidem, tak teď se stáhl do sebe úplně a odmítá se někomu otevřít. Myslel, že bude těžké ho získat jen a jen pro sebe, ale ono to vypadá jako úplně nemožná mise. Taktiku, co předtím naplánoval, zahodil, musí na to úplně jinak. Jeho prioritou bude si získat nejprve jeho důvěru a přátelství, sice to ještě nikdy nezkusil, takhle si někoho získat, většinou je to bylo naopak. No co, všechno je jednou poprvé.

„Chápu, nebudu se tě na kůži dotýkat, pokud si to nepřeješ," promluvil po dlouhé chvíli.

Harry jen kývl a dodal. „Proč si mě políbil, když tu nikdo není? Vyptával se dívající se na muže rozzlobeně.

Severusovi jeho pohled připadal nanejvýš roztomile. „Protože až vyjdeme, tak všem bude jasné, co jsme tady dělali. Máš opuchlé rty. Zkrátka jsem vše musel dát na správnou míru." Jen co to dořekl, naklonil se přes Harryho a otevřel dveře.

Tak co vy na to?