Tak je tu další kapitola a moc se omlouvám že to trvalo tak dlouho. 

Spánek přecházel jen pozvolna. Harry otevřel oči do škaredého rána. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že je ráno, a že prospal téměř celý včerejší den. Natočil hlavu k oknu. Venku hustě pršelo a podle hýbajících se korun stromů byl i pořádný vítr.

Na nočním stolku stál velký džbán s vodou a sklenicí. V tu chvíli si Harry uvědomil, jakou žízeň pociťuje, v krku měl jak na Sahaře.

Trochu namáhavě se vytáhl do sedu a šáhl po džbánu se sklenicí. Nemotorně džbán naklonil a čekal, dokud nebude sklenice tak z půli plná. Pak, co nejrychleji, odložil džbán zpět a nedočkavě naklonil sklenici k ústům. První doušek byl jak božská mana. Takhle vypil tři sklenice, než konečně zahnal žízeň.

Potom vstal z postele a utíkal do koupeny provést ranní hygienu. Hlava ho už nebolela a po sprše už vůbec ne. Vzal první věci co mu padly do rukou a utíkal dolů.

Na schodech ho vítala vůně snídaně.

V kuchyni narazil jen na Tily, co zrovna myla linku. Na stole na něj čekala snídaně. Sedl si na židli a čekal, jestli se Tily nějak projeví. Uběhly dvě minuty a v místnosti bylo ticho jako v hrobě, bylo slyšet pouze jak se hadr šoupe po lince.

Nakonec se to ticho Harry rozhodl prolomit. „Dobré ráno, Tily."

Skřítka se při zvuku jeho hlasu zastavila v činnosti. „Dobré i vám, pane," odpověděla trochu váhavě a dál dělala svojí práci.

Harry si jen povzdechl a vstal ze židle a přešel k Tily.

„Co se děje?" zeptal se potichu a uchopil Tily za ramínka a obrátil k sobě. Skřítka pod jeho pohledem uhýbala, dívala se kamkoliv, jenom ne na Harryho. Když už jí chtěl Harry znovu připomenout, že čeká na vysvětlení, konečně se rozpovídala.

„Víte pane, vy se na mě budete zlobit, hodně zlobit a já se bojím, že mě ve svém životě nebudete už nikdy chtít vidět." Při posledním slově se jí zlomil hlas a rozplakala se.

Harry vyvedený z míry si jí přitáhl k sobě a pevně objal. To vyvolalo ještě víc pláče. Musel čekat až se trochu uklidní, teprve potom jí od sebe trochu odtáhl.

„Co se stalo? Někoho si zabila? Protože jestli jo, odklidíme tělo a nikdo se to nedozví." Žertoval Harry a byl rád, že viděl konečně na Tilyně tváři malý úsměv.

„Pojď, posadíme se na to a ty mi hezky řekneš, co tě trápí." Nečekal na odpověď čapnul jí kolem pasu a přenesl ze stoličky na židli. Sedl si hned naproti na druhou židli. Tily složila ruce do klína a pomalu se začala rozpovídat na Harryho se přitom ani nepodívala.

„Vzpomínáte když jste měl ten lehký otřes mozku a já vás přemístila sem?"

Harry jen kývl i když ho Tily neviděla.

„Já se pak přemístila zpátky za Snapem. Neuvědomila jsem si, že vám to přemístění ublíží za to se vám omlouvám."

Harry jen poslouchal ze zatajeným dechem.

Tily se zhluboka nadechla snad aby měla dostatek kyslíku na tu nejdůležitější část příběhu. „Když jsem se tam znovu objevila, tentokrát bez vás, chtěl hned jít za vámi a vynadal mi, že jsem nezodpovědná skřítka, že máte otřes mozku. Strčil do mě a chtěl kolem mě projít - zřejmě za vámi, aby vás zkontroloval. Mě to vytočilo do běla a napadla jsem ho. Ale on se ráně vyhnul, byl totiž strašně rychlý, a začali jsme kolem sebe metat kouzla, já ta svá a on kouzla lvího strážce. Věděl, že jako kouzelník proti mně nemá šanci. Přiznávám se, že jsem ho podcenila. Byl to vyrovnaný boj a nikdo z něj nevyšel jako vítěz. Pak ale řekl něco co mě zarazilo, neřeknu vám co to je jenom na něm. Ale rozhodně to zastavilo ten boj. Oba jsme byli trochu pomuchlaní, ale pomohla jsem mu jeho byt dát zpátky do pořádku a dohodli jsme se na tichém příměří. Čekala jsem, že poběží za vámi žalovat, ale ne, řekl že není nutné vám to říkat že máte i tak svých starostí dost."

Tily konečně zvedla hlavu od svých rukou a podívala se na šokovaného Harryho. „Jen vám chci říct, že už na něj nebudu nasazovat. Nebudu ho mít ráda, asi nikdy, za to jak vám ublížil, ale budu ho akceptovat ve vaší blízkosti."

Harry jen seděl a vstřebával ten šok.

„T-takže si se s ním pokouzelnicku poprala!" Zakoktal se mírně Harry koukal přitom na Tily jako kdyby spadla z višně. „Proboha proč?" Dokázal ze sebe dostat.

„Myslela jsem že si s vámi zase jen zahrává a že vám zase jen ublíží," odpověděla v klidu.

Harry vstal ze židle a začal pochodovat po kuchyni tam a zpátky.

„Takže si to shrneme - vy dva jste se poprali, div jste se u toho nezabili. Mezi tím jste zjistili, že vlastně o nic nešlo a teď se prostě akceptujete?" Harrymu z toho šla hlava kolem. Navíc mu přišlo že mu Tily neříká všechno.

„Pane Harry, klid sedněte si." Tily pokynula ručkou k prázdné židli.

Harry jí bez námitek poslechl složil se na židli.

Skřítka ho poplácala po rameni. „Chápu že jste s toho zmatený, ale věřte že už se to nebude opakovat a jestli mě chcete vyhodit, plně bych to pochopila."

„Ne, co blbneš Tily, nikomu se nic nestalo, sice s tvým jednáním nesouhlasím, ale vyhazovat tě fakt nebudu." Harry viděl jak se po těch slovech Tily uvolnila.

„Ale ať se to už nikdy neopakuje!" Dodal rychle.

„Dobře." Kývla Tily trochu váhavě. Pak najednou luskla prsty a na stole se objevila pozvánka. „Tohle vám dnes ráno přišlo."

Zvedla papír ze stolu a podala ho Harrymu.

Ten byl trochu ještě v šoku z toho k čemu se mu Tily před chvíli přiznala. Proto nebylo divu, že tu pozvánku musel číst několikrát než mu došlo od koho je. „Proč mi proboha Malfoyovi poslali pozvánku na jejich ples?!" Harry začínal být čím dál šokovanější. Bezděky ho napadlo, že měl dneska radši zůstat v posteli.

Skřítka nad jeho slovy jen pozvedla obočí. „A nebude to asi proto, že si přejí, abyste tam šel?" Dodala mírně ironicky.

Harry se na ní jen zamračil. „Já tam nejdu Tily sama moc dobře víš, jaký jsem tanečník."

„To vím, máte obě nohy levé, ale jít tam musíte, jinak by to mohli brát jako urážku."

Samozřejmě že měla Tily pravdu Harry to věděl ale i tak se s toho snažil vykroutit. „Nemám nic na sebe." Chytal se poslední záchrany.

Tily se jen zvedla a někam odešla.

Harry seděl jak pecka a děsil s čím přijde. Za chvíli přišla zpět a nesla zmenšený vak. Který když před něj položila na stůl, tak se nebezpečně zvětšil.

„To jsem zařídila dnes ráno, jen se podívejte." Pobídla ho nadšeně.

Harry vstal a trochu s menším nadšením vak rozepnul. Uvnitř byl krásný bílý hábit s jemnými zlatými ornamenty. Byl to opravdu skvost.

„Tily, proč mi to děláš já tam jít nemůžu. Akorát se ztrapním." Harry zapnul vak a vzal si ho a pověsil si ho opatrně přes ruku. Věděl že teď už tam opravdu jít musí a Tily neústupný výraz mluvil za vše.

„Neztrapníte - věřím, že to zvládnete levou zadní." Snažila se ho Tily povzbudit.

„Tak to si jsi jediná," řekl a vyšel nahoru po schodech.

V pokoji si odložil vak na postel a běžel do laboratoře hodlal se tam zavřít na celý zbytek dne, v pozvánce psali, že ples začíná v sedm, takže není problém, když se začne chystat až kolem šesté.

Opravdu tam strávil celý den, ani na oběd nešel. Neměl na to náladu.

Hodiny ukazovaly čtvrt na šest s povzdechem začal uklízet laboratoř. Za deset minut vyšel a pomalu se vydal ke schodům do pokoje.

V jeho pokoji už pobíhala Tily a hned, jak ho zahlédla, ho poslala do koupelny se umýt. Harry šel bez řečí. Upřímně se v té koupelně snažil být co nejdéle. Nevyšlo mu to - Tily si pro něj přišla. V ložnici mu vyfoukala vlasy do sucha a zapletla mu do nich bílou stuhu protkanou zlatou nití. Vypadalo to hezky, to musel uznat, i když se ze začátku snažil protestovat. Pak přišlo na řadu oblékání. To šlo naštěstí rychle. Tily mu pak podala plášť a poslala ho postavit se před zrcadlo. Nepoznal se. Tily byla opravdu kouzelník, tedy úžasný skřítek. Jediné, co zůstalo stejné, byly oči. Díky nim poznal, že je to skutečně on. Tily ho začala nahánět, už teď šel o deset minut pozdě. Rychle seběhl schody, tedy snažil se je sejít rychle, hábit byl až na zem, takže musel si ho trochu nadzvedávat, aby o něj nezakopával.

Před krbem mu ještě Tily připomněla obléknout plášť, aby se hábit cestou neponičil. Cesta krbem byla stejně hrozná, jako jindy. Jenom se k tomu přidaly ty otřesné boty, co ho Tily donutila si obléknout. Byly hezké, to ano, k hábitu se přesně hodily o tom žádná. Jenomže neměli gumovou podrážku - místo toho hladkou a klouzavou. Harry se upřímně děsil, kdy v nich sebou sekne.

Z krbu vyšel trochu neohrabaně málem přistál na chudákovi skřítkovi a to byl teprve začátek plesu.

Podal mu svůj plášť a snažil si nevšímat skřítkova pohledu. Opatrně se vydal do sálu, kde už bylo plno lidí v pestrobarevných róbách. Kousek ode dveří stála rodina Malfoyů a vítala se s hosty. Počkal, až odejde rodina Popletalů. Teprve potom se k nim vydal. První podal ruku panu Malfoyovi. Ten chvíli vypadal, že ho nepoznává, ale jeho jizvy a oči ho museli prozradit.

„Vítám vás tady, pane Pottere a jsem rád, že jste pozvánku přijal." Lucius Malfoy nikdy neopustil ze svého chování, ale vypadalo to, že Harryho opravdu rád vidí.

Harry si ale nebyl jistý tím, jestli je rád, nebo ne. Pak přešel k paní domu, chtěl jí jemně políbit ruku, jenomže ona udělala něco pro něj zcela nečekaného, lehce ho objala.

„Moc vám děkuji, dal jste nejen mně novou šanci, ale i mé rodině, za to vám nikdy nepřestanu být vděčná," zašeptala mu do ucha dojatě.

Harry byl z toho v rozpacích, ale objetí vrátil. Nakonec se přesunul k Dracovi.

Trochu váhavě mu stiskl ruku co mu nabízel. Mladý Zmijozel se na něj po celou dobu šklebil.

„Neboj Pottere, nebudu tě objímat, to se neboj," smál se dál a vypadalo to, že se náramně baví Harryho výrazem.

„To víš Pottere, stal si se matčiným miláčkem. Dokázal si celou rodinu zbavit skvrny na jejich minulosti. Budem ti nadosmrti dlužníky." Poslední slova myslel Draco naprosto vážně.

Harry jen zakroutil hlavou, neměl k tomu co říct. Udělal jen to co musel, nic víc. Vzdálil se sotva pět kroků, když uslyšel Malfoye.

„Jo a Pottere sekne ti to." Harry v duchu protočil oči, jinak nedal nic najevo. Z podnosu, co nesly skřítkové na hlavách, si vzal jednu skleničku s vědomím, že se jí ani nedotkne. Šampaňské mu nikdy moc nechutnalo a styděl se říct o vodu.

Procházel se podél zdí doufajíc, že splyne. Jeho zrak se pozastavil na poměrně velkém hloučku lidí v jejichž středu byl Severus Snape.

Z Harryho pohledu to vypadalo, že se dobře baví. Z jedné strany měl Bella a z druhé Rosse. Harry by to nikdy nepřiznal, ale bolelo ho to. Mohl si namlouvat, co chtěl, ale pořád k tomu mizerovi něco cítil. Pokaždé, když ho jen zahlédnul, dlaně se mu zpotily dech zkrátil. Strašně se těšil, až tahle fraška skončí a on bude moct dokončit školu a na pár let odjet a kdo ví, třeba si tam taky někoho najde a když ne, svět se nezboří, je tady ještě sirotčinec a s ním i hromada dětí, co ho potřebují.

Vůbec nedával pozor na cestu, jak byl zabraný do svých myšlenek. Byl proto trochu překvapený, když ho ovál příjemný studený vánek. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že stojí na prahu terasy. Pár kroky přešel k zábradlí o které se s výdechem opřel. Skleničku točil mezi prsty a užíval si toho svěžího vánku na tváři.

„Co tu děláte? Pottere," ozval se hluboký hlas za jeho zády. Harry se strašně lekl, div nepustil skleničku z ruky. Radši jí položil na zem. A rychle se otočil, aby čelil narušiteli. Ale vrazil do silné hrudi vonící bylinkami. Chtěl se odtáhnout, ale zabránili mu v tom dvě paže, které se kolem něj obtočily, jako dvě háďata.

„Snape." Konstatoval zbytečně Harry a chtěl se znovu odtáhnout, ale paže se kolem něj se ještě víc uzamkly.

„Vás jsem tu skutku nečekal, pane Pottere, ale je to milé překvapení."

Snape na něj koukal, ve výrazu se mu nedalo skoro nic vyčíst. Harrymu se tvořila husí kůže po těle z toho hlasu. Naštěstí to mohl svést na zimu. Bylo mu líto, že venku panuje takové přítmí, nemohl se tahle podívat Severusovi pořádně do tváře. Znovu se pokusil vymámit, ale opět to k ničemu nevedlo, spíš se zdálo, že je teď Snapeovi ještě blíž.

„P-Puste mě." Vykoktal ze sebe Harry a položil mu dlaně na hruď v pokusu se trochu odtáhnout.

„A proč? Pane Pottere, mně se to totiž líbí - obzvlášť dnes vypadáte skutku kouzelně nevinně."

Harry tomu chtěl zabránit, skutečně chtěl, ale nepovedlo se, do tváří se mu nahnula červeň i když věděl, že to Snape nemyslí vážně.

Na Severusově tváři se objevil malý, skoro přehlédnutelný úsměv. Trochu Pottera odtáhl stranou od světla.

Harry se nevzpínal, byl ještě trochu mimo z úsměvu, co se objevil na Snapeově tváři. Až když zmizely světla z jeho obličeje, došlo mu, o co Severusovi jde. Začal se vzpírat, ale hned přestal, když se k němu Severus sklonil a nasál jeho vůni. Byli obličeji najednou tak blízko. Harry začal rychle dýchat, když se Severusova tvář začala přibližovat a pak se to stalo. Po několika letech se políbili. Harry jako ve snách dal ruce kolem Severusova krku musel stát na špičkách, aby na profesora lektvarů dosáhl. Bylo to jako by se oba vrátili domů.

Severus Harryho líbal tak, jako ještě nikdy nikoho. Když mu Potter zasténal do úst, Snapem projela vlna rozkoše. Už nedoufal, že se mu podaří Pottera někdy políbit. Když pootevřel ústa, Severus neváhal a konal, prozkoumával každou skulinku Potterových úst. Vypadalo to, že i Potter se odhodlal mírně šťouchl svým jazykem do toho Severusova a pak začala bitva, co neměla vítěze. Nakonec oba museli přestat z nedostatku kyslíku. Severus ale i nadále držel Pottera pevně v náručí a nehodlal ho pustit. Ještě by mu Potter pláchl a dělal že se nic nestalo.

Harry měl v hlavě vymeteno. Líbal Snapea, Merline chraň mě! Chtěl odejít a to okamžitě! Oba se na sebe dívali, jako by se snad viděli poprvé a Harry byl stále trochu v šoku, nikdy by nepředpokládal, že ho Severus Snape políbí, vždyť mu řekl, že se nelíbá! Co je potom, ale tohle.

Severus se bavil, nemusel číst mysl, aby věděl co se Potterovi honí hlavou. Vypadalo to, že se probírá z ohromení, protože sebou začal cukat musel ho chytit pevněji.

„Puste mě!" Přikázal Harry ale dál sebou cukal.

„Ne," vyšlo ze Severuse nesmlouvavě a dal si ho v klidu držel pár stop nad zemí.

Harry po něm hodil zoufalý pohled „No tak někdo nás uvidí a bude z toho malér." Snažil se Harry přivést Snapea k rozumu. Ten jen pokrčil rameny a znovu se k němu nahnul. Harry rychle dal hlavu na stranu, jenomže takhle od halil stranu krku kde mu okamžitě přistál polibek.

„Mně je to jedno, pane Pottere." Pronesl líně profesor, čímž naprosto mladého muže odrovnal a on na chvíli utichl.

Tak co líbilo napište své pojmy do komentářů :)