Tak lidičky je tu další kapitola:) 

„Cože, tys tam byl!?" Harry se tak moc chtěl otočit, ale tělo sebou ani nehnulo.

„Byl a můžeš mi říct, proč si utíkal jak vyplašené kůzle?" ptal se lev mírně naštvaně.

Harry protočil očima, na nic jiného se v tu chvíli nezmohl. „Podívej se kolem sebe, všechno je okolo desítky kilometrů zničené. Tak jak si myslíš, že by dopadl Bradavický hrad, kdybych tam stál jak trubka a nechal magii, aby si dělala co chtěla."

Lev se skutečně podíval okolo sebe a musel dát chlapci za pravdu.

„Asi máš pravdu. Ale proč tvá magie najednou tak zdivočela? To tě tolik ten Snape urazil. Netušil jsem, že jsi tolik stahovačný."

„Ale vůbec ne," rozčiloval se Harry. „Jen mě to zamrzelo. V hodinách to bylo takhle pořád, takže jsem na to zvyklý, netuším proč mě to tak vyvedlo z míry. Asi je toho na mě moc." Harry zavřel oči, cítil jak ho v očích začínají pálit slzy.

„Ale houby je toho na tebe moc, jen si prostě čekal, že když řekneš co je to za lektvar že ti padne kolem krku a že spolu budete žít až na věky věků."

Harry se na svého lva díval s vykulenýma očima.

Lev se mezitím, co Harrymu říkal svojí domněnku, zvedl a přecházel sem a tam dokud nestál přímo u jeho hlavy a nakláněl se tak, aby ho Harry viděl.

Potter ze lva cítil naštvání a přál si ho uklidnit, sice netušil proč je tak naštvaný, ale chtěl ho uklidnit. Dívali se jeden druhému do očí a vypadalo to, že se lev uklidňuje.

Lev po chvíli odtrhl pohled a zmizel z Harryho zorného pole. Následně Harry ucítil, jak se mu lví hlava uvelebuje na hrudi. Lví hříva ho zašimrala na bradě. Znovu se pokusil pohnout rukou a haleluja, ono to šlo! Síla se mu vrací! Ruku pomalu a těžce zvedl a položil na hlavu lva.

Prsty vnořil do lví hřívy a začal krouživými pohyby hladit lva po hlavě. Za chvíli Harry uslyšel mručivé zvuky. Lev si hlazení po tak dlouhé době zřejmě užíval plnými doušky a to je co říct. Jeho lev nebyl zrovna mazlící typ. Harry ho musel kolikrát i přemlouvat, aby se od něj nechal pohladit. Ze začátku to Harry bral, neznali se. Ale potom už mu to vadilo, jak pořád uhýbal, až nakonec ze lva vylezlo, že to nemá rád. Pak už Harry přestal naléhat a nechal lva sám si určit, co a jak chce, nevychovával ho. Stačilo si neustále říkat, že tam někde v kůži lva je dospělý člověk a ne mazlíček, se kterým si může hrát. Prostě ho bral jako sobě rovnému. Harry se musel sám pro sebe usmát, když si na to všechno vzpomněl. Ale jak se zdálo, tak dneska měl jeho společník výtečnou náladu, protože takhle dlouho se nenechal hladit snad nikdy!

„Musel jsem ti asi hodně chybět, co?" Položil otázku Harry do ticha, co se kolem nich panovalo.

„Podle čeho tak usuzuješ?" Vrátil mu jeho otázku nazpět a dál si v klidu hověl na chlapcově hrudi.

„To je jednoduché, nikdy jsi mě nenechal tě tak dlouho hladit, pokaždé jsi se otřepal a řekl jsi, že z toho máš akorát osypky," smál se Harry a ruku pro jistotu sundal ze lví hlavy.

Lev zavrčel, když ho ruka přestala hladit.

„Koukej tam tu ruku vrátit! A neřekl jsem, že mám z tvého hlazení osypky, jen nejsem zvyklý se od každého nechávat osahávat jako nějaký prašivý pes.". (pozn. korektorky: Urazili Siriuse)

Harry dal ruku zpátky a pokračoval ve své činnosti s domněnkou, že je jejich debata u konce.

Lev měl asi jiný názor. „Tvé hlazení není tak hrozné, jako u jiných. Ostatním bych ruku ukousl, než se od nich nechat pohladit nebo nedej bože, podrbat!"

Harry byl trochu v šoku, ale byl nesmírně rád, že jeho dotyky lev aspoň akceptuje. Harryho lví přítomnost uklidňovala, stejně tak, jako jeho hlazení. Víčka se mu začala pomalu klížit, ale bál se usnout, byl bez hůlky, ne že by se bez ní nedokázal ubránit, ale dodávala mu jistotu a teď je někde fuč.

Lev si všiml jeho boje se spánkem. „Klidně spi, nikdo si na nás netroufne a kdyby jen jo, roztrhám ho na kousky.

Ale než usneš, co to bylo za lektvar, co jsi dával Snapeovi?"

Harry byl už skoro v polospánku, takže si nevšiml tónu, kterým byla otázka položená.

S námahou se přetočil na pravý bok a šeptem odpověděl: „Byl to lektvar na odstranění znamení Zla, chtěl jsem mu dát šanci na nový začátek. Stejně tak jeho rodině," vydechl Harry a už by spal, kdyby do něj lev nestrčil a lehce ho neprobral.

„Jaké rodině? O čem to mluvíš Harry?" Ptal se lev rozrušeně.

„No přeci Malfoyům i jim jsem lektvar uvařil, ale už nedošlo na předání." Harry mlel z posledního.

Lev stál nad chlapcem jako zkoprnělý. Byl v totálním šoku, nikdy nemluvil sprostě, ale teď by se tomu nebránil, naštěstí ze sebe nedokázal vypravit ani slovo a Potter teď spal jako zabitý, takže se nemusel bát, že by se něco prozradilo. Podíval se na chlapce, když spal tak vypadal tak zranitelně. Jizvy, co měl na obličeji, mu rozhodně na kráse neubraly, právě naopak. Proč to jen dřív neviděl, byl hlupák. To nejčistší ryzí zlato měl na dosah ruky a zahodil ho jen pro to, aby sáhl po levné napodobenině, která byla na pohled hezčí. Ale jinak byla naprosto bezcenná. Svalil se znovu na zem vedle Pottera a smutně zavřel oči. Cukl sebou, když mu na hřbetu přistála drobná ruka.

„Zlobíš se na mě?" Ozval se Harry znaveně

„Ne," odpověděl až moc rychle jeho společník.

„Jen jsem zmatený a hodně věcí mi nejde do hlavy." Upřesnil mírně podrážděně, jelikož měl rád ve všem pořádek.

„A co přesně ti nejde do hlavy?" ptal Harry a promnul si oči ve snaze znovu neusnout.

Lev byl chvíli ticho, v duchu si rozmýšlel na co se zeptat první tak, aby z toho nevyšlo podezření ohledně jeho identity.

Mezitím Harry znovu málem usnul, ale naštěstí lev se ozval v jeho mysli dřív než se tak stalo.

„Proč jsi to všechno podstupoval? Riskoval jsi pro člověka, který si to vůbec nezaslouží!"

Harry se zamračil nad tím, jak moc se lev rozčiluje nad člověkem, kterého ani nezná, instinkt mu ale napovídal, že by měl být opatrnější v tom, co teď řekne.

„Víš, tady nešlo jen o profesora Snapea."

Lev se ještě víc zakabonil. „Proč jsi se teda hlásil do té zpropadené soutěže?"

Harry se snažil najít trochu pohodlnější polohu. Tělo s námahou otočil na bok a podíval se tak zvířeti do očí.

„Víš to, bylo kvůli Bellovi, získal moc, se kterou se snaží ovládat lidi okolo sebe a je na mně, abych ho zastavil a soutěž mi přišla jako ta nejlepší možnost, jak ho z toho všeho usvědčit," vyřkl Harry zkrácenou verzi.

„Dobře tedy, už jsem se bál, že je to kvůli tomu Snapeovi. Že si ho chceš vzít."

Harry na lva vyvalil oči. „Proboha ne! Jak tě to mohlo napadnout?! O Severuse tu v prvé řadě vůbec nešlo. Tedy šlo o něj, ale ne jak ty si myslíš."

„Aha"

Harry se začal smát. „Netvař se tak zklamaně, mě se jen tak nezbavíš," smál se dál. Jeho společníkovi to, ale zas tak vtipné nepřišlo.

„Harry?" oslovil ho lev a čekal, až se na něj Potter znovu podívá. „Miluješ Snapea stále?" Věděl že touhle otázkou hodně riskuje, ale nemohl si pomoct.

Harry čekal všechno, ale tohle ne. Zaskočilo ho to. Chvíli váhal s odpovědí, ale na konec ze sebe vysoukal upřímnou pravdu. „Abych pravdu řekl tak nevím." Posadil" se do tureckého sedu a ruce si dal do klína. „Ze začátku jsem myslel že jo, ale teď postupem času musím uznat, že měl Snape v něčem pravdu." Harry zvedl hlavu a podíval se smutně lvovy do očí. „Snape a já se k sobě nehodíme, byla to jen moje touha někoho mít, nekoukal jsem nalevo nebo napravo, jen jsem prostě chtěl v době války mít a cítit lidské teplo. Byla chyba si k tomu vybrat právě Snapea, ale v tu dobu mi to bylo jedno, věděl jsem, že válku nepřežiji, tak proč si upřít příjemné chvíle i když byly jednostranné. Můžu děkovat Merlinovi, že se stala ta nehoda a otevřelo mi to oči."

Harry si nevšímal okolí, oči měl upřené znovu na ruce v klíně. Proto vykřikl, když ho těžké zvířecí tělo skolilo k zemi. Následně ucítil drsný jazyk na tváři. Harry byl opět mimo mísu.

„Co se děje? Co to do tebe vjelo?" Pokládal jednu otázku za druhou, zatímco se snažil odstrčit lví hlavu. Lev ho, však nevnímal, dál rejdil jazykem po jeho tváři, zvláštní pozornost věnoval jizvám. Harry vzdal snahu, místo toho se smál jako malé dítě, protože to nehorázně lechtalo. „D-Dost to stačí, jsem umytý až do příštích Velikonoc!" Smál se, až ho bolelo břicho.

Lev se konečně umoudřil a slezl z něj, Potter si otřel tvář a přitulil se ke zvířeti.

„Tebe museli někde vyměnit." Šklebil se dál Harry.

„Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést." Omlouval se lev, ale neznělo to vůbec kajícně.

„V pohodě, jen mě příště varuj."

„Beze všeho."

Pak už jen mlčeli, Harrymu se po chvíli opět začaly klížit víčka, takže netrvalo dlouho a tvrdě usnul.

Lev se na chlapce díval tentokrát zcela novýma očima. Pak se postavil a ještě jednou zkontroloval, jestli chlapec tvrdě spí. Když se ukázalo, že ano, trochu poodstoupil a zavřel oči, jeho tělo se začalo měnit zpět do lidské podoby, už to nebylo ani bolestivé jen ho trochu pálily šlachy, ale pak to přešlo, jako vždycky. Klečel na zemi a čekal, než se vzpamatuje. Potom trochu vrtkavě vstal a přešel k chlapci, sundal si plášť a dal ho Potterovi pod hlavu. Neudržel se a prsty vjel do té neposedné kštice. Harry sebou zamlel, ale naštěstí spal dál.

Muž raději dal ruku pryč, nerad by ho vzbudil. V konečkách prstů ho zabrnělo nad tou ztrátou kontaktu. Nikdy by o sobě neřekl, že zrovna on bude hladit Harryho Pottera a nebude mít z toho osypky. Cítil vůči tomuto mladému muži výčitky, netušil, že mu až tak ublížil. Byl to přeci Potter, měl se z toho oklepat a jít dál, jeho otec by to tak udělal, ale Harry není jako jeho otec, to by si měl jednou provždy zapamatovat a myslet na to, až zas bude chtít udělat kravinu. Čím víc se na Harryho díval, tím víc si, nadával do hlupáků, chtěl k sobě někoho chytrého důvtipného, co se jen tak nezalekne jeho ironie a bude mu oponovat a hlavně ho bude mít alespoň trochu rád. Hledal dlouho, přebíral a přitom neviděl, že to má před sebou. Teď se nabízela otázka, jestli to co ztratil tak neuváženě, dokáže dostat zpět. Pak ale silou vůle donutil své myšlenky otočit jiným směrem, musel vymyslet, jak Pottera dostat do bezpečí a nechat ho tady nemůže.

No, osud to vymyslel za něj, než stačil vymyslet něco kloudného, nedaleko se ozvalo skřítčí přemístění. Muž se postavil do obrané pozice před ležící tělo.

Jeho magie byla připravená bojovat, ale pak ucítil díky svým novým schopnostem známou magii, byla to magie té domýšlivé skřítky, jejíž jméno mu unikalo. Věděl že teď už je Potter v bezpečí, naposledy spočinul pohledem na spící tváři než se téměř neslyšně přemístil zpět do Bradavic.

Tak co na ní říkáte?

Budu ráda za komentíky i za hvězdičky :)