Tak je tu další kapitola. 

Čas letěl jako splašený, takže nebylo divu, že Harry běhal po ložnici jako poplašený kůň, když se blížila doba setkání. Snažil se vypadat, co nejlépe, potřeboval na Foxe udělat dojem. Podle toho, co se před hodinou dozvěděl z pergamenu, který mu jeho tajný informátor zaslal, tak se jednalo o muže, který si o sobě hodně myslel a s lidmi, co považoval za slabochy, se nebavil. Byl to bezpáteřní člověk, co to hrál většinou na všechny strany. Bylo potřeba s ním jednat opatrně.

Harry měl ale pár es v rukávu, které v případě potřeby se nebál vytáhnout. Jediné, co ho zarazilo, bylo to, proč už ministerstvo neřeší jeho zvěrstva na skřítkách? Podle zákona, který byl před rokem schválen, se skřítkové nesměli trestat rukou kouzelníka a Fox to za ten rok, co nabyl zákon platnost, porušil nejméně pětkrát. To bylo Harryho první eso, jedno z nejhlavnějších. Pak jich ještě pár měl, ale ty doufal, že nebude muset použít. Člověk by nevěřil, co všechno se dá na člověka vypátrat, když má peníze a motivaci.

Harry stál před zrcadlem u vchodu z komnat a vázal si vázanku. Jak on tyhle věcičky nesnášel. Nejradši by tam šel v riflích a vytahaném tričku, ale to si jako vévoda nemohl dovolit. Naposledy se podíval do zrcadla a musel uznat, že lepší už to asi nebude. Vzal si pergameny ze stolu a pečlivě si je zandal do kapsy.

***

Cesta do ředitelny byla dlouhá a Harrymu přišla delší, než kdy dřív. Lidé, co ho míjeli, na něj buď koukali se strachem, nebo s úctou Harry se snažil si jich nevšímat, rázně kráčel přímo do ředitelny. Až když se ocitl před chrličem, co chránil ředitelnu, uvědomil si, že nezná heslo. Naštěstí jen co ho kamenná obluda spatřila, uhnula stranou.

Harry se nechal vyvést až nahoru. Před ředitelnou se ještě jednou zhluboka nadechl a zaklepal. Počkal na tiché vyzvání a vešel. Byl tady o deset minut napřed, takže nebylo divu, že tu druhý muž ještě nebyl. Místo toho tu byli svědci a kdyby to bylo jen trochu možné, Harry by ředitele na místě proklel. Nevěděl, kam dal Brumbál při výběru svědků, rozum - jestli tedy nějaký kdy měl. Vždyť tyhle dvě rodiny se už od nepaměti nenáviděli. Harry někdy pochyboval zda, to má ředitel v hlavě v pořádku. Svědky vybral ty nejhorší, jaké mohl: Weasleyovi a Malfoyovi, mezi nimi byla i Hermiona, skutku výborná kombinace. Obě rodiny seděly na opačných stranách místnosti a snažily se dělat, že tam ti druzí nejsou. Jediný, kdo se tvářil vesele, byl sám ředitel. Ten, když spatřil právě příchozího Patrika Wolfa, se zprudka zvedl ze židle a hnal se ho náležitě přivítat.

„Pane Wolfe, vítám vás," potřásl mu ředitel rukou. „Rád vás opět vidím. Koukám, že jste v pořádku. Mohu vám představit vaše svědky, doufám, že budete spokojený, jsou to lidé, na které se mohu spolehnout," řekl Brumbál a táhl Harryho k Weasleyům. Harry byl z toho všeho mírně mimo, skoro nikdy neviděl Brumbála tak veselého. Harryho napadlo, že by mu někdo měl zkontrolovat dózičku s bonbóny, které tak rád cucá.

Podal si se všemi Wealsovými ruku, přičemž se mu dvojčata snažila podstrčit falešnou hůlku. Ujistil je, že určitě svou hůlku neztratil, ať se zkusí jinde se optat. Molly Weasleyová zbledla, když si všimla, co zase její děti málem provedly, ihned se mu začala omlouvat a přitom oba dva syny zpohlavkovala. Harry jí se smíchem řekl, že je to v pořádku, že se někdy člověk rád pobaví, akorát že teď by to bylo ve špatné situaci. Jako poslední podával ruku Hermioně, která si ho po celou dobu pečlivě prohlížela.

„Našla jste to, co jste hledala, slečno?" ozval se Harry a díval se, jak ji dostává do rozpaků, tohle by se Harrymu Potterovi nikdy nestalo. Takže si to náramně užíval.

„Ne j-já jen j-sem přemýšlela," vykoktala ze sebe Hermiona rudá až za ušima.

Harry se na ní na ještě jednou usmál a otočil se za Brumbálem, který už si to štrádal na druhou stranu místnosti. Cestou mu pověděl dost podstatnou věc.

„Pane Wolfe, to nebyl můj nápad sem pozvat pana Malfoye s rodinou, s tímto přišel Severus a neobtěžoval se mi vysvětlit proč. Každopádně by tu měl být každou chvíli, netuším, proč se opozdil."

„To je v pořádku, pane řediteli, mně je prakticky jedno, kdo budou svědci, jen to chci mít co nejrychleji za sebou," uklidnil ředitele Harry a doufal, že Snape dorazí co nejpozději. Také mu vrtalo hlavou, proč chtěl, aby se toho účastnili Malfoyovi myslel si, že Weasleyovi jsou členové Řádu a že jim Snape aspoň trochu věří... No asi se spletl. Lucius se zvedl z pohovky, kterou si tady vyčarovali, a podal Harrymu ruku.

„Velice rád vás poznávám osobně, pane Wolfe," řekl Lucius a nezapomněl k tomu přidat široký neupřímný úsměv.

„Kéž bych mohl říct to samé, pane Malfoyi," odbyl ho Harry striktně a přešel k jeho ženě. Té políbil hřbet ruky a ona mu zato věnovala malý, ale za to upřímný úsměv, který jí rád vrátil.

Dracovi podal ruku jako jeho otci. Tím mu ukázal, že ho kouzelnické společnosti, bere stejně dospělého a tudíž i sobě rovného jako ostatní tady. Byl to starý kouzelnický zvyk. Většina rodin si ho už nepamatovala, takže Harryho udivilo, když Draco vyvalil lehce oči a vypadalo to, že neví, jak na toto gesto zareagovat. Nakonec jen kývl a ještě jednou stiskl Harrymu ruku a nechal ho jít sednout si k řediteli, kde byla ještě jedna volná židle pro pana Foxe. Ředitel Harrymu nabídl čaj, který odmítl, místo toho si řekl jen o vodu. Když ho obsloužili, nastalo v ředitelně trapné ticho, přerušil ho až Severus vycházející z krbu. Kouzlem nechal zmizet popel na svém hábitu, pak se rozhlédl kolem.

„Myslel jsem, že jdu pozdě, ale jak je vidět náš druhý host ještě nedorazil," poukázal Severus uštěpačně a přešel k Harrymu, aby mu potřásl rukou.

„Muselo ho něco zdržet," podotkl Harry a sedl si zpátky na židli. Severus ho napodobil, akorát si šel sednout k Malfoyovým a propaloval přitom Harryho pohledem. Ten se na sobě snažil nedát nic znát, ale musel zapojit veškeré své síly, aby se na židli nevrtěl jako školák při trestu.

Čekali ještě patnáct minut, než se Fox ráčil dorazit. Vstoupil do ředitelny bez klepání. To byla první nevychovanost, které se dopustil. Potom, když ho ředitel představil svědkům a hostům kromě pana a paní Weasleyové nepodal nikomu z nich ruku. Nedal vůbec najevo, že tam jsou. Na druhé straně se zachoval zrovna tak, až na Severuse toho se snažil přesvědčit o tom, že když jeho syna nechá v soutěži, že toho nebude litovat. Severus na to reagoval po svém, oznámil mu, že svou šanci jeho syn dostal, že více se o tom nebudou bavit. Harrymu připadalo, že se tahle debata neprobírá poprvé už z toho, jak byl Severus netrpělivý. Fox po něm šlehl vražedným pohledem a jasně mu naznačil, že toho bude ještě litovat, na to se mu Severus jen vysmál. Když Fox přešel k němu, Harry vstal s úmyslem mu podat ze slušnosti ruku. Na to ho pro změnu Fox sjel opovržlivým pohledem a sedl si na své místo. Tím dal jasně najevo, jak to bude celé probíhat.

„Tak co chcete, nemám na to celej den se tu s vámi vybavovat." Foxův ton hlasu byl až urážlivý, jakoby si snad ani neuvědomoval, s kým má tu čest.

Harryho výraz ztvrdl. „Jak vidím, máte toho ještě hodně, takže půjdu rovnou k věci, chci vašeho skřítka Allyho, mám tady dokonce i smlouvu na jeho převzetí do mého vlastnictví." Harry položil smlouvu před Foxe s jasnou výzvou k podepsání.

Fox na něj jen vyvalil oči. „To snad nemyslíte vážně, že ne," rozesmál se Fox.

„Ne, věřte mi, že to myslím zcela vážně, nejsem zrovna člověk, který by o tomhle žertoval." Po tomto Harryho prohlášení Foxův smích přestal.

„Vy jste se zbláznil, toho skřítka vám nedám, k čemu by vám byl? Máte své - musel, bych být padlý na hlavu, kdybych k tomuhle svolil," kroutil hlavou muž.

„Věřte mi, že mi ho dáte a dobrovolně, jinak by to pro vás nemuselo dopadnout dobře." Harry si i nadále udržoval kamennou tvář, ale v očích se mu nebezpečně zablýsklo.

„Vy mi snad vyhrožujete!" postavil se zprudka Fox a snažil se vytáhnout svou hůlku.

„Ne, ale berte to jako varování, určitě byste nechtěl, aby se vaše žena dozvěděla, co je na těchto fotkách," vytáhl Harry obálku a podal ji staršímu muži.

Když Fox uviděl, co se nachází v obálce, zbledl a klesl zpátky do křesla jako podťatý. „Kde to mám podepsat?"

Harry se jen zeširoka usmál a ukázal na kolonku dole, vyčaroval brk a podal ho bledému muži. Ten to rychle podepsal a hodil Harrymu k nohám. „Věděl jsem, že se dohodneme a jsem rád, že jste nakonec souhlasil." Harry zvedl v klidu smlouvu ze země a čekal, zdali Fox udělá to, co se sluší a patří. Neudělal místo toho vzal obálku s fotkami a utekl z ředitelny.

Všichni se za ním dívali, dokud nezmizel z dohledu, přitom se ještě dlouho nesl Foxův hlas, který sliboval Patrikovi Wolfovi postu. První, kdo se vzpamatoval, byla dvojčata.

„Fíha! To bylo něco. Jste borec, připomeň mi, Frede, že jeho si nikdy nesmíme rozkmotřit, jinak bychom mohli špatně dopadnout. Jasně brácha, připomenu, to se neboj," a plácl George po rameni. Harry se tomu jen zasmál.

„Nebojte, tohle já většinou nepraktikuji, ale Foxe znám, ten by se toho skřítka jen tak nevzdal. Ví toho totiž na svého pána až příliš. Ale když jsem mu ukázal, že ten maličký není jediný, kdo o jeho, řekněme přešlapech ví, tak změnil názor."

Všichni kouzelníci v místnosti na něj koukali, jako kdyby měl dvě hlavy. On si z toho ale hlavu nelámal místo toho zavolal Tily.

Ta se vedle něj tiše objevila a hluboce se mu poklonila. „Pán si přeje?" ozvala se s hlavičkou skloněnou skoro až k zemi.

„Ano, přiveď mi prosím skřítka jménem Ally!" rozkázal Harry a čekal, až skřítka a přání splní. Nemusel čekat ani dvě minuty, když se znovu objevila tentokrát s malým skřítkem po boku.

Harrymu se tohle divadlo příčilo, ale muselo to tak být, kouzelnické zákony byly neúprosné. Podíval se na skřítka, ten mu jeho pohled zmateně vracel. „Ally," oslovil jej Harry. „Cítil jsi za poslední hodinu změnu ve své magii?"

„Ano, pane, ale Ally nic neudělal," začal se skřítek klepat strachy.

Harry viděl, že jediné, co ho drží vzpřímeně je Tilyna ruka, která ho pevně držela za paži. „To je v pořádku, Ally, jen si změnil majitele." Při posledních slovech na něj skřítek vyvalil svá velká kukadla.

„Koho pane?" zeptal se šeptem Ally a sklopil oči k zemi.

„Mě," odpověděl Harry a vytáhl smlouvu tak, aby na ní skřítek dobře viděl.

„Já ale nikoho u mě nenutím pracovat, obzvlášť kvůli smlouvě, kterou neviděl jeden z účastníků smlouvy. Takže navrhuji tři možnosti: Buď budeš svobodný skřítek, nebo se necháš zaměstnat, kde uznáš za vhodné a poslední možnost je ta, že zůstaneš u mě, ale pod jednou podmínkou, že spolu podepíšeme novou smlouvu, kde ti určíme plat, za který u mě budeš pracovat a dovolenou, kterou si budeš moct ročně vybrat, a tuhle smlouvu spolu zničíme."

Ally vypadal, že každou chvíli omdlí o Tily se teď opíral celou vahou.

„Pane, já n-ne-vím co vám n-a t-o mám říct," začal vzlykat Ally.

„Nemusíš říkat nic, nech si to projít hlavou a pak se uvidí, co bude dál," uklidňoval skřítka Harry.

„N-e, já ch-ci zůstat s-vámi, pane," prosil skřítek a vzlykal, tak až mu nestačil dech.

Harry si všiml, že se k nim blíží Hermiona. Proto se rozhodl, rázně zakročit vytál, ze svého kabátce kazetu, kde nosil lektvary. Otevřel jí vytáhl jeden uklidňující lektvar pro skřítka. Klekl si před něj tak, aby měli oči ve stejné úrovni. Pomalu donutil Allyho ten lektvar spolykat a čekal, až se uklidní. Přitom vyčaroval ze své židle malý gauč, kde donutil si malého skřítka lehnout. Když viděl, že už docela v pořádku. Kouzlem si přivolal smlouvu k sobě blíž a jedním mávnutím jí podpálil. Potom poprosil ředitele o nový pergamen a brk.

„Jistě, jistě chlapče hned to bude," řekl ředitel, který byl očividně naměkko. Trvalo několik minut, než našel prázdný pergamen a brk rychle ho podal Harrymu a z očí si utíral slzy.

Harry na nic nečekal a začal sepisovat smlouvu. Stál u toho, takže ho překvapilo když, ucítil, jak mu někdo přistrčil druhou židli. Otočil se na onu osobu za sebou. Byl to Severus, který držel opěradlo židle.

„Myslím, že vsedě by to mohlo být pohodlnější." Jeho oči prozrazovaly takový zvláštní lesk, který Harry ještě nikdy neviděl, přesto poděkoval a pohodlně se usadil pokračující v činnosti. Harry už jednou takovou smlouvu psal, jen pozměnil, pár věcí jinak byla stejná jako ta Tilyina. Dopsal poslední tečku a přesunul se i se židlí k Allymu.

„Je to stejná smlouva, jako má Tily, až na pár změn takže si jí přečti a řekni mi, zda s ní souhlasíš." Harry předal smlouvu do maličkých rukou skřítka, ale ten mu hned vrátil.

„Já to nedokážu přečíst," šeptl a zrudnul jako pivoňka.

Harry měl co dělat, aby se nepraštil do čela, jak to že mu to nedošlo, Ally byl ještě malý na to, aby uměl číst a Harry pochyboval, že by ho Fox učil, nebyl na to ten tip.

„To nevadí v klidu, poprosíme, někoho aby ti to přečetl," utěšoval skřítka Harry a přitom se rozhlížel kolem, pohled mu padl na Hermionu, která stála nedaleko a vypadala, že právě ona je tou vhodnou kandidátkou.

„Slečno Grangerová, byla byste tak laskavá a přečetla tady Allymu smlouvu."

Ani to pořádně nedořekl a Hermiona už mířila k nim.

„Jistě, pane Wolfe, velice ráda," usmála se na něj a převzala smlouvu.

Harry podstoupil, aby je nerušil. Jako stín se u něj zjevil Severus.

„Vy jste opravdu zvláštní člověk, pane Wolfe, nikdo z kouzelníků by tohle pro skřítka neudělal." Mladý muž si ho chvíli měřil pohledem. Možná něco hledal, jedno však bylo jisté, Severusovi se jeho pohled nelíbil, to on tyhle tipy pohledů používal, málo kdy se stalo, že i on se stal jich obětí. Snad jedině Brumbál ho dokázal takto vykolejit a to jen občas.

„Já si myslím, že to je právě ta chyba, kouzelníci skřítky strašně podceňují. Přitom to jsou strašně mocná stvoření." Jestli chtěl Harry říct ještě něco dalšího, už to nestihl Hermiona ho volala zpátky k nim.

„Je všechno v pořádku?" ptal se Harry, když si sedl zpátky na židli, kterou dívka uvolnila.

„Ano, je zeptala jsem se Allyho, jestli všemu rozumí a vypadá to, že ano, teď už to stačí jen podepsat." Hermina mu předala zpátky smlouvu a chtěla se vrátit.

„Moc vám děkuji, slečno Grangerová," zastavil ji ještě Harry.

„To nic nebylo, pane Wolfe, jen bych si přála, aby bylo víc takových kouzelníků, jako jste vy."

Naposledy mu věnovala úsměv a odešla.

Harry poté věnoval svou pozornost jen Allymu. „Dokážeš se podepsat?" ujišťoval se. Na to Ally jen horlivě kývl. Harry mu tedy podal brk a čekal, až se podepíše potom i on ten list podškrábnul. Smlouva zlatě zazářila a zmizela na ministerstvo, kde bude pečlivě uložena. Kopii mu zašlou poštou potom, co smlouvu řádně prošetří.

Harry se na skřítka usmál a řekl: „Vítej do naší malé rodiny, Ally."

Tak doufám že se vám kapitola líbila:)