Jak dvojčata začala mluvit víc, to teprve nastalo pravé peklo. Jejich slovní zásoba již brzy konkurovala té mé a to, že jsem si v jejich přítomnosti pouštěl politické debaty tomu také příliš nepomohlo.

Jejich schopnost diskutovat se smyslem pro detail, neprůchodné argumenty a vystříbená kritika založená na slovu "fuj", když jsem jim nutil špenátovou přesnídávku, to vše mělo na jejich budoucí já neskutečný vliv.

Nešlo popřít, že jsme s Helenou stvořili monstra. Vše jí to došlo ten den, když jsem sledoval zprávy, kde se mluvilo o čemsi ohledně prezidenta a v pozadí se tam mihl mluvčí Ovčáček.

„Beránek,“ zajásala bujaře Žaneta.

Radim se poblil.

Helena se mi s pláčem vrhla kolem krku a uznala, že naše děti skutečně nejsou normální a mít jasné politické názory a stanoviska v tomto věku rovněž není přímo běžné.

Od té doby jsme oba omezili sledování serióznějších věcí a vše přenechali na Kouzelné školce doufajíce, že na to není ještě pozdě.