Jak měsíce plynuly, malí Einsteinové byli čím dál tím více sofistikovaní. Leporel přibylo za tu dobu nespočet a nebyla místnost, kde by se nepovalovalo alespoň jedno.

Jak příbuzní zjistili, že v nich mají dvojčata zálibu, začali obchody s leporely skupovat ve velkém. Trh s akciemi leporel si díky naší rodině musel jistě vést zcela znamenitě.

Nepochyboval jsem o tom, že si ti boháči z Wall Street mnou spokojeně ruce a když zrovna nemají nosy zabořené v hoře koksu, který zasponzorovala Helena a spol, se slzami v očích děkují Žanetě a Radimovi za jejich skromnou existenci.

A já? Já jsem se jen s nuceným úsměvem na rtech potácel z práce do práce, abych dvojčatům mohl tento nákladný koníček dopřát.

V duchu jsem začínal litoval, že jsme si místo dětí s Helenou nepořídili třeba shibu. Shiba je taky roztomilá. Shiba neumí číst ani psát. Shiba nechce leporela, jejichž cena odpovídá tomu, jako kdyby byla pozlacená a podepsaná samotným papežem.

A teď mě omluvte. Jdu se Heleny zeptat, proč jsme si raději nepořídili tu shibu.