24 - Konec dobrý, všechno dobré?
Jako první se poštěstilo Radimovi. Popravdě, tipoval jsem, že dřív vyjde kniha Žanetě. A možná bych byl i raději, přeci jen, byl to Radim, kdo vymyslel bláťáka a vodního medvěda.
V den křtu jeho první vydané knihy jsem se ho se skrytým strachem v očích ptal, jestli se o nich ve své knize zmiňuje. Tvářil se, jakože vůbec neví, o čem že to sakra mluvím. Tu jeho pózu jsem mu nevěřil. Na to přece zapomenout nešlo.
Když jsem ho tam na pódiu viděl skoro dvacetiletého stát, začal jsem se cítit dost staře. A je to tady, řekl jsem si. Stává se z tebe starý morous. Děti vypadly z baráku, a už to vlastně ani nejsou děti. Ani ten barák nemáš, je to byt, ty idiote.
Tato všechna zjištění naráz mi na náladě příliš nepřidávala. Ale co se dalo dělat?
Patrně jen jediné. Děti (které už nebyly děti), byly plnoleté a schopné vydat knihu. Jak si to pojistit, aby na mě nic nepráskly? Vodku si teď už mohly koupit samy.
Zbývalo jediné. Všechny ty zmatky v mém životě sepsat.
A kde že je naleznete? Právě jste je dočetli, vy inteligenti. A teď mě omluvte, čeká na mě další víno.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro