Před začátkem téhle kapitoly bych asi zmínila, že zde nastává poměrně velký časový posun. Nejprve jsem ho chtěla nějak vyplnit, ale vzhledem k tomu, že toto je už kapitola 93 jsem se rozhodla, že žádnou další "výplň" už opravdu netřeba a ty důležitější věci přesunula tak, aby jste se o nich v rámci příběhu pomalu dozvídaly.
  V podstatě by se tato kniha dala rozdělit na dvě části a nyní začíná ta druhá 😅
  Taková zajímavost... Původně tahle kniha měla být hlavně o této části, ale ta předešlá s tou organizací se mi krapet protáhla 😅
  No nic, užijte si kapitolu 😅

  Otevřel jsem dveře za doprovodu skřípání pantů. Ani jsem nepohlédl dovnitř a už mě obklopil hluk pocházející zevnitř. Mísil se v něm hlasytý smých, desítky navzájem se překřikujících hlasů a hlasitá hudba. Spolu s hlukem na mě zaútočily i další vjemy, a to především ostrý zápach spocených těl, kouře z cigaret a alkoholu v kombinaci s oproti venku, ze kterého jsem přicházel, ostrým světlem.
  Přivřel jsem oči a vešel bez většího váhání dovnitř.
  Tam se všechny tyto vjemy staly ještě intenzivnějšími a já raději sklopil své citlivé uši blíž k hlavě.
  Letmo jsem přejel celou místnost pohledem a rovnou zamířil k dřevěnému pultu obloženém vysokými stoličkami. Většina z nich byla prázdná, všichni zákazníci seděly kolem stolů nebo posilněni alkoholem se snažili mluvit s číšnicemi.
  Posadil jsem se tedy a chvíli vyčkával, než jsem na barmana promluvil.
  ,,Jednou Rudý hněv." Zamumlal jsem. Netrvalo ani moc dlouho a hnědý pes za barem přede mně položil panáka tekutiny rudé jako krev.
  Bez dalšího slova jsem si tu nízkou skleničku přitáhl k sobě a na chvíli jen zůstal hledět na svůj pokřivený odraz v jejím obsahu.
  ,,Odkud přicházíš, cizinče?" Ozval se barman. ,,A kam dál vedou tvoje kroky?"
  ,,Do toho ti nic není." Zamručel jsem a celý obsah do sebe rychle kopl. Zatl jsem před tou pachutí zuby a sklenku opět položil na pult. Tu jsem od sebe následně odsunul jeho směrem a pohlédl mu přímo do očí.
  ,,Kolik jsem dlužný?" Zeptal jsem se a při tom vztyčil své pravé ucho.
  Barman odložil pulitr, který zrovna utěrkou sušil a pro něco se sklonil pod bar.
  ,,Padesát." Zamumlal. Byla to absurdní částka za trochu rudé hnusné tekutiny, ale kvůli tomu jsem tu nebyl. Když ke mě došel, podal jsem mu bez dalších slov ty peníze.
  Na chvíli stiskl mou ruku a usmál se na mě.
  ,,Přijďte zas." Odpověděl, stáhl se a následně se ke mně otočil zády. Já taktéž stáhl svou ruku zpět a kus papíry, který mi při tom nenápadně vtiskl do dlaně si schoval do kapsy.
  Následně jsem vstal a rovnou zamířil ke dveřím zase ven, zarazil mě však trochu větší povyk než byl doposud.
  Když jsem tím směrem pohlédl, zpatřil jsem jak jeden ožrala, kterému nejspíš jeho balící metody selhaly, se lepí na číšnici. Tý se to očividně moc nelíbilo, ale nebyla ho schopná od sebe odstrčit. Viděl jsem jak očima zoufale patrá po vyhazovači, který by jí měl v takových chvílích pomoct. Ale očividně tu nebyl a nikdo jiný nebyl ochotný toho chlapa z ní sundat. Akorát po nych zvědavě pokukovaly.
  ,,Hej." Ozval jsem se tedy já a překonal tu vzdálenost mezi mnou a tím ožralím medvědem a čísnicí. ,,To tě nikdo nenaučil že takhle se k dámám nechová?" Zavrčel jsem když ke mě otočil pohled.
  ,,Jdi do p*dele." Zavrčel mi v odpověd a dál si mě nevšímal. Proto jsem ho popadl za rameno a jedním trhnutím ho od té pravděpodovně vlčice odtrhl. Očividně toho měl vypito už celkem dost, jelikož tento náhlý pohyb příliž neustál a nebýt sloupu, do kterého zády narazil, pravděpodivně by zkončil na zemi.
  ,,Nebudu to říkat dvakrát, nech jí být." Zavrčel jsem a odhalil tak své špičáky. Do té doby jsem mohl působit jako obyčejný králík, ale teď jsem se neostýchal mu i ostatním ukázat svou pravou tvář.
  Cítil jsem jak se na nás upírají pohledy všech přítomných. Pro sebe jsem si zavrčel. Typický, všichni čumí, ale nikdo nic neudělá. I když to možná bylo dobře, jelikož já bych byl pravděpodobně po tom, co jsem ukázal kdo jsem, ten poslední, komu by pomohly.
  ,,Co si o sobě myslíš ty omyle přírody?!" Zahřměl ten medvěd a vrávoravě se postavil. Viděl jsem jak zatíná pěsti ale i tak jsem se nehl ani o píď a vyčkával na jeho první tah. Slyšel jsem taky nepříjemné mumlání ostatních kteří po mě nepřátelsky pokukovaly. Možná jsem tu vlčici měl nechat svému osudu...
  V tu chvíli jsem však zároveň zaslechl skřípění nohou židlí o podlahu a periferním viděním zpatřil, jak nalevo ode mě vstaly dvě postavy. Pohled jsem však stále upíral na toho medvěda.
  Ten pohlédl tím směrem a já vyčkával na jeho reakci. Když nasledně o krok couvl, bylo mi jasné, že ti dva jeho parťáci nejsou. Zda jsou však na mé straně, to bylo stále nejisté.
  ,,Zku*vení hybridi, kéž byste všichni zdechly!" Zavrčel ten medvět a následně se odporoučil pryč. Až teď jsem pohlédl na ty dva, co předtím vstaly, a tak zpatřil křížence lva s nezvykle protáhlím čumákem a hnědou srstí a pravděpodobně buvola s rysy nějakého dravce.
  Oba dva se na mě osmály a nasledně mi pokývly, abych se k nim přidal. Ještě jsem pohlédl na tu číšnici, ale ta už ode mě couvala.
  ,,Dej si pozor, máš tu pár nebezpečných zákazníků." Poznamenal jsem.
  ,,Že to říká zrovna hybrid..." Zavrčela a následně taktéž zmizela. Jen jsem se nad její reakcí ušklíbl, nic víc jsem ani nečekal.
  ,,Nevděčnice jedna." Ozval se ten lev poté, co jsem k nim zamířil. ,,Prosté, díky, by jí asi zabilo."
  ,,Nemá smysl se jim snažit zavděčit, vždycky na nás budou pohlížet zvrchu, obzvláště teď." Dodal ten buvol.
  ,,Jo, Zaf má pravdu. Pojď a posaď se. Tady jsi mezi svými." Dodal ten lev se širokým úsměvem od ucha k uchu.
  ,,Ne, to nemůžu. Musím jet zase dál a potřebuju mít čistou hlavu. Ale něco si na mě dejte, za vaší ochotu mi pomoct." Odmítl jsem jejich nabýdku a oba se usmály.
  ,,To byla přece samozřejmost!" Ozval se buvol Zaf.
  ,,Jo, našinec musí držet při sobě, obzvlášť když je proti nàm celý svět. Jako jedna velká rodina." Dodal ten lev a nastavil ke mě pěst.
  ,,Jo, jedna velká rodina." Taktéž jsem se usmál a ťukl si s ním. Oba dva samozřejmě mé nabýdky hned využily, tak jsem každému z nich zaplatil jedno pivo a pak už opravdu vypadl ven.
  Jakmile se za mnou zavřely dveře, obklopilo mě opět to příjemné ticho, chlad a čerství vzduch. Tedy, skoro...
  Musel jsem ještě od té budovy odstoupit aby úplně zanikl hluk zevnitř a zápach moče a zvratků vycházející od místa u popelnic zcela nahradili vjemi lesa kolem.
  Prošel jsem téměř prazdné parkoviště a zamířil k místu, kde jsem sám parkoval. Správně bych teď jezdit neměl, ale pochyboval jsem že v tom vůbec nějaký alkohol byl... Jen mě teď nesmí chytit policie.
  Sáhl jsem do kapsy a nahmatal  ten kus papíru. Povzdechl jsem si. To byl taky nápad mít spojky na takových místech, navíc když ti to dají jen když si objednáš tuhle blbost...
  No nic, tohle je jen-
  Zarazil jsem se když jsem za sebou zaslechl kroky. Díky však tomu předešlému hluku mé uši zaznamenaly tuhle hrozbu příliž pozdě a někdo mě ze zadu popadl za mojí bundu.
  ,,Teď už za zády nikoho nemáš co?!" Ozval se ten samý hlas co předtím. Pro sebe jsem si zavrčel a ohnal se dozadu loktem.
  Trefil jsem se a tak mě ten medvěd pustil. Pohotově jsem se k němu otočil čelem a počkal, až se z té rány vzpamatuje. Preci jen, on nebyl žádná výzva. Možná to byl velkej silnrj medvěd, ale otrávený alkoholem a bez žádného výcviku. Jeho jedinou výhodou vyla jeho váha, a s tím nás naučily pracovat už dávno.
  ,,Ty sis už asi stihl vychlastat mozek co?" Zavrčel jsem a jen co se na mě znovu podíval, schytal pěstí přímo do tváře. Zavrávoral, ale stále se držel na nohou. Pokusil se mě taky praštit, ale jednoduše jsem se mu vyhl a sám mu dal ještě dvě další, než konečně padl k zemi.
  Protřel jsem si pěsti v rukou a z vrchu na toho medvěda pohlédl. Tekla mu krev z čumáku a jedno oko mu už napuchlo monoklem.
  ,,Tak mi dovol ti uštědřit lekci, na kterou jen tak nezapomeneš." Zavrčel jsem.

<◇>

  Opřel jsem se o řidítka své motorky a dlouze si povzdechl. Poodjel jsem od toho místa dřív, než by mě tam nad tím medvědem našly.
  Pohlédl jsem na své ruce, na kterých ulpěla trochu jeho krve.
  Při takových chvílích mám pocit, jako bych už zkutečne nebyl nic víc než tím mutantem, který dělá pro tu organizaci jakoukoliv špinavou práci...
  Ztrácím se mezi nemilosrdným Zashem s výcvikem hodném nájemnému zabijákovy a tichým Zainem, který se jen snaží přežít a vrátit zpádky domů.
  Zvedl jsem pohled k noční obloze.
  Kým vůbec ještě jsem..?