Mám pro vás takovou menší otázku před začátkem kapitoly, kterou jsem před časem dostala i já. Koho ze Zainovy skupiny máte nejraději a proč? A koho zase nejměně? Prostě takový žebříček od nejoblíbenějších po ty nejméně. Nemusíte samozřejmě odpovídat, jen mě to zajímá jak to máte vy. 😅

  ,,Když ti teď vyhovím, dáš mi už pokoj?" Zazněla do dlouhého ticha mezi námi moje slova. Viděl jsem, jak na mě Sean překvapeně pohlédl, zřejmě ani on sám nečekal, že se mu podaří mě přesvědčit.
  Nebyl jsem z toho zrovna moc nadčený. Útroby se mi svíraly nervozitou a už teď jsem litoval, že jsem ta slova vypustil z úst. Ale bylo pozdě na to to vzít zpět. Sean začal horlivě přikyvovat a na tváři se mu oběvil široký pitomý úsměv.
  Povzdechl jsem si. ,,Ale zůstane to jen mezi námi, Nikdo se to nesmí dozvědět." Udal jsem další podmínku.
  ,,Copad? Snad se nestydíš." Ušklíbl se.
  ,,Ještě chvíli do mě takhle ryj a rozmyslím si to." Varoval jsem ho a on zkutečně zmlkl, i když se stále křenil jako naprostý pitomec.
  ,,A ještě jedna věc." Dodal jsem když už jsem viděl, jak se ke mě začal naklánět. ,,Pusu, nic víc. Opovaž se mi snažit do pusy strčit jazyk nebo něco podobně nechutného."
  ,,Fajn, ale když sis dal tolik podmínek, chci taky jednu." Ozval se Sean. ,,Chvíli vydržíš. Ne ze se mě stěží dotkneš a hned ode mě uskočíš." Povzdechl jsem si. To jsem měl tak trochu v plánu...
  ,,Začinám litovat že jsem ti na to kývl..." Zamumlal jsem, i když jsem toho litoval už pěkně dlouhou dobu.
  ,,Máš smůlu." Ušklíbl se a jelikož se už asi nemohl dočkat, opět se ke mně naklonil. Musel jsem potlačit nutkání ho od sebe hned odstrčit a velmi pomalu jsem se taktéž naklonil.
  Zadržel jsem dech když byl už moc blízko a raději uhl pohledem od jeho tváře.
  Ta chvíle předtím, než jsme se dotkly byla skoro nekonečná a zároveň tak příšerně krátká... Cítil jsem na své tváři jeho horký dech a i když by to bylo neuvěřitelně trapné, doufal jsem, že nás teď někdo vyruší. Že zaslechnu jak nás někdo volá nebo tak něco.
  Ale nic takového se nestalo a mi se bohužel nakonec přeci jen dotkly.
  Byl to divný pocit. Něco podobného jsem zatím znal jen s Lailou, a upřímně, možná to bylo zkrádka tím, že jsem Lailu nenáviděl za to, co mi provedla, ale i když mě do tohoto Sean donutil, nebylo to asi tak strašné jako s ní. Ne že bych to tedy chtěl někdy opakovat...
  Přišlo mi to jako věčnost, přál jsem si aby se už Sean odtáhl ale sám jsem to udělat nechtěl, aby pak neřekl že jsem porušil podmínky a nechtěl by to nedejbože opakovat.
  Najednou jsem ucítil, jak kolem mě ovinuje své ruce a začíná se na mě tisknout. Překvapeně jsem vyvalil oči a už ho od sebe chtěl odstrčit, když mi došlo, že tohle jsem mu nezakázal.
  V duchu jsem si povzdechl. Možná jsem to trochu přeháněl. Byla to přeci jen jen hloupá pusa. Nezabije mě to když mu dopřeju trochu té radosti a i pro mě je to asi zkušenost, sice dost divná, ale je...
  Cítil jsem jak mi přejel mráz po zádech když jsem jeho ruce ucítil na svých zádech a řekl jsem si, že už to jistě bude stačit, když v tom jsem ucitil, jak začal otvírat pusu.
  Ne. Srdce, které mi do té doby splnašeně bilo, se teď doslova na chvíli zastavilo. Tohle už bylo moc.
  Prudce jsem ho od sebe odstrčil a v návalu adrenalinu mu jestě provizorně vlepil takovou facku, až se mu hlava málem otočila o 180°.
  ,,Porušil jsi pravidlo!" Zavrčel jsem zatím co jsem si otíral pusu hřbetem ruky a raději od něj o krok couvl.
  ,,Neporušil, nestihl jsem to." I když se držel za pohmožděnou tvář, stále se tlemil jak měsíček na hnoji.
  ,,Ale chtěl jsi to porušit!" Zavrčel jsem naštvaně a on raději taky couvl.
  ,,Klid, klid!" Vyhrkl. ,,Nezdálo se, že by se ti to zas tak nelíbilo tak jsem to chtěl zkusit!" Vysvětlil a já se celý oklepal odporem.
  ,,Ne, ne, ne. Na tohle se nevymlouvej." Začal jsem ale on mě zarazil.
  ,,Proč se tak moc bráníš? Nebojíš se snad že bych měl pravdu?" Zeptal se.
  ,,Ne, tak to není!" Vyhrkl jsem. Věděl jsem že tohle byl blbej nápad, teď si ještě bude myslet že jsem jako on... ,,Bylo mi to nepříjemný, držel jsem se jen abys pak nemohl namítat že jsem porušil tvojí podmínku!" Vysvětlil jsem.
  ,,Vážně jo?" Ušklíbl se.
  ,,Jo." Potvrdil jsem a propaloval ho nevraživým pohledem. Povzdechl si.
  ,,Víc důkazů hraje proti tobě." Poznamenal. ,,Nikdy jsem tě neviděl koukat po holce, obzvlaště né na místa, která klučičí pohledy upoutávají nejvíc, a teď tohle..."
  Vydechl jsem frustrací a v samém zoufalství jsem praštil pěstí do te stěny, u které jsme stály. Alespoň jsem mohl s potěšením sledovat, jak Sean trochu znejistil. Ne že bych byl rád že se mě stale trochu bojí, ale teď mě zkradka rozčílil dost na to, abych z toho měl radost.
  ,,Fajn, tak si mysli co chceš, ale naše dohoda platí. Dáš mi pokoj a Nikomu o tomhle Nikdy neřekneš." Zavrčel jsem.
  ,,Když mi slíbíš, že se nad tím alespoň zamyslíš..." Spařil jsem ho pohledem a od rozhodil rukama. ,,Co? To toho po tobě chci tolik?"
  Povzdechl jsem si. ,,Fajn! Ale pokud to já sám neřeknu, nechci od tebe slyšet jedinou další nechutnou poznamku směřující na mou osobu, jasný?!"
  ,,To nebyli nechu-" Můj nasupený pohled ho donutil zmlknout a pak jen s povzdechem přikývl. ,,Dobře, platí."
  Hned jak to řekl, vypadl jsem od tamtud. Tohle byla moje druhá největší chyba v životě. Na prvním místě se držela už jen Laila a celý ten zhluk rozhodnutí, který jsem udělal hned po tom.
  Vylezl jsem z poza té budovy se stále rychle rozbušeným srdcem a vrátil se na normální cestu.
  Samozřejmě že se nad tím ani nebudu zamýšlet. Nebylo nad čím! Sean je akorát zoufalec. Až si jednou najde někoho, kdo ho bude mít zkutečně rád, pochopí to taky. Vždyť o tom teď nemůže nic vědět...
  Naproti mně šel páreček holek a mě v hlavě prolítla Seanova slova. Co na tom je, že se po holkách nekoukám? Mám na práci důležitější věci!
  Navíc, co na tom ostatní kluci vůbec vidí? Prohlédl jsem si ty dvě a zůstal pohledem chvíli viset na těch "místevh, které klučicí pohledy nejvíc zajímají." Vždyť to byla taková bl-
  ,,Hej!" Ozvala se najednou jedna z těch holek a než jsem si vůbec stihl uvědomit, co se děje, schytal jsem facku podobné ráže, jakou jsem předtím uštědřil Seanovy. ,,Úchyle!" Vyjedly a naštvaně si pokračovaly dal zatím co jsem se zmateně chytil vlastní tváře.
  Možna jsem měl být o něco víc opatrnější...
  Horší naž ta facka však bylo to, že jsem někde za sebou uslyšel Seana se smát na celé kolo.
  Cítil jsem jak znovu rudnu, tentokrát studem. Skvělý, teď si to bude myslet jestě o to víc...

<◇>

  ,,Není to s tebou už tak marný." Poznamenala Kandria poté, co jsme si oba z uší sundaly klapky. Povzdechl jsem si a pohlédl na terč, po kterém jsem střílel. Následně jsem pohlédl na terč vedle, po kterém střílela Kandria. Pořád se mám hodně co učit...
  ,,Je to... Trochu lepší. Ale musím to ještě dopilovat." Poznamenal jsem abych alespoň něco řekl.
  ,,To chce čas." Pokrčila Kandria rameny a opřela se loktem o dřevěný pult. ,,Tak a teď povídej."
  Nechápavě jsem na ní pohlédl a vyndal prázdný zásobník z mé zbraně. ,,Co mám říkat?" Zeptal jsem se.
  Povzdechla si. ,,No jaký to bylo. Jaký překážky jste společně musely překonat, jakou závabu jste si při tom užily." Pokrčila rameny. ,,Prostě dobré i špatné zážitky, od toho ta výprava byla. Nic nedokáže zblížit skupinu víc než společná minulost kdy všichni musely spolupracovat."
  Jo... Jasně. To... Se u nás jistě stalo. Vzpoměl jsem si na první a poslední noc. Možná nebýt mě...
  Rozhlédl jsem se kolem nás, ale až na jednu další dvojici stojící opodál jsme tu byli sami.
  ,,Jo tohle..." Začal jsem nějak a rychle přemýšlel co bych jí tak řekl. Pár menších věcí jsme společně zvládly, ale neřekl bych, že jsme někde museli jakkoliv víc spolupracovat.
  ,,Slyšel jsi to, jak prý s některýma organizace manipuluje?" Dolehlo k mím uším zatím co jsem přemýškel a já okamžitě ztuhl. Co..?
  Pohled jsem namířil k těm dvěma a našpicoval uši.
  ,,Ne, to se ke mně ještě nedoneslo." Odpověděl mu ten druhý.
  ,,Zashi, vnímáš mě vů-"
  ,,Pšt." Umlčel jsem Kandriu tiše a dál naslouchal těm dvěma.
  ,,Prý některý, který nejsou s nimi nějak zdrogujou či co." Stuhla mi krev v žilách když jsem to uslyšel.
  ,,K čemu by jim to bylo?" Nechápal ten druhý.
  ,,Zashi?" Ignoroval jsem Kandriin zmatený pohled a postoupil o krok blíž k těm dvoum.
  ,,Prý aby jim pak snáze vymily mozky."
  ,,To zní jak z nějakýho scifi..." Zamumlal ten druhý nesouhlasně a já se nemohl pořádně ani nadechnout...
  ,,Jo, taky mi to příjde jako nesmysl... Proč by to vůbec dělaly?" Tohle je zlý... Hodně zlý.
  Pomalu jsem odtamtud vycouval. Na Kandiin zmatený výraz jsem odpověděl pouze: ,,Musím už jít..." a vystřelil jsem ven.
  Jak o tom vědí?! Jak se o tom mohly dozvědět?!