Už nějakou chvíli jsem tu byl a... Zatím jsem nenašel způsob, jak se odsud dostat...
  Zůstal jsem s Daronovou skupinou. Byli jediní, kdo byli ochotní mě mezi sebou snést. Bylo to tu skoro jako ve škole... Jen..
  Jsem na konci dne nemohl jít domů...
  A taky jsme se neučili to, co v normalních školách.
  Jak jsem zjistil, víc než na vzdělání se tu zaměřujou na fyzickou sílu...
  Co jsem pochopil, tak poté hybridy zařazují na určité posty jako svoje agenty... A hybridi jsou jim vděční, protože to oni je dostaly z děcáků a zařídili jim budoucnost...
  Stejně jsem nechápal, jak to může fungovat... Jak o tom veřejnost nemůže vědět.
  Ale já jim teda vděčnej nebudu. Vyhrožujou mi, že ublíží mé rodině... Já měl život! Ať si místo mě vezmou někoho jineho z děcáků! Ty jsou jistě plné těch, kteří by to ocenili ale já teda ne...

  Ležel jsem na své postely. Všechno mě bolelo. To byl taky nápad dát proti sobě králíka a lva skříženýho s tygrem...
  Ligr... Sakra to je tak dvakrat větší než by být mělo...
  Porazil jsem ho, ale dost mě ta potvora podrapala a dost mě bolelo i rameno... Měl to být tréning... Nemůžu za to, že byl tak soutěživý... Navíc ho nemám rád, příjde mi strašně arogantní...
  Ozvalo se ťukání na dveře a já tiše zaúpěl. Přetáhl jsem si polštář přes hlavu. Už zase...
  ,,Pšt... Zaine spíš?" Ozvalo se za zavřenými dveřmi.
  ,,Jo spím! Vypadněte!" Zavrčel jsem.
  ,,Ale noták! Přece nás v tom nenecháš!" Flustrovaně jsem vydechl a odhodil ze sebe deku. Rychle jsem si na sebe natáhl ten oblek a došel ke dveřím. Alespoň že ten klíč tu byl...
  Odemkl jsem a s otráveným pohledem otevřel dveře. Naskytl se mi pohled na Deronovu skupinu.
  ,,Jsem utahanej, nechcete to odložit na zejtra?" Zeptal jsem se. Nebo jsem taky prostě nemusel jít... Ale tak trochu jsem nechtěl o nic přijít...
  ,,Už seš oblečenej a vzhůru, tak se jde." Dloubl do mě s úsměvem loktem Brian a já sykl bolestí.
  ,,Dávej bacha." Zavrčel jsem na něj.
  ,,No jo, měl ses raději vzdát. S ním se do kříšku nepouštěj." Dal mi "radu" Brian.
  ,,Já se nevzdavám. Bojoval nefér ale i tak jsem ho porazil. Měl by se naučit prohrávat." Odsekl jsem.
  ,,Měl by sis na něj davat pozor. On ti to jednou nechá seřzat." Přidal se do radění i Daniel.
  ,,Pf... Stačí se skrčit a už na mě nedosahne." Utrousil jsem a ostatní se začaly smát. Tedy až na Derona.
  ,,Tohle není sranda, umí být dost pomstichtivý. Dej si raději bacha a vyhybej se dalším problémům. Zatahneš do nich sebe i nás..." Tohle bylo snad poprví, co jsem viděl Derona vážnýho... Asi z něho měl fakt strach...
  Deron se pak bezeslova otočil a vydal se chodbou pryč. My tři jsme se vydaly za ním. Po chvili naprostého ticha jsem se naklonil k Danielovy.
  ,,Hele co mu je?" Zeptal jsem se potichu.
  ,,Ještě jsem tu v tý době nebyl ale ti dva prej byli kamoši. Než ho Leos zradil..." Šeptl mi na zpět.
  ,,A co že mu udělal?" Zeptal jsem se ale dřív, než by mi stihl odpovědět se zepředu ozvalo varovné zavrčení.
  Oba jsme ztuhl a zmlkly. Deron se na nás varovně otočil a šel dál. Když byl dost daleko, znovu jsem pohledl na Daniela a kyvl, ať mi to dopoví.
  On však jen zavrtěl hlavou.
  ,,Ale notak." Šeptl jsem. Chtěl jsem to vědět.
  ,,Stejně nevím, nemluví o tom. A už mlč, nechci ho nas*at." Šeptl a vydal se o něco rychleji abych se ho nemohl už dál ptát. Povzdechl jsem si a doběhl je.
  ,,Co vůbec dneska chcete dělat?" Šeptl jsem. Bylo po večerce. Měli by jsme problém kdyby nás chytili. Ale ten adrenalin nás všechny lákal.  Chtěli jsme se prostě trochu vzepřít autoritám. To je taková menší nevíhoda skupiny...
  Původně jsem s nimi chodil abych našel cestu pryč ale časem jsem se jimi nechal strhnout.
  ,,Nevím, prostě někam vlezem." Pokrčil rameny Brian. Deron byl stále zamlklý. Asi se stále zlobil...
  ,,Takže se tu couráme nez plánu? Skvělý." Zamumlal jsem.
  ,,Hele, když seš tak chytrej, tak řekni co by jsme měli podle tebe dělat." Otočil se na mě Daniel. ,,A nebo mlč a neraď."
  ,,To vy jste mě sem dotáhly tak se ptám." Zamumlal jsem. Zarazil bych ruce do kapes ale tahle věc kapsy neměla...
  Potom jsme šly chvili mlčky než se Deron zastavil před jednimi dveřmi a pohlédl na mě.
  ,,Poslouchej." Rozkazal šeptem. Nechápal jsem, co po mě chce. Vždyť tam byla tělocvična... V tuhle dobu tam nikdo nebu...
  Zarazil jsem se, když jsem zaslechl rány. Kdo by tam mohl tak pozdě cvičit?
  ,,Slyším rány. Někdo tam zřejmé trénuje. No a?" Pokrčil jsem nechápavě rameny.
  ,,To je Stripes." Šeptl Brian. ,,Chodí tam každou noc."
  ,,Říká se, že když budeš dělat problémy, že si pro tebe v noci příjde. A že pak prej mlátí do tebe." Přidal se šeptem i Daniel.
  ,,To je blbost." Protočil jsem očima.
  ,,Co ty víš, je divnej. Není to hybrid ani mutant a přesto je tady." I většina stráží byla hybridi... Starší generace, řekl bych.
  ,,Není důležitý Proč tu je." Ozval se opět Deron. ,,Ale pokud nepřestaneš s těmi blbostmi, tak si příště vybere tebe." Zasyčel.

  To Deronovo varováni jsem jaksi nepochopil... Vždyť je to blbost... Když už by chtěli někoho potrestat za to, co udělal, proč by to chtěli udělat potají? Jen ať to každý vidí, co se stane, když nebudeme poslouchat...
  Byla to blbost. Jen se mě snažili postrašit.
  Když jsme se rozešly, každý jsme se vydaly svou cestou. Nevím jak oni, ale já chtěl jediné. Spánek.
  Než jsem však dorazil do svého pokoje, někdo mě popadl za ruku a tím mě zastavil. Nechápavě jsem se otočil a zpatřil Derona.
  ,,Chci si s tebou o něčem promluvit." Řekl vážným hlasem. Nechápavě jsem se na něj podíval a naklonil hlavu na stranu.
  ,,A o čem? Taky mě chceš strašit tou blbostí?" Ušklibl jsem se.
  ,,To není blbost." Zavrčel. ,,Mě se to stalo." Překvapeně jsem na něj pohledl.
  ,,Cože? To je přece blbost. Proč by někoho trestaly potají?"
  ,,Chtějí si zachovat masku Těch hodnejch. Většina hybridů tady je bere jako své spasitele. Ale já ne. Chci se odsud dostat stejně, jako ty. Ale narozdíl od tebe, já na sebe neupozorňuju. Snažím se o to už dost dlouho na to, abych věděl jedno. Jestli se odsud chceš dostat, musíš být víc nenápadný." Zamračil jsem se.
  ,,A to bys tu Briana s Danielem nechal? To jste teda kámoši..." Založil jsem si ruce na hrudi. Když je schopnej se otočit zary k nim, jak mu mám věřit, že u mě neudělá něco podobnýho?
  ,,Jim se tu líbí. Oni na sobě nemají terč jako já a jako si ho na sebe právě věšíš ty." Zavrčel.
  ,,A co tedy po mě chceš?"