Znovu jsem si v hlavě snažil zopakovat vše, co jsem si v tom spisu, co mi velitelka dala, přečetl. Musel jsem se to naučit nazpamět. Vrýt si to do hlavy jako svůj nový život.
  Naštěstí toho zase nebylo tolik, ale i tak. Měl jsem strach, že se nějak přeřeknu nebo že na mě bude vidět, že lžu. Nikdy jsem si nepřipadal jako moc dobrý lhář. Na moje lži se vždy brzo přišlo a naopak spoustu lidí mělo problém mi uvěřit i když to pravda byla. Jako třeba tehdy s Lailou...
  Když jsem si na to vzpoměl, zase se mi udělalo blbě. Trápila mě jedna myšlenka. Co by se stalo, kdybych nebyl takový idiot a Markovy nebo mámě hned řekl, co mi provedla?
  Styděl jsem se za své chování, možná bylo i dobře, že jsem teď dostal v podstatě nový život, i když to byla jen jedna velká lež. Alespoň jsem se za to, o co jsem se před časem pokusil, nemusel stydět...
  Auto, ve kterém jsem seděl, sebou najednou prudce trhlo až mi všechny ty papíry málem popadaly. Nebyla tu okna, asi proto, abych si nemohl zapamatovat cestu, ale věděl jsem, že se stále nacházíme na lesní cestě, nebo alespoň na nějaké polní, protože ty díry byli občas opravdu strašné.
  Nakonec však auto zastavilo a otevřely se dveře, kterými sem najednou vniklo tolik světla, až mě to na chvíli oslepilo.
  ,,Na co čekaš, vystup." Udal rozkaz ten, co ty dveře otevřel a já stále trochu po slepu vylezl opatrně z auta. Ty papíry jsem při tom raději schoval.
  Jakmile jsem vyskočil z auta, pod míma nohama zakřupal sních. Byl teprve konec podzimu, tedy to jsem si alespoň myslel, ale sněhu už bylo všude dost. Což zde nebyla novinka.
  Jakmile jsem si zvykl trochu víc na ten oslnivý sních, přede mnou se kupodivu neoběvil další vstup do podzemí, ale na první pohled i relativně normálně vypadající tábor...
  Tedy až na ten plot s ostnatým drátem navrchu, který pár budov obepínal a odděloval je tak od lesa a pár hlídacich věří, co jako posedy hlídaly vše, co se kolem nich děje. Přišlo mi to tu jako nějaké vězení, ale alespoň jsem mohl mít nad hlavou nebe.
  Akorát jsem za sebou zaslechl, jak se za posledními auty zavřely ty velké dveře. No... Už nejsem jako pohřbený v tom hrobě, to jsem si přece přál.
  ,,Zdar." Ozvalo se najednou za mnou a já se prudce otočil. Přímo přede mnou stála dívka asi o půl hlavy menší než já. Měla šedou srst s hněhými vlasy, z nihž jí vykuhovaly velké špičaté uši podobné barvy. Typoval jsem že je liška podle velkého huňatého ocasu a uší, ale podle barvy srsti a tvaru čumáku taky mohla být z části pes nebo spíše vlk. ,,Ty jsi ten nový že?" Zeptala se s usměvem.
  ,,Asi ano..." Zamumlal jsem. Nečekal jsem, že tu na mě bude takhle někdo čekat... Ona se mému zmatení jenom tiše zahyhňala a pak mi rukou naznačila, ať jdu za ní.
  Vzal jsem tedy svou jedinou tažku a šel jsem. Jestli mě tu provede a nebude to jak předtím, kdy jsem do dění byl v podstatě vhozen a vše musel zjišťovat sám, bude to celkem příjemná změna...
  ,,Takže..." Ozvala se po chvíli ta dívka. ,,Vítej v táboře Nová naděje." Přednesla ta dívka jako bychom se nacházeli uprostřed prohlídky nějakého starého hradu. ,,Není to tu tak velké jako v komplexu Čtyřlistek, takže se tu určitě nestratíš."
  ,,Čtyřlístek?" Nechapal jsem. Co je to za místo?
  ,,Ty jsi snad nebyl v tom podzemním komplexu?" Otočila se na mě a já poněkud váhavě přikývl. ,,Tak vidíš."
  ,,Proč to má tak divný jméno?" Zamumlal jsem. To místo bych nazval mnohem výstižněji než "čtyřlístek."
  ,,V jaké sekci jsi byl?" Zeptala se mě a já na ní nechápavě pohlédl. ,,Jaké písmeno byl tvůj oddíl?" Povzdechla si.
  ,,C. Náš velitel byl Ghoster." Oznamil jsem jí. Když jsem se měl někde hlásit, vždy jsem musel nahlasit i jmeno velitele. Ona se nad tím ušklíbla.
  ,,No, tak to je jedna ze sekcí. Jsou čtyři, ktere jsou napojené na prostřední oblast, ve které jsi byl když jsi do organizace přišel." Pokrčila rameny. ,,Tak se tomu říká čtyřlistek, i když to spíš vypadá jako nějaka květina. Asi se jim to i líbilo po te stránce, že přinášejí štěstí dětem, kterym davají nový domov a novou šanci, nevím. Nicmeně..."
  To je to tam Tak obrovské? Vždyť to by znamenalo že tam snad musí vozit děti z celého státu... Začínalo mě děsit, kolik lidí je v téhle organizaci doopravdy...
  Ta holka mě provedla přes celý tabor. Nepřišel mi tak malý, jak tvrdila, ale to bylo pravděpodovně tím volnym prostorem mezi budovami. Zkrádka když jsem kolem sebe neměl pořád stěny a strop tak jsem si připadal mnohem volnější. I před ten plot. Vlastně to na mě po těch už skoro dvou letech co jsem tam byl zavřený působylo skoro až jako bych byl nechráněný, někomu na ráně... Ale to se snad brzy zpraví.
  Venkovní i vnitřní tělocvična, garáže, jídelna a dva obytné domy, větší pro nás, menší pro ty, co tu pracovaly. To bylo obdobné jako v tom komplexu.
  ,,U jídelny je velká cedule s rozpisy služeb a tak dál. Být tebou, občas se na něco přihlásím i dobrovolně, získáváš tím body."
  ,,Body?" Podivil jsem se.
  ,,Ano. Ty ani nikdo z nás je sice neuvidí, ale naši velitelé si vše zapisují. Pomůže jim to určit, pro co jsi dobrý." Vysvětlila mi.
  ,,Aha... A to potom určí, kam mě dál pošlou?" Zeptal jsem se.
  ,,Přesně tak." Přikývla.
  ,,A jaké takové možnosti jsou?" Vyptával jsem se dál. Dokud byla ochotná mi odpovídat, musel jsem toho využít.
  ,,To je různé." Pokrčila rameny. ,,Pokud máš jen běžné dovednosti, půjdeš do armády, ale ti už se většinou ani sem nedostanou, takže jsi v suchu. Potom je tu možnost policie, tam většinou posílají poměrně schopné, potřebují infiltrovat to místo."
  ,,Jako nějaký tajný agent..?" Zamumlal jsem. Takže zkorumpovaní policisté, kteří je poslouchají na slovo, to samé v armadě, z toho se mi nasežily vsechny chlupy.
  ,,Tak nějak. Pak posílají některé i na jiná místa, kde někoho chtějí mít. To je oddíl co je trěnovaný na všechno, ale ti většinou jsou posíláni taky do jiného tábora. Stejně tak ti, co moc bojovat neumí. Stále z nich můžou být dobří uředníci, právníci a tak." Vysvětlila mi.
  ,,A tady se tedy cvičí co?" Zeptal jsem se abych měl představu, jak asi zkončím.
  ,,Převážně policisté a ti tvoji "agenti." A pak i menší oddíl co je trénovaný i v tom, jak řídit skoviny lidí. To jsem "velitelé," ale od těch se drž raději dál, mají noc moc nahoru." Ušklíbla se. Jen jsem na to tiše přikývl. Takže moje budoucnost je v tom, že budu podvádět a donášet na ty, s kterými budu pracovat..?
  ,,Hele, vypadáš nějak sešle. Co ti je?" Zeptala se.
  ,,Nic!" Vyhrkl jsem hned. ,,Jen je toho na mě dneska trochu hodně." Zalhal jsem. Přišlo mi to naprosto hloupé vysvětlení, ale ona očividně mou lež neprokoukla.
  ,,Jasně, neboj, nejsi první ani poslední." Usmála se. ,,I když normálně sem přichází lidé ve skupinách. Jsi tu sám, takže tě nejspíš k někomu prozatím přiřadí. Asi s tebou mají veliké plány, takovéhle vyjímky moc často nedělají." Možná se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že z jejího hlasu slyším nadčení. Proč sakra?! To jí nedochází co po nás pak budou chtít?! Aby jsme jen lhaly a podváděla?! Nebo je jí to snad jedno?!
  ,,Nás je trochu méně, takže možná skončíš u nás." Pokračovala a pak se ke mě ještě otočila čelem. ,,A mimochodem, jsem Tessa." Usmála se na mě a podala mi ruku.