Zůstal jsem tam jestě chvíli jen stát. Jak se to mohlo stát? Proč? Proč zrovna šedá...
  Měl jsem přesně stejnou barvu jako On... Jako můj...
  Rychle jsem opět zavrtěl hlavou snaže se přijít na jiné myšlenky a akorát schytal poměrně tvrdou ránu do svého čenichu.
  ,,Au..." Zamumlal jsem a tu věc, která mě praštila, chytil. Když jsem na to potom pohlédl, chvíli jsem ani nevěděl, co to má znamenal.
  Bylo to moje ucho, ale pravé... To, které jsem neměl. Zkusil jsem za to lehce zatáhnout, ale to způsobilo akorát ostrou bolest v oblasti spoje.
  ,,Netahej za to, nebo si ho jestě utrhneš." Radil mi Thomas. ,,Bude pár dnů trvat, než si na něj zvykneš, a až odejdou plně účinky anestezie, bude to nejspíš i dost bolet."
  Zmateně jsem se na něj otočil. To, že jsem tam stál jen ve spodním prádle jsem teď řešil nejmíň. Co mi to sakra udělaly?
  Thomas ke mě zrovna stál zady a v něčem se hrabal.
  ,,Co jsi mi to provedl..?" Zeptal jsem se znovu.
  ,,To, co jsem měl udělat." Osvětlil mi. ,,Dělám to už víc jak deset let. Měním lidem jejich identitu podle toho, co mi nařídí. Ale nemysli si, že je všechno jen moje práce. Jsem umělec, ne chirurg, to ucho ti na míru vyrobil a dokonale přišil jeden můj kolega."
  ,,Proč?!" Vyhrkl jsem a postoupil k němu o krok blíž. On se na mě akorát otočil a do rukou mi vtiskl nějakou lahvičku.
  ,,Kdyby ti to ucho oteklo, což se občas stává, používaj tuhle mast dvakrát deně, nejlépe ráno a večer." Usmál se na mě jako by se nechumelilo.
  Zmateně jsem pohledl na lahvičku v mých rukou. Ten kocour byl úplně mimo...
  Musel jsem zpádky za tou pumou. Dlužila mi vysvětlení!
  ,,Nové oblečení máš támhle." Usmál se na mě ještě Thomas a ukázal na jehnu ze židlí u stěny. Byla na ní uniforma, co mají pravě zdejší zaměstnanci.
  Už jsem se s tím kocourem nezdržoval a šel se oblíknout, abych se mohl vydat za ní. Už jsem byl oblečený a na odchodu, když jsem za sebou jestě zaslechl jeho hlas.
  ,,Jo a další přebarvení bude nejpozději do půl roka!" To víš že jo. Ty už mě tu nikdy neuvidíš. Pomyslel jsem si pro sebe poněkud nakvašeně a rovnou zamířil zpádky za tou pumou.
  Bylo mi jedno, že tam na mě čekal ten semej pes, kterej mi měl nejspíš předat další instrukce. Jednoduše jsem mu proklouzl a dřívy, než si stihl uvědomit co se děje, jsem se dal do běhu. Neměl šanci mě dohnat.
  Poháněn vztekem nad tím, co mi bez mého vědomí provedly jsem vrazil do té její kanceláře a upřel na ní naštvaný pohled.
  ,,Co to má sakra být?!" Vyhrkl jsem na ní a všechen můj předešlí klid byl ta tam. ,,Proč jste mi to udělaly?!"
  ,,Uklidni se Zaine, vím, že jsi rozrušený, ale uvědom si, s kým mluvíš." Řekla odměřeně a položila na stůl nějaký svazek, co zrovna měla v rukou. Do místnosti za mnou vtrhl ten pes a chtěl se za mnou hned vydat, aby mě zřejmě odtáhl pryč, ale ona ho jedním gestem ruky zastavila a poslala pryč. ,,Tohle je naprosto běžná praxe." Vysvětlila mi.
  Trochu jsem se sklidnil. Nebylo by přeci jen dobré zahodit ten rok snažení.
  Když si všimla mého zklidnění, pokračovala. ,,Dobře, teď se můžeme bavit. Copak tě tolik rozhněvalo?" Zeptala se až překvapivě mírně. ,,Tvá nová barva je jen krádkodobá, není navždycky. I tvé ucho by se dalo snadno zase odstranit, i když nechápu, proč by jsi to chtěl."
  ,,Proč jste mi to udělali?" Zeptal jsem se již klidně a čekal na odpověď.
  ,,Tvé zbarvení i chybějící ucho byli dost výrazné iniciály. Snadno by tě poznal i ten, kdo tě viděl jen jednou na fotce." Osvětlila mi.
  ,,A proč zrovna šedá..?" Zeptal jsem se tiše. Proč zrovna tenhle odstín. Vždyť jsem zkutečně vypadal jako On! Tedy alespoň z toho, co jsem si pamatoval.
  ,,Šedá je spolu s bílou a černou nejčastějšími barvami v tomto regionu. Bílá by tvou žlutou barvu nezvladla plně zkrýt a u černé by pak zase byl výrazný každý žlutý chlup. Na to si pak budeš muset dávat pozor. Máš snad nějaký konkrétní problém s touto barvou?" Zeptala se tak přeslazeně, že jsem neměl chuť se s ní dál o ničem bavit, a tak jsem jen záporně zavrtěl hlavou. Bylo mi ale jasné, že moc dobře věděla, Jaký problém s tím mám.
  ,,Dobře." Přikývla nad míru zpokojená. ,,Po večeři tě odvezou do tábora, kde tě pořádně zaučí a zjistí tvoje klady pro naši věc. Tady," oznámila mi a přes stůl ke mě přistrčila ty desky, které si předtím pročítala. ,,Tvoje nová identita, nauč se jí na zpaměť, je to tvůj život. Ber to jako tvůj první test."
  Pomalu jsem si ty desky od ní vzal a rychle přelétl očima první stránku. Hned mi bylo jasné, že má "existence" jako Zain Gold je teď už neexistující minulost.
  ,,Mohl by jsi teď zaskočit jako výpomoc v jídelně. Někteří novačci jsou dost neukáznění."
  ,,Mohu se jít rozloučit se svými přátely?" Zeptal jsem se.
  ,,Samozřejmě že ne, prozradil by jsi si tím svou novou identitu. Už nejsi Zain Gold, na to nezapomínej. Nebav se s nikým, kdo tě zná." Řekla okamžitě.
  ,,Jasně." Zamumlal jsem jen a vydal se zpádky. Těsně u dveří jsem se však zastavil. ,,Mohu se ještě na něco zeptat?" Zamumlal jsem tiše.
  ,,Ovšem." Přikývla ale pohled od dalších papírů již nezvedla.
  ,,Co se stalo se Zainem Goldem?" Zeptal jsem se pomalu.
  ,,Ten je mrtvý." Oznamila mi bez zaváhání.

  Omlouvám se že kapitola vychází tak pozdě, ale mám teď menší problémy k řešení.
  Příští sobotu možná kapitola nevýjde, pokud se to stane, budu se snažit ji vydat v neděli nebo v pondělí.
  Děkuji za pochopení 😅