Takže ještě před začátkem kapitoly... Chtěla bych vám trochu pomoct, protože Zain se v posledních asi dvaceti kapitolách seznámil s poměrně dost postavami. Někteří z nich ani z dlouhodobého hlediska nejsou důležití, a možná jsem je tam vůbec neměla dávat, ale teď už je trochu pozdě 😅
  Proto jsem se sem rozhodla dát většinu těch důležitějších postav, které se v této knize oběvili, abych vám to alespoň trochu usnadnila. (Ty méně důležité, které se v knize oběvily třeba jen dvakrát sem dávat nebudu)

Take k nim bude menší popis. Neměl by nic prozradit, jde čistě o popis do této kapitoly, takže to, že u někoho bude třeba napsáno to, že je fajn, ještě neznamená, že se z něho za par kapitol nevyklube hajzl nebo naopak 😅
(Rozhodla jsem se to pojmout trochu zajímavějši cestou a tak ten popis bude napsán jakoby ze Zainova pohledu.)

+všechny obrázky zde použité patří úžasné WolfMidnight_

Ushary:
Je ze skupiny B, takže bych mu zatím moc nevěřil. Jinak nevím, co si o něm mám myslet, vypadá, že to co říká myslí upřímně...

Sean:
Naprostý idiot ze skupiny B. Nemůžu se kvůli němu ani pořádně najíst...
Navíc z toho jeho pohledu, kterým mě neustále sleduje, mi není zrovna moc dobře...

Caleb:
Fajn týpek z Ačka. Nejdřív mi přišel dost vážný, ale když ho jeden víc pozná, zjistí, že je to celkem pohodář.

Mavu:
Není to, že bych se ho bál, ale ta jeho hyení tvář i když se směje vypadá trochu zlověstně...
Ale jinak je asi v pohodě. Moc často se s ním nebavím. Nebaví mě ho neustále poslouchat, jak furt mluví o tom, jak jeho druh odsuzují a tak. Vždyť já to zažil tady a neotravuju s tím všechny!

Henry a Haya:
K Henrymu stačí jen pár slov: Naprostý kr*tén!
Nechápu proč za ním skoro všichni z Béčka dolézají...

Haya je za to úplný opak, nechápu jak můžou být sourozenci, natož pak dvojčata.
Je to taky celkem vůdkině, ale po té zprávné straně.

To by byli asi momentálně příběhově důležitější postavy. (Nebrala jsem postavy jako je Sandy, Shiro nebo třeba Ghoster a Stripes, ty si snad pamatujete 😅)

Tak... Snad vám to alespoň trochu pomohlo. Ten popis je takový divný, ale předtím to bylo ještě horší 😅

  ,,Ty jsi měl rodinu než jsi sem přišel?" Zeptal jsem se pomalu a on přikývl.
  ,,Jo... Měl..." Povzdechl si. ,,Tátu, mámu a malou sestřičku..." Vydechl s takovým zvláštním smutným usměvem.
  Ne příliž důvěřivě jsem si ho prohlížel a ty fotky stále držel schované za zády. Mohl jen lhát aby mě dostal na svoji stranu, ať už byla jakákoliv.
  Ale nevypadalo to, že by měl takové plány. Už jen podle toho pohlede. Copak ten se dal nějak zfalšovat?
  Ale i tak jsem musel být obezřetný. Usharyho jsem přeci jen neznal. Proto jsem ho v první chvíli popadl za triko a přitiskl ho k žebříku palandy až v překvapení a možná i trochu bolesti tiše vykřikl.
  ,,Tak hele, jestli tohle komukoliv řekneš tak ti přísahám, že Henry nebude tvá největší starost jasný?!" Zavrčel jsem na něj. Možná to bylo trochu přehrocený, ale já nemohl dopustit aby ublížily mé rodině.
  ,,Nic neřeknu, slibuju..." Dostal ze sebe trochu přidušeně. Možná jsem to trochu přehnal...
  ,,Fajn." Zavrčel jsem a pustil ho. Při tom jsem od něj o krok ustoupil abych mu dal trochu prostoru. Jakmile se narovnal, chytil se rukou na hrudi v místech, kde jsem ho chytil a přitlačil k paladně.
  ,,Chápu proč mi nevěříš..." Ozval se po chvíli co ani jeden z nás nic neříkal. ,,Taky mám o ně strach... Taky ti vyhrožovala že jim ublíží, když budeš dělat problemy..?" Zeptal se.
  Pomalu jsem přikývl. Takže to nedělá jen mně? Ushary si povzdechl a sedl si na Toraxovu postel.
  ,,Je to hrozné. Každý den se budím s hroznou úzkostí, že jim něco provedou. Nemůžu kvůli tomu ani pořádně spát..." Vyléval si mi tu své pocity. Asi to ze sebe potřeboval dostat když se konečně našel někdo, kdo by ho mohl chápat.
  A já ho chápal. Jeho strach byl totožný tomu mému. Už jen podle toho, jak o tom mluvil mi bylo jasné, že to nepředstírá.
  Posadil jsem se vedle něj a chtěl říct, že to mám naprosto stejně, ale než jsem vůbec stihl otevřít pusu, pokračoval.
  ,,Dal bych cokoliv za to, abych je mohl alespoň jednou znovu viděl a omluvit se jim za to..." Zamumlal schrbený s pohledem upřeným do země a já poněkud zbystřel.
  ,,Omluvit?" Zeptal jsem se ho trochu zmateně. Za co by se jim chtěl omluvit?
  ,,Jo... Než mě chytili a odvedly sem, já... Nevím co to se mnou bylo." Vysvětloval mi s těžkým srdcem. ,,Byl jsem od nich tak strašně odtažitý, na svou milovanou malou sestřičku jsem byl tak zlý... Odháněl jsem je od sebe i když mi chtěly jen pomoct. Přitom, vše se stalo tak rychle. Jeden den byl tak klidný, šťastný, a pak najednou ten další bylo vše naruby..." Zůstal jsem ho jen mlčky poslouchat. Jak moc se to jen podobalo mích posledních týdnech s mou rodinou. Nejdřív jsem byl šťastý, nebo si to alespoň myslel, s Lailou, a pak se to celé pokazilo...
  To, co se z ní vyklubalo bylo hrozné, ale stále jsem tak nějak nedokázal pochopit, jak jsem to mohl udělat. To potom...
  Tak jsem se za své chování stiděl. Mark mi chtěl jen pomoct, máma taky. Proč jsem reagovat tak strašně přehnaně? Proč jsem si myslel, že to zvládnu sám? Měl jsem skvělou rodinu, kterà by mi jistě pomohla. Proč jsem jim jen nemohl říct o pomoc?
  ,,Proč jsem je jen nemohl požádat o pomoc?" Když Ushary vyslovil v podstatě stejnou větu, na kterou jsem teď pomyslel, věděl jsem, že to zkrádka nehraje. Nemohl.
  Položil jsem mu tedy svou ruku na jeho rameno a když ke mě zvedl trochu zmatený pohled, s povzdechem jsem pravil.
  ,,Vím jak se cítíš... Je to těžké být od nich tak daleko a nevědět o nich nic." Zamumlal jsem. Když mě Ushary poslouchal, v jeho zelených očích jsem zpatřil odlesky slz a pak, bez jakéhokoliv varování se ke mě přitiskl v opravdu pevném, až trochu bolestivém, obětí.
  V první chvíli jsem úplně ztuhl, než jsem mu jej pomalu trochu váhavě opětoval. Věřil jsem, že to nehraje, ale stále jsem si nebyl jistý, jestli dělám zprávně...