Periferně jsem viděl jak se Sandy trochu ztáhl a tak se rozhodl tentokrát ozvat.
  ,,Co tu chceš?!" Zavrčel jsem na něj. Za ním se ve dveřích oběvil vysoký kříženec pantera. Tvář i ruce měl tmavé se světlejšími místy, kde byli vidět jeho fleky, ale celkem dlouhé vlasy měl uplně bílé a stazené do fulíku.
  ,,Co máš za problém?" Ozvala se ta červená panda a já se zarazil. Ten hlas nepatřil tomu ha*zlovy co nás tu předtím štval, a když jsem se na něj pozorněji zadíval, všiml jsem si pár rozdílů. Například delších vlasů spletených do copanků... Tohle byla holka...
  ,,O-omlouvám se..." Zamumlal jsem po chvíli trochu zmateně. ,,Asi jsem si vás s někým spletl..." Nevěděl jsem, že ten k*etén má sestru...
  ,,S kým asi?" Zavrčela trochu otráveně a skřížila ruce na hrudi. ,,Co ten blbec zas provedl?" Trochu jsem se zarazil. Takže i ona ho nema ráda? Svého vlastníhi bratra..?
  ,,Nech to být." Oslovil jí její doprovod a položil jí ruku na rameno. ,,On to nemyslel zle. Že jo?" Pohledl na mě a spařil mě takovým pohledem, který jasně říkal, že jestli odpovím jinak, než jak chce, tak mě zabije.
  ,,J-jasně... Jestě jednou se omlouvám..." Vyhrkl jsem. Stejně jsem to nemyslel zle... Tedy ne na ní...
  ,,Jo... V pohodě." Odpověděla mi.
  ,,Jdem si zahrál volejbal. Nechcete se přidat?" Ozval se ten panter celkem mile. Trochu se mi nelíbilo jak rychle otočil, ale neznělo to zas tak špatně...
  Pohlédl jsem na ostatní a pohledem jsem se jich zeptal, co si o tom myslí. Nechtěl jsem rozhodovat za všechny.
  Kiarra pokrčila rameny a Sandy uhl pohledem. Tak to tedy děkuji...
  ,,Proc ne?" Otočil jsem se zpádky na ty dva a postoupil k nim o trochu blíž. ,,Nezačal jsem úplně nejlépe..." Promluvil jsem a podal jim ruku. ,,Jsem Zain a tohle je Kiarra a Sandy." Kývl jsem na ty dva za mnou.
  Ta dívka mi stiskla ruku a již s usměvem sebe i svého společníka představila.
  ,,Jsem Haya a tohle je Caleb." Panter mi taktéž podal ruku a s ,,Těší mě," si se mnou taktéž potřásl.
  ,,Tak jo." Ozvala se Haya a došla ke Kiařře. ,,Holky proti klukům. Co ty na to, podáme si je?" Usmála se na Kiarru a nabýdla jí pěst jako by se znaly už měsíce.
  ,,No jasně." Ťukla si s ní Kiarra s usměvem a vydaly se na druhou stranu tělocvičny. Já se zatím vydal pro síť do malého skladu vedle šatny. Holky asi nikdy nepochopím, znaj se minutu a už se baví jak kdyby byli nejlepší kamarádky.
  Caleb mi pomohl natáhnout síť přes tělocvičnu a Kiarra zatím odněkud vytáhla míč. Tyhle míčové hry jsem nikdy nějak moc nemusel, ale bylo to lepší než sedět v pokoji a nudit se. Nebo hrát ty Toraxovy hry, ve kterých už se nikdo krom něj nevyznal.
  Jelikož jsme byli v přesile, nechaly jsme holky začít. V pravidlech jsem se sice příliž nevyznal, ale v počtu, v jakém jsme byli jsme to hrály spíše podle sebe.
  Brzy jsem si však všiml, že Sandy se držel stranou a příliž se do hry nezapojoval. Zapřemýšlel jsem pro to, jak bych ho trochu více zapojil. Věděl jsem, že to nebylo proto, že by ho ta hra nebavila, ale protože měl strach. Sice jsem mu slíbil, že už se do toho plést nebudu, ale tohle pod to teoreticky nezapadalo.
  ,,Sandy?" Oslovil jsem ho tedy, když holky zrovna oslavovaly to, že nad námi o dva body vyhrávají. ,,Vystřídáš mě tady ve předu?" Zeptal jsem se ho.
  ,,Proč?" Nechápal ale pomalu ke mně přistoupil.
  ,,Copak Zaine?" Zasmála se z druhé strany Kiarra. ,,Už nemůžeš?"
  ,,To ne." To by byla příliž okatá lež. ,,Ale napadlo mě, že Torax by si jistě zahrál s námi. Nevadilo by to?" Otočil jsem se po Haye a Calebovy.
  Panter jen pokrčil rameny a s ,,Proč ne." To odkyval. Haya taktéž neměla námitky a tak jsem se vydal z tělocvičny do našeho pokoje. Jen jsem doufal, že se tak Sandy alespoň trochu zapojí a nenechá to vsechno jen na Calebovy.
  Ten panter mi přišel celkem fajn, tak jsem doufal, že alespoň trochu pochopí, o co se snažím.
  Prošel jsem chodbou, při čemz jsem narazil na lidi jak ze skupiny A tak i B. Vyhnul se dvěma osobám, co se tam zrovna olizovaly na chodbě a jen nad nimi protočil očima. Že si to alespoň nenechají někam kde nejsou všem na očích...
  Vešel jsem do našeho pokoje a zpatřil velmi známou věc. Torax seděl nad svýma kartama a stavěl z nich hrad zatím co Shiro se válel na postely.
  Když jsem otevřel dveře, vzniklý průvan Toraxův karetní zámek rozhodil a ten se tak sesypal jako...
  No jako domek z karet. Torax si samozřejmě nemohl odpustit zaúpění a pohled, kterým mě spařil. Jako bych to snad udělal schválně.
  ,,Promiň." Pokrčil jsem rameny. ,,Hrajeme se dvěma z Áčka volejbal, tak mě napadlo, jestli se nechceš přidat." Oznámil jsem svůj důvod příchodu a výraz Toraxovy tváře se okamžitě změnil.
  ,,Jasně!" Vyhrkl a už byl na nohou. Karty, které mezitim, co jsem mluvil, začal zbírat opět zkončily na stole. ,,To by bylo super! Alespoň se trochu seznámíme s dalšími tými. Půjdeš taky Shiro?" Otočil se na bílomodrého tygrolišáka, co ležel na své postely a nejevil jediné známky toho, že by nás vnímal.
  ,,Ne díky." Odpověděl jen. Ale to pro Roraxe nebyla odpověď. Přemýšlel jsem, proč se ho vůbec ptal.
  ,,Ale noták." Stoupl si na roh Sandyho postele a vyhoupl se rukama nahoru, aby měl hlavu nad urovní zábradly palandy. ,,Bude sranda, uvidíš!" Přemlouval ho.
  Na Shira to ale příliž velký vliv očividně nemělo. ,,Nech mě být, nechce se mi."
  ,,Prosííím..." Torax mi občas přišel jako malý dítě. Věčně tak optymistický a energický. Shiro odlepil hlavu od polštáře a otráveně na něj pohlédl.
  ,,Nedáš mi pokoj dokud tam nepůjdu že ne?" Řekl otrávrně a Torax zavrtěl hlavou na znameni, že ne. ,,Tak fajn..." Zamručel a začal vylezat z postele. Torax u usměvem a zavrtěním svého ocasu seskočil na zem a vytězoslavně se vydal do tělocvičny. Trochu jsem nepobíral co se to právě stalo. Nevěřil jsem, že mu to Shiro nakonec odkýval. Celkově tato situace mi připadala tak divně absurdní... Rozhodně né na úrovni dvou nejméně patnáctiletých...
  Ale rozhodl jsem se do toho nevmněšovat. Ať se chovaj jak chtěl, hlavně kdyz to Torax nebude zkoušet na mě...