Nevěděl jsem, co mu mám říct. Mohl jsem ho prostě odbít podovně, jako to udělal Shiro, ale vzhledem k tomu, jak se on snažil chovat přátelsky mi to nepřipadalo zprávné.
Také jsem však ale nemohl říct pravdu. Celkem jsem se styděl za to, jak jsem se rozhodl svůj problém vyřešit...
Prsty jsem přejel přes své předloktí, kde se pod mou srstí a latkou z rukávu tryka zkrývala dlouhá jizva.
Byl jsem slaboch a tohle bylo asi to nejhorší, co jsem mohl udělat. Nic to neřešilo.
Pravdu jsem jim prostě řict nemohl. Ani kdybych tuhle část vynechal. Ptaly by se, proč tedy nejsem s rodinou a místo toho trčím tady. Pokud se odsud chci dostat, nesmí nikdo vědět, jak tuhle "společnost" nesnáším...
Ale lhat taky nemůžu. Mohl bych se do toho později zamotat...
,,Žil jsem kus odsud ve městě..." Začal jsem tedy pomalu rozhodnut, že řeknu jen pár ne příliž určitych věcí.
,,Taky v sirotčinci?" Vyptával se Torax.
,,No... Jen chvíli." Zamumlal jsem. ,,Delší dobu jsem ztrávil na ulici..."
,,Takžes předtím byl bezďák? No super." Zašklebil se Shiro a já zmlkl. Stejně už jsem jim toho řekl dost. Raději ať si myslí že jsem celý svůj život strávil na ulici než aby věděli pravdu, kterou proti mě pak můžou použít.
,,Nic si z tohi nedělej." Otočil se na mě Torax. ,,Nikdo nemůžeme za to, co se nám stalo." Na posledni slova dal zvláště důraz a Shiro za ním si otráveně odfrkl. Naštěstí se Torax už na nic neptal a tak náš pokoj pohltilo na asi hodinu ticho.
Nakonec Torax nabídl, jestli by jsme si s ním nezahrály karty. Shiro odmítl, jak jinak. Pouze se otočil k nam zády a se slovy, že se chcr trochu prospat tak ať moc nerámusíme s nami přestal komunikovat. Kočka jedna líná.
Měl jsem pocit, že se unudím k smrti, a tak jsem Toraxovu nabídku přijal a slezl z postele.
,,Víš jak se to hraje?" Zeptal se a ja mu chtěl hned odpovědět, že samozřejmě ano, ale pak mi došlo, co jsem oředtím o sobě řekl...
,,No... Asi jo." Pokrčil jsem rameny. ,,Myslím že mi to v sirotčinci jednou někdo vysvětlival..." Nechtěl jsem ztrávit půl hodiny tím, že by mi vysvětloval pravidla a tak jsme začaly hrát.
Měli jsme za sebou už třetí hru, při které jsem nad Toraxem vedl dva jedna, kdyz se otevřely dveře.
Oba dva jsme se tím směrem okamžitě otočily a upřely pohledy na nově příchozího.
Nebyl to dospělý a měl jsem pocit, že jsem ho předtím zpatřil v jídelně. Patřil do skupiny pod toho hnědého rysa, pokud si dobře pamatuju.
,,Omlouvám se..." Zamumlal trochu zaskočeně, když si nás všiml. Zřejmě tu nikoho nečekal. ,,Asi jsem si zpletl pokoj." Už už se chystal zavřít dveře a zmizet, ale kdyz při tom pohledl na číslovku, kterou byly označeny naše dveře, stáhl své dlouhé králičí uši a zůstal tam stát.
,,Řekl bych..." Začal jsem s lehkým usměvem. ,,Že jsi se nezpletl. Je tu volné místo." Poukázal jsem na postel pod Shirem. Ani nevím, kde jsem vzal tu sebejistotu. Možná mi jí za tu chvíli dodal Torax, možná to byl ten fakt, že ten hybrit byl na půl králík. Bylo to jasně patrné z jeho uší a čumáku. Měl hustou celkem dlouhou žlutavou srst, podobně jako já. Pouze se na ní nacházeli černé, vlivem dlouhých chlupů trochu deformované, tečky. Taky mu nechyběl dlouhý kočičí ocas.
Podle černých linek, které se mu táhly jako stopy po slzach od koutků očí až k čumáku jsem určil, že to druhé zvíře bude gepart.
,,Jo..." Přisvědčil nakonec a vešel i se svým batohem do našeho, a teď už zřejmě i jeho, pokoje. ,,Vypadá to tak. Omlouvám se, nečekal jsem tu... Lidi z jiného družstva." Nervózně se pousmál.
,,To je v pohodě." Ozval se s velkým usměvem muflonopes vedle mě. ,,Jsem Torax. Ta spící kočka je Shiro a tohle je Zain." Představil nás okamžitě aniž by mi dal šanci promluvit.
,,Ahoj." Řekl jsem tedy pouze a pousmál se na toho králíkogeparda. Ten nám usměv po chvili vrátil.
,,Jsem Sandy." Představil se. Zatím co jsme se mi dva zase pustily do hraní karet si vybalil věci a pak si zalezl do koupelny. Netrvalo dlouho a ozval se zvuk tekoucí vody, zřejmě se šel po tréningu osprchovat.
,,Jak se těšíš na zítřek?" Zeptal se mě po chvíli Torax a já pokrčil rameny.
,,Asi tak jak se dá těšit na brzké raní vstávání." Pokrčil jsem rameny s očima upřenýma na vějíř karet v mích rukou.
,,Ale zas nám dal čas na odpočinek dnes." Odvětil Torax a já měl takovej pocit, že takovýhle klid už asi jen tak mít nebudem.
,,To jo... Shiro se ho zřejmě rozhodl využít na plno." Ušklíbl jsem se a Torax taky.
Po chvíli se z koupelny vrátil Sandy. Chvíli po nás jen tak nesměle koukal tak jsem mu navrhl, jestli se nechce přidat. Celkem vděčně to přijal. Nakonec to tu možná nebude Tak hrozné, jak jsem si zprvu myslel. Škoda že tu nebyl Leos... Ten by byl z nových přátel jistě nadčený...
Jak jsme tak hrály, Torax pobýdl Sandyho, aby nám řekl, jakto u nich probýhalo. Ghoster asi bude mít jiný výukový plán než ten jejich rys, ale alespoň něco bychom se dozvědět mohly..
,,Bylo to dost v pohodě. Představil se nám, mi sobě navzájem i jemu taktéž, a pak si nás po jednom přivolal k sobě a chtěl, ať mu predvedeme to nejlepší, co dokážeme. Bylo to fajn, byl milý ale i přísný. Popravdě původně jsem se trochu bál, že to tu bude jen samý tvrdý tréning od rána do večera pod přísným dohledem trenéra, co na vás jen řve, ale je to v pohodě." Usmál se.
,,Nerad ti kazím radost..." Dovolil jsem si do toho něco říct. ,,Ale tohle byl první den. Rozehřívačka. První dny jsou většinou mírnější."
,,To já vím..." Zamumlal s čumákem v kartách. ,,Ale alespoň Rim není tak.. Víte co myslím ne?"
,,Jo, mi to chápem." Usmál se na něj Torax a položil na balíček jednu svou kartu.
,,A co vy?" Zeptal se po chvíli soustředěného ticha Sandy. ,,Co váš první den?"
,,Náš první den začne až zítra v pět hodin." Odpověděl jsem.
,,V pět večer?" Zeptal se trochu nejistě Sandy.
,,Ne, ráno." Odpověděl jsem a pokršil rameny.
,,Tak to vám nezávidím..." Zamumlal soucitně Sandy.