Před začátkem bych chtěla moc poděkovat WolfMidnight_ za krásný fanart Zaina a Stripese.

  Hleděl jsem na toho šedého tygra a čekal na jeho odpověď. Musel to přece vědět. Pracuje tu už pěkně dlouho a za doby před tou pumou se zřejmě s vedením znal lépe...
  On však jen zavrtěl hlavou a vrátil ty krabice na své místo.
  ,,Mě nic neříkají." Řekl stroze a vydal se pryč. Zamračil jsem se. Určitě lže... Něco přece vědět musí!
  ,,Nelži mi." Zavrčel jsem a zkřížil trucovitě ruce na hrudi. ,,Pracuješ tu už zpoustu let. Něco přece vědět musíš!"
  ,,Ne, nevím." Zavrčel podrážděně. ,,Od té doby co jsem se sem dostal jsem skoro nebyl venku chápeš?! Občas mě vezmou na nějakou misi jako toho postradatelnýho co udělá všechnu namahavou a nebezpečnou práci, ale pak opět zkončím zde." Nezvíšil na mě hlas, aby někoho nepřivolal, ale už jen to, jak na mě vrčel a cenil zuby mě donutilo o pár kroků ucouvnout a stáhnout uši. Párkrát ještě podrážděně zafuněl jako lokomotiva než se narovnal, opět nahodil chladný pohled a vydal se pryč.
  Chvíli jsem ještě pohledem doprovázel jeho záda, než jsem se odvážil promluvit.
  ,,Proto tohle všechno děláš..?" Zeptal jsem se ho. ,,Protože jsi tu uvězněný stejně, jako mi?"
  Na chvíli se zkutečně zastavil, než mu poklesla dosud napjatá ramena a dlouze vydechl. Pak se vydal zase dál.
  ,,Já byl vězněm vždycky. I předtím, než jsem se sem dostal. Jen chci, aby alespoň ostatní měli možnost slobody." Chvíli jsem tam zmateně stál než jsem se rychle rozběhl za ním.
  ,,Jak to myslíš?" Zeptal jsem se nechápavě. Pak jsem si vzpoměl na ty jeho špičáky a jizvy. ,,Co jsi vlastně dělal předtím, než jsi se sem dostal?"
  Nic mi na to neřekl. Úplně mě ignoroval. Až už jsem pak řekl cokoliv, ať jsem se zeptal na cokoliv, nic mi na to neřekl. Dovedl mě k mému pokoji a tam mi pouze řekl něco ve stylu, že se o tom, co jsme dnes dělaly nesmí nikdo dozvědět.
  Když jsem mu to odkýval, popřál mi dobrou noc, jako by se nic nestalo a než odešel, ještě dodal, že zítřejší tréning začíná v šest ráno, tak ať se neopovážím nepřijít.
  Zmateně jsem ho pozoroval dokud mi jeho silueta nezmizela ve tmě.
  Nemohl jsem na to přestat myslet. Co se mu asi stalo? A odkud přišel? Byli i další organizace jako tahle? Ale on nevypadal jako hybrid... Jo, byl trošku moc velkej, ale jinak to byl úplně obyčejnej tygr. Tedy až na tu jeho barvu...
  Byl jsem moc unavený, než abych na něco přišel, a tak jsem pohledl na hodiny v mém pokoji a tiše zaúpěl. Teněř hodina po půlnoci...
  Nastavil jsem si budík na 5:40. Usoudil jsem, že dvacet minut mi na převlečení a přesunutí z pokoje do tělocvičny bude stačit a alespoň na těch pár hodin padl do postele. Už po cestě zpádky chodbou ze mě začal vyprchávat ten adrenalin a na mě začínala doléhat únava, takže nebyl problém usnout.

  Všichni tři jsme se nakonec domluvily, že bude nejlepší předstírat, že jsme stále na její straně. Obzvláště po zjištění, co se stalo s jejími odpůrci.
  Sice se mi nelíbilo, že bych měl takhle předstírat, že jsem na její straně, ale žádné jiné východisko tu zatím nebylo...
  Utekla nějaká ta doba. Leose už dávno poslaly zpádky mezi ostatní a tak jsem tam zůstal sám jen se Stripesem. Aby to nebylo podezřele, tak tam však moc často nechodil, takže jsem tam v podstatě byl sám.
  Nebylo to kdo ví jak příjemné. Ty dlouhé prázdné chodby uměli být i celkem děsivé. Obzvláště s tím pocitem, že mě někdo sleduje. Ne, že bych měl třeba klaustrofóbii, ale poté, co vás na tak dlouho jako malého zavřou do temné, malé, chladné místnosti ve sklepě, máte z podzemí určitý respekt a strach...
  Proto jsem byl neskutečně rád, když mě taky poslaly zpádky. Tedy do chvíle, kdy mi nedošlo, že i tady jsem byl sám. Všichni, jakmile mě zpatřily se mi vyhýbali obloukem. Pokusil jsem se najít někoho z Deronovy party, ale ti se mi asi vyhýbali tak moc, že jsem je v davu ani nemohl zpatřit.
  Sice jsem je ještě tolik neznal a snažil jsem si od nich udržet určitý odstup právě kvůli tomuhle, ale i tak to zabolelo. Teď už mi nikdo nevěřil...
  Co jsem si taky myslel? Zachoval jsem se jako kolosální vůl. Sice jsem za to nemohl, ale to oni nevěděly...
  Jak se mi to teď má podařit..?
  ,,Zaine." Ozvalo se za mnou a tak jsem se rychle otočil. Ulevilo se mi, když jsem zpatřil Leose. Bylo to jen pár dní, ale i tak mi chyběl.
  Hned, jak ke mě došel, tiše zpustil. ,,Jsem tak rád že zas vidím přátelskou tvář..." Vydechl s úlevou ale pak se zarazil. ,,Jsme stále přátelé, že jo..?" Začal se ujišťovat s takovým zvláštně nejistým pohledem.
  ,,Proč bychom nebyli?" Nechápavě jsem na něj pohlédl. Proč se furt rozhlížel?
  ,,Pojďme někam do soukromí..." Zamumlal a hned se vydal pryč. Moc na výběr jsem neměl, a tak jsem se vydal za ním. Všichni po nás tak zvláštně koukaly... Nelíbilo se mi to. Ani trošku...
  Leos mě zavedl až do jeho pokoje. Bylo tam místo pro čtyři ale vzhledem k tomu, že další tři postele nebyli povlečené jsem usoudil, že tu taky bydlí sám.
  ,,Vysvětlíš mi, co se to tu děje?" Vyvalil jsem na něj hned, jakmile se za mnou zabouchli dveře. ,,Proč po nás všichni tak kouklaly?" Jo, předtím jsem se předvedl jako celkem magor, měli asi právo být obezřetní, ale pokud vím, tak Leos nic tak hrozného neudělal. Ne na veřejnosti. A to, že se popral s jedním z jeho kamarádů...
  Vždyť už předtím se tak choval a nikdo to neřešil! Mě zbil před zraky všech a všem to bylo šumák! Tohle se mi zkrádka nelíbí...
  ,,Máme velkej problém..." Řekl Leos. V jeho tváři i hlase se zračilo zoufalství a mě okamžitě napadly ty nejhorší scénáře.