Uplynulo několik let a Kair měl opět důvod být šťastný. Měl za kým jít domů z prace a ten dům hned nebyl tak tichy a mrtvý...
  Občas to sice bylo těžké, ale stálo to za to. Kair Riaka miloval jako vlastního syna ale přesto mu nikdy nedovolil říct mu tati. Musel mu už jako malému vysvětlit, jak to všechno bylo. Pro malého kluka to bylo sice těžké, ale nechtěl mu nic zkrývat. A navíc, jak by mu vysvětlil, proč má tak dlouhé uši?
  Riaka vychovával sice přísně, ale vedl ho k čestnosti a zpravedlnosti. Vypadalo to, že Riak bude jedním z toho 1%ta těch, kteří své dětství přežijí ale...
  Štěstí málokdy zůstává dlouho na jednom místě...

  Riak právě měl slavit své deváté narozeniny když...
  Onemocněl. Potřeboval okamžitou lekařskou pomoc ale Kairovy bylo řečeno, že to stejně nemá cenu, že by netrvalo dlouho, a našla by se další vada.
  Kair se nehodlal vzdát. Snažil se vyjednat pro svého svěřence lékařskou pomoct a když se mu to nedařilo, chtěl proti nemocnice vest soudní proces. Byl ochoten udělat cokoliv, aby mu pomohl. Ale někdo ho zastavil...

  ,,Neboj se Riaku, vyřeším to a brzy ti pomůžou..." Ujišťoval Kair mladého hybrida, který ležel před ním na postely. Byl napojený na par hadiček a přístrojů, ale k čemu to bylo, když mu to nepomáhalo? Potřeboval operaci, kterou mu však odmítaly dát...
  Odmítali mu sehnat to, co potřeboval, i když by za to Kair zaplatil klidně dvojnásob. Pry to bylo příliž vzacné na to, aby to takhle plýtvaly...
  ,,Strýčku, nedělej to..." Zašeptal chraplavě malý kříženec. Byl vyhublí a bylo na něm poznat, že mu nebylo zrovna nejlépe... Jeho jindy usměvavý obličej byl nyní stažený bolestí. ,,Vždyť mají pravdu..."
  ,,Ne! Nesmíš se vzdávat!" Vykřikl zoufale Kair. Nechtěl přijít o to poslední, co měl. Raik se však jen pousmál.
  ,,I kdyby se to povedlo, netrvalo by dlouho a byl bych tu zas..." Zachraptěl.
  ,,To nevíš jistě, třeba né! Nesmíme to vzdát hned na začátku! Přece mě tu nenecháš!" Kairovu ruku náhle něco lehce ztisklo. Když pohledl dolů, nevádal, a Raikovu ruku taktéž chytil.
  ,,Strýčku prosím..." Zamumlal Riak. ,,Já už tu nechci být..."

  Co mohl dělat? Sám viděl, jak se tu Riak trápí... Vzal si ho domů, aby mohl dožít tam, kde vyrůstal.
  Víc pro něj udělat nemohl... Nebo snad mohl? V Kairově hlavě se vyklubal šílený nápad...
  Raik spal jen velmi zřídka, bolesti mu nedovolovaly spát klidným a přirozeným spánkem a tak musel brát prášky. Když byl mimo, Kair mu opatrně pravidelně odebíral trochu krve.
  Ve sklepě, aby Raik nezjistil, o co se pokouší, si zbudoval menší laboratoř. Všechno to znal z prace, nebylo těžke sehnat par věci, které potřeboval...
Zoufale se snažil přijít na to, jak by mohl zastavit účinky křížení... Jak by Riakovy mohl pomoct.

  ,,Strýčku, co to je..?" Zeptal se slabě šedivý hybrid. Kair mu velmi opatrně chytil ruku aby mu do žíli mohl vpustit to, co by mu podle něj mohlo alespoň trochu pomoct.
  ,,Lék, uvidíš. Pomůže ti to." Odpověděl mu na to. Usilovně doufal, aby mu to pomohlo. Bylo na něm vidět že už par dní nespal a místo toho usilovně na tomto pracoval.
  ,,Nepamatuju se, že bych to měl mít..." Zamumlal Riak ale nakonec to nechal být. ,,Měl by jsi se jít vyspat..." Zamumlal a Kair se pousmál. I teď, když věděl, že umírá, myslel na všechny ostatní jen né na sebe... Kairovy to vhanělo slzy ho očí a svýralo mu to hrdlo natolik, že nebyl schopný odpovědi...
  ,,Spal by jsi... Dneska se mnou..?" Požádal ho tiše Riak. Kair měl praci. Musel dál pokračovat ve svém výzkumu, ale copak to mohl odmítnout?
  ,,Samozřejmě... Pro tebe cokoliv..."

  Ale ať se snažil sebevíc, nedařilo se mu to. Přes svou starost a přesvědčení si ani neuvědomoval, že to dělá ještě horší. Že tím Riakovy akorát více škodí...
  On to však neviděl a vše připisoval na úcet Riakovy nemoci.
  Potřeboval živou tkáň, na které by své pokusy otestoval ale tu si nemohl jen tak koupit v obchodě.
  Byl zoufalý, ochoten udělat vše. Měl plán, jaký by mohl pomoct, ale stále vahal. Něco takového by Riak nikdy neschválil a i jeho svědomí se s tím dlouho pralo. Ale nakonec vyhrála zoufalost a počáteční šílenstvý...
  Začal svůj sklep chystat pro tento plán...
  Ale dřív, než stihl svůj plán vůbec začít, bylo pozdě...

  Kair klečel u Riakovy postele. Riak se na něj i přes všechnu tu bolest drobně usmíval. Oči měl již téměř zavřené a kdysy krasně fialové a laskavé byli nyní zakalené a s největší pravděpodobností svého strýce už ani neviděl.
  Jeho šedofialová srst na spoustě místech chyběla a odhalovala tak holou kůži. Riaka také každou chvíli trápyli bolestive záchvaty kašle, při kterych často vykašlával i zpěněnou řídkou krev.
  Většina z těchto příznaků však nepocházela z Riakovy nemoci. Aniž by si to jeho strýc uvědomoval, připravil svého svěřence o možná i půl rok svého života...
  ,,Strýčku..?" Zachraptěl Riak. Jeho hlas zněl zcela jinak, jako by ani nemluvil on... ,,Prosím, slyb... Mi něco..." Stejně jako jeho matka i on měl velmi vyvynutý šestý smysl. Věděl, že se blížil jeho konec a byl s tím i relativně smýřený. To se však nedalo říct o starším kocourovy, který měl málo ke zhroucení...
  ,,Cokoliv..." Donutil se říct Kair a jen ztěží se držel, aby se nerozbrečel.
  ,,Najdi si... někoho... Nemůžeš... tu být... takhle sám..." Zašeptal trhavě a Kair už to nevydržel. Na plno se rozbrečel.
  ,,Nebudu... Mám tu tebe..." Dostal ze sebe. Stále si nemohl připustit, že by stratil i posledního člena své rodiny.
  Riak se na to jen usmál, jako by teď byl ten starší a moudřejší on. No, starší sice nebyl, ale jistě měl teď více rozumu než ten žalem pološílený kocour u jeho postele.
  Velmi těžko zvedl ruku a položil jí na ruku jeho strýce. Jako zazrakem se mu povedlo se trefit.
  ,,Díky za všechno... Tati..." Zachraptěl, zavřel oči a naposledy vydechl.
  Kair ještě dloubo klečel u jeho postele a brečel. Teď už byl zkutečně sám... Neměl nikoho...

  Riaka pohřbil na své zahradě hned vedle jeho matky a jejich rodičů. Ti to tak chtěli. Chtěli zůstat tam, kde vyrůstaly a Kairovy přišlo zprávné, aby měli po svém boku i jejich ceru. A ta zase svého syna.

  Možná byste řekly, že tím jeho pokusy skončily. Opak byl však pravdou. Toto bylo nyní jeho jedinou náplní života. Chtěl zjistit, co přesně zabilo jeho milovaného Riaka a chtěl to vlastnoručně zahubit.
  Žádné svědomí ho již netížilo a tak mu nic nebránilo v tom pořídit si živé vzorky. Nebyli to pro něj živý tvorové, pouze pole jeho působení. Nechtěl se zdržovat testovánim na miších a tak. Musel to otestovat touvou na takovych, jako byl Riak. Ale moc hybridů nebylo... Musel proto se svými vzorky provest... Par uprav.
  Nejprve se u nich snažil docílit skřížení DNA a vytvořit z nich tak hybridy, a posléze se je snažil udržet co nejdéle naživu.
  I přes své šílenství byl však stále dost chytrý na to, aby nevyvolal u ostatní žádné podezření. Opatrně je získal, a stejně diskrétně se jich i zbavil. Jeho zahrada se pomalu stavala pohřebištěm...
  Žádný vzorek pro něj nic neznamenal dokud...
  Nepotkal malého žlutéko králíka. Králík... Zajíc... Jaký je v tom rozdíl?! Jsou to zmetci! Nebýt toho sraba, nic z toho by se nestalo... Jeho sestra by byla naživu a Riak by nikdy nezemřel předčasně, protože by se ani nikdy nenarodil...
  Vzal si ho domů. Jeho však nepoužil hned jako vzorek. Nejprve ho chtěl pořádně potýrat...

  ,,Ten Kair, který dříve byl, pomalu zemřel a zbyla z něj jen schránka, kterou pohánělo pouze jeho šílenství a stále narůstající nenávist...
  Ten Kair, který si kdysy vzal malého hybrida domů, by tohle nedopustil.
  Ten Kair, který se staral a miloval svou sestřičku poté, co jejich rodiče zemřely by nikdy tohle nechtěl...
  Ten Kair, kterého jsem znal...
.
.
.
  ...Ten byl navždy pryč..."

(Jelikož v tom rámečku není ten obrázek moc dobře vidět, zde ho máte ještě jednou)
\/

  ,,Možná bych měl být na toho králíka naštvaný...
  Zabil mi stríčka.
  Ale já ho pouze lituju. Kvůli němu si toho tolik protrpěl...
  Jsem.... Rád, že je po všem, i když to mohlo zkončit zcela jinak...
  Už nikdy svého tátu neuvidím... Ale tak to má asi být..."

  Nikdo není zlý, protože je prostě zlý... Vždy je k tomu nějaký důvod...
Houfám že se vám to líbilo. Snažila jsem se, aby jste pochopili, proč to Kair vsechno dělal...

  A...

  (Popravdě, komu se u toho alespoň zamlžil zrak? 😅 Nebo jsem jediná, kdo je tak přecitlivělá že u toho po napsání jen par slov vždy brečela? 😂)