Jak jste si mohli všimnout, máme tu dalši mezikapitolu. Tato však bude trochu jiná, jak sami později poznáte a taky je na více dílů...

  Zaklapl za sebou dveře a hned mu na rameni přistála tlapa jeho nadřízeného.
  ,,Skvělá práce!" Pochválil ho s úsměvem a poplacal po rameni. ,,Dostal jsi z něho přiznání! Připad je uzavřen. Tak rychle jsem v to ani nedoufal."
  To byla však ta poslední věc, která mladého policistu zajimala. Předtím byl přesvědčen o jeho nevině a šel tam právě proto, aby to dokazal a mezitim se mu povedl pravý opak...
  Přes jednostraně průhledné sklo se na toho žlutého králíčka podíval. To se jeho instinkty tak moc zmílily? Byl sice teprve nováček ale přesto... Poprve ve své krádké kariéře o sobě začal vážně pochybovat.
  Opravdu jsem si zvolil správně? Ptal se sám sebe zatím co jeho šef odešel.
  Už se také chystal k odchodu, když si všiml, jak si to k němu chodbou rázuje žlutá medvědice.
  ,,Omlouvam se slečno, ale zde nemáte co..." Dřív než to stihl vůbec doříct se ta medvědice zahleděla za něj přimo na toho králíka. A v další sekundě získal mladý levhart sněžný od té medvědice takovou facku, že kdyby to bylo možné, hlava by se mu otočila o 180 stupňů.
  ,,Co si o sobě myslíte?!" Zpustila ta medvědice naštvaně. Policista nepolicista. ,,Tíráte tu toho malého králíčka a říkáte si spravedlnost?! Stiďte se!" Levhart byl v celku rad, že už tu žadní jeho kolegové nebyli... Nevěděl si s ní však rady... Přece jí nemohl říct nic k připadu ale ona take tohoto králika zřejmě znala.
  ,,Vy ho znáte slečno?" Zeptal se tedy stále se držíc za bolavou tvář.
  ,,Ano, zachránil mého syna." Mladému irbisovy zacukaly uši. Že be se tedy nemilil? Ten králík přece nemohl být tak zlý... Vždyť to bylo ještě dítě!
  Když se také na chvíli zahleděl na toho kralíka, všiml si jak mu po tvářích opět ztékají slzy. Tohle přece nemohlo být to šilené ztvoření, o kterém všichni mluvili...
  ,,Mohla by jste mi to prosím popsat?" Zeptal se z nadějí. ,,Chci ho právě očistit ale nemám žádné důkazy, které bych mohl použít..." Medvědice byla zprvu zarazena, ale pak mu velmi ochotně řekla vše, co viděla i co si myslela. A mladému policistovy bylo hned jasné, že viděli vše špatně.
  V té místnosti neměly vraha, ale oběť...

<◇>

  ,,Můžeš mi znovu vysvětlit, proč tu jsme? Případ už je přeci uzavrený! Máme vraha, co víc chceš? Sám jsi byl u jeho vyslechu!" Zavrčel trochu podrážděně mladý serval.
  ,,Je to nelogické. Měly by jsme se zaměřit na to, Proč to udělal." Odpověděl mu na to trpělivě sněžný levhart. Oba tva nastupovaly ve stejny čas a byli oba dva přátelé už od školy, proto si ho take vybral.
  Mlady serval si povzdechl. ,,Ty mi tedy dáváš... Víš že jsem mohl být už davno doma že?"
  ,,Ale ty seš můj dobrý kamarád a také chceš znat pravdu." Pousmal se a prohledl si místo činu. Stale mu vrtalo hlavou, proč byl ten kocour zabit právě zde...
  ,,No jo furt..." Povzdechl si druhý policista. ,,Tak co maš?"
  ,,Pravě že nic. Proč by ho zabil? Je to přece jen dítě!"
  ,,Nechci tě zklamat, ale někteří to prostě mají v genech..." Začal opět serval ale irbis ho raději zarazil.
  ,,Proč si myslíš, že byla ta potyčka zrovna zde? Vstup do domu je na druhe straně baráku." Mark zvedl hlavu a zahleděl se na hlubokou díru kus odsud. Poté se ohledl za sebe. ,,Maš ty klíče?"
  ,,Víš že z toho nejspíš bude problém?" Podal mu svazek klíčů, které si vypůjšil ze skladu důkazů.
  ,,Jasně, prohlížel někdo ten sklep?" Zaměřil se na dveře do sklepa.
  ,,Ne, nebyl součástí místa činu..." Odpověděl mu na to ale už věděl, kam tím jeho kamarad míří. Ten kocour šel ze sklepa...
  Oba na sebe kyvli a vydali se ke vchodu do sklepa. Museli nejprve odemknout velkou zrezlou mříz než se dostaly ke dveřím. Poté je čekalo dlouhé schodiště do temnoty.
  Oba si rozsvítili baterky a vydali se velmi opatrně dolů. Ty schody jako by byli nekonečné a i přes to, že byli vevnitř, stále zde byla zima...
  Na konci schodiště je čekaly další, tentokrát železné dveře.
  ,,Tady to je zabezpecené jak v nějakěm bunkru..." Poznamenal serval zatím co odemikal ty těžké železné dveře...
  Mark mlčky čekal, až se ty dveře otevřou a v hlavě mu to zatím šrotovalo jako ještě nikdy předtím.
  Co tam oběví? Bude tam vůbec něco..? Ale... Proč by to jinak bylo takto zabezpečené? Něco tu jistě zkryval ale... Bude to stačit jako důkaz?
  Dveře se otevřely a jim se naskytl pohled do chodby. Byli tam troje další dveře. Všechny stejně pevné jako ty, které právě otevřely. Tohle se jim pomalu přestávalo líbit...
  ,,Raději to zdokumentuj..." Zamumlal Mark a jeho společník si vzal do rukou foták. Blesk na chvíli ozářil celou chodbu a zvuk cvaknuti se jim jestě několikrat vratil v ozvěně.
  Oba na sucho polkly a vydali se k dalším dveřím.
  Zatím co Mark odemykal další dveře, serval křečovitě svíral ve svých rukou foták. I přes bílé rukavice a dlouhé rukavy bylo jasně patrné, jak se mu ježí chlupy. Toto místo se jim vůbec nelíbilo...
  Jakmile se dveře s vrzáním otevrely, odhalily tak místnost za nimi. Malá a špinavá. Oba dva okamžitě nakrčili čumáky když k nim dolehl zápach linouci se odtamtud. Ke stěnám tam byli připoutane dlouhé řetězy a na zemi bylo mnoho tmavych skvrn, které sice věděli, co nejspíše jsou, ale nechtělo se jim to věřit.
  ,,Tohle není sklep..." Zamumlal šokovaně serval a třesoucíma rukama se pokousel sdokumentovat to, co bylo předním.
  ,,Tohle je mučírna..." Doplnil ho se zatajenym dechem irbis.