Takže vás vítám u infa. Nejspíše úplně poslední kapitola této knihy.

  Je tu z mnoha důvodů.

  Jeden z důvodů je, že jsem vám chtěla ukázat pár dalších obrázků, které jsem do epilogů nechtěla cpát.
(Jo a zkoro všech jsem něco pokazila, takže se omlouvám... Vím o tom...)

A nejspíš všechny budou takhle blbě na šířku protože ať to otočím jakkoliv, Wattpad se rozhodl, že to bude Takhle... -.-

  Omlouvám se za tyto \/ /\ dvě jména. Nevím, na co jsem při tom myslela...

  A druhá věc, kvůli které jsem toto psala...
  Dost vás psalo, že by jste chtěly druhý díl...
  Těžký život byla část mého života, na které jsem si dala opravdu záležet. Je škoda, že jsem si nikam nenapsala, kdy jsem jí začala vydávat ale přes dva roky to bylo...
  A díky vám tobyli ty nejlepší roky meho života. Podporovali jste mě. Líbila se vam má tvorba...
  Prostě vám strašně moc děkuji..

  Ale... Chtěla bych psát i další knihy. Mám rozepsaných zpoustu knih, akorát mám poslední dobou dost velký blok...
  Nedaří se mi psát takže se asi toho Murrua nedočkáte v vlízké době... Jsem zatím tak v polovině a zatím se mi to moc nelíbí takže to asi přepíšu. Chci, aby to bylo co nejlepší...

  Ale zpět k Tž
  Asi jsem vás hodně zklamala, když se Zain pokusil zpáchat sebevraždu tím, že se postavil před vlak. Jak řekla má sestra...
  ,,To by nebyl celý jeho život, kdyby na konci nezemřel." Její slova mě poměrně pobavila...

  Navíc... Dost z vás nepochopilo, proč když ho tedy Srazil vlak, že se pak hovořilo o upálení. No...
  Chtěla jsem být tajemná a také jsem chtěla, ať se nad tím zamyslíte.

  Ale i tak... Přiznám se k jedné věci. Nad Tž 2 jsem uvažovala už asi okolo 40 kalitoly Tž...
  Ani, jsem divná. Ale tehdy jsem očekavala že bude tak maximálně 70 kapitol a konec. Né, že bych to umyslně protahovala, vše, co se v tž stalo jsem měla vymyšlené již dávno. Pouze jsem to protahla a ovčas tam přidala jen něco málo navíc.
  Napřiklad Ethan, Alexei i Murru mě napadly až později ale znáte mě... Bylo by to vice psychyckého deptání pro Springa, tak jsem je tam dala...

  No, nezbývá mi nic jiného, než sem teď dát jednu věc. Přiznam se, že jsem chtěla udělat ještě jednu, úpkně prazdnou kapitolu a toto napsat do zpráv, aby jste miseli chvíli hledat než by jste našly ale...
  Pak mi došlo že zpousta lidí by se tam nekoukla. Takže...
  Nebude to hned, chci si od toho dát pauzu ale...
  Tady máte v podstatě prolog dvojky:

  Stromy šuměly v lehkém vánku, cvrdčci se už davno pustili do svích písní, slunce již dávno zapadlo a přenechalo své místo hvězdám a měsíci.
  Vše bylo tak klidné, tedy až do chvíli, kdy se lesem neozval burácivý zvuk motoru. Po chabě osvětlené lesní silnici si to řítila černá motorka. Řidič měl na sobě koženou černou bundu, tmavé kožené kalhoty a na hlavě černou přilbu.
  Pomalu začal zpomalovat až nakonec zastavil přímo u velké cedule, která ohlašovala začátek města.
  Motorkař sesedl a pohledl dolů z kopce, kde se před ním rozprostíralo obrovské město. Povzdechl si a na chvíli si sundal přilbu. Zatmavené sklo mu totiž bránilo v pořádném výhledu.
  Když tak učinil, v té moři černé zazářila jeho žlutá srst jako samo slunce... Pohledl různobarevnýma očima na město.
  ,,No... Tak jsem doma..." Zamumlal, opět si nasadil helmu, nasedl na motorku a opět vyjel vstříc svému osudu. Minul velkou ceduly ohlašující mazev města: Pekl
  ,,Vzhůru do Pekla..." Zamumlal si ještě pro sebe.
 

  Neočekávejte to příliž brzy, jak jsem řekla, chtěla bych si dát chvili pauzu.