Budovou se ozvalo zvonění značící konec jedné přestávky. Děti se pozvolna začali trousit do tříd. Jednou z nich byla i hnědá zaječice. Byla nadměrně zpokojená se svým plánem, který jí tak dokonale procházel ale nijak to nedávala najevo. Nechtěla, aby na to kdokoliv přišel.
  Už skoro vešla do třídy když jí někdo chytil za ruku. Překvapeně se otočila a pohledla tváří v tvář zrzavému kocourovy se zamračeným výrazem.
  ,,Vím cos udělala." Řekl a dál jí propaloval pohledem. Zaječici na malou chvíli otřásl strach ale donutila se uklidnit a nechápavě na něj pohlédla.
  ,,Promiň, ale nerozumím." Pokrčila rameny. Stale si ještě snažila zachovat tu milou tvář. Přeci jen, mohl myslet něco jineho...
  ,,Nehraj si na hloupou. To, co tu vykladáš o Zainovy je lež!" Králičice se zamračila. Na chodbě už nikdo nebyl takže se tomu kocourovy vytrhla a dovolila si prestat se skryvat za svou milou masku.
  ,,Může si za to sám, byl to idiot. A nezdržuj, musím na hodinu." Otočila se k němu zády a chtěla se vydat do třídy ale on jí předběhl a zastoupil jí cestu.
  ,,Všem řekneš pravdu." Zasyčel až se mu srst celá naježila. Z téhle zaječice mu bylo špatně. Naštvaně mrskal ocasem a jen ztěží se držel, aby jí hned jednu nevrazil. To ale nesměl.
  ,,Vy jste oba stejné paka." Vysmála se mu do oblyčeje Laila. ,,Taky po mě chtěl to samé. Tak to řeknu i tobě. Proč bych se měla vzdávat toho nejlepšího, co jsem kdy mohla zažít. Jsem teď středem pozornosti. Je to skvělé. Takže můžeš zapomenout, že bych se o to nechala připravit." Zamračila se a obešla ho.
  ,,Když to neřekneš ty, tak já." Zavrčel výhružně ale ona se tomu jen zasmála.
  ,,Mělo by ti dojít to, co jemu. Nikdo ti neuvěří." Zakeřně se ušklíbla a rychle se rozběhla přes chodbu do tříhy.
  ,,Stůj!" Zrzavý kocour se rozběhl za ní ale dřív, než jí stihl zastavit vběhla do tříhy a hned se rozhodla pro pojistku, díky které tomu zrzkovy určitě nikdo neuvěří.
  ,,Paní učitelko pomoc!" Vykřikla a donutila se znít při tom zděšeně. ,,Ten kocour mě pravě napadl..." Skoro až se slzami v očích doběhla ke katedře, kde seděla postarší šedá kočka. Ta na svou žačku nechápavě pohledla ale pak otočila již zamračený pohled na zrzavého kocoura stojícího zaraženě ve dveřích. Jeho směrem pohledla i cela třída a téměř okamžitě si začali šeptat.
  ,,Už zase?"
  ,,Chudak holka..."
  ,,Není to kámoš toho úchyla?"
  ,,Jistě ho na ní poslal..."
  ,,Co se to tu děje?!" Všechno špitání okamžitě zarazil podrážděný hlas učitelky. Ta vstala a pohledla na zrzka. ,,Riane?! Okamžitě mi vysvětlete co jste jí chtěl udělat!"
  Zrzek na sucho polkl. Neměl rad takovou pozornost. Stáhl uši ale narovnal se.
  ,,Chtěl jsem jen po ní, aby přiznala, že lže. Hází na Zaina špínu jak jen to jde. Šikanuje ho!" Ve třídě se ozvalo nespokojené mumlaní.
  ,,Co si o sobě myslí?"
  ,,Co to placá za nesmysly?!"
  Šedá kočka upřela pohled na zaječici, co se jí div nezhroutila k noham a přimhouřila oči. ,,Je to pravda?"
  ,,Samozřejmě že není!" Hrála zaječice své divadlo dál. Byla si jistá, že vyhraje. ,,Když jsem se Zainem chodila, dělal mi strašné věci... Ostatní o tom ví, potvrdí vám to! Musel ho na mě poslat právě on!"
  ,,To není pravda! Nic jí neudělal!" Bránil svého kamaráda okamžitě Rian.
  ,,Ticho!" Okřikla je učitelka. Za tu dobu, co učí něco takového ješté nezažila... Co je to za dnešní mladež?!
  ,,Lailo." Rozhodla se otočit nejprve na zaječici. ,,Maš nějaky důkaz, který by potvrzoval tvá slova?"
  ,,Dneska ráno mi vyhrožoval, že pokud neřeknu, že jsem si to vymyslela, že mi ublíží... Musel poslat jeho aby to za něj udělal! Chodí spolu do nějakeho kurzu kde do sebe mlatí... Pani učitelko, prosím! Musíte mi pomoct!" V hlase zaječice šlo poznat opravdove zoufalství. Začínala mít totiž strach, že pokud to bude řešit policie, mohla by se ukazat pravda... Ale věřila, že jí její přátele pomůžou. Už se s nimi i dohodla...
  Učitelka pohledla na kocoura. ,,A co ty? Maš nějaký důkaz?" Králičice se na něj otočila aby mohla zpatřit strach v jeho očích. Místo toho však zpatřila zcela klidnou a vyrovnanou tvář. Nedělal to pro sebe, ale aby očistil svého kamaráda. I když to měl udělat už dávno. Ale teď tu je.
  ,,Mám dokonce dva." Pohledem přejel celou třídu, která teď již napjatě poslouchala, co se tu bude dít dál. Tohle bylo mnohem zajímavější než nějaká nudná obyčejná hodina. Postoupil vpred aby nestál ve dveřích. Nakonec pohledl na samotnou zaječici a zpustil.
  ,,Neustale lže. Už jenom tím, že s ní dneska rano mluvil Zain..."
  ,,Jak můžeš dokazat, že nelžeš ty?!" Vyjela hned zaječice. Učitelka jí chtěla zastavit s tím, že teď je na radě Rian ale nestihla to. Navíc jí začínalo docházet, že toto neměla řešit před celou třídou ale měla je odvest k ředitely. Jenže zprvu se situace nezdala až tak strašná...
  ,,To mohu potvrdit já." Ozval se dospělácký hlas a za zrzavím kocourem se ve dveřích oběvil šedivý levhart v policejní uniformě. Zcela v klidu vešel do třídy a přitom nezpouštěl pohled z Laily. ,,Zain se s tebou dnes nemohl nijak spojit."
  Ta na chvíli vyděseně ztuhla ale pak se rychle vzpamatovala. ,,Jen ho bráníte! Jste kamarádi tak kvůli němu lžete!"
  Policista na ní upřel chladnokrevný pohled. To ona byla hlavním důvodem...
  ,,Zain včera v noci spáchal sebevraždu důsledkem vaší šikany." Cela místnost se spustila do ticha. Žáci jen vyjeveně zíraly na policistu nebo na Lailu a nevěděli, komu by měli věřit. Učitelka už byla uplně zoufala, dnes toho na ní bylo nějak moc a tak opět spadla do své židle.
  Laila se nemohla ani nadechnout. Tohle nechtěla... Proč to ten blbec udělal?! Vždyť byli všechno tak dokonalé!
...
  Nechtěla ho zabít...
  Do nastalého ticha se ozval další hlas. ,,Vy jste oba stejné paka." Ozval se smých znějící přesně, jako hlas Laily. Zrzavý kocour držel v ruce malé zařízení, které celou dobu ukryval v kapse a teď přehrával to, co na chodbě nahrál. ,,Taky po mě chtěl to samé. Tak to řeknu i tobě. Proč bych se měla vzdávat toho nejlepšího, co jsem kdy mohla zažít. Jsem teď středem pozornosti. Je to skvělé. Takže můžeš zapomenout, že bych se o to nechala připravit..." Se stále kamenou tváří kocour vypl malé zařízení a nenávistně se na zaječici podíval.
  ,,Zabila jsi ho." Zasyčel na ní. Mark už toho také měl tak akorat dost a tak k ní došel a vytahl pouta.
  ,,Postarám se o to, aby tě soudili jako dospělou a abys za to zaplatila." Zavrčel. Laila nebyla zchopná slova. Ještě dnes ráno si myslela, jak je všechno dokonalé... Ale teď se jí to zhroutilo přímo před nosem. Ale i přesto měla před očima stale jen tvář jednoho žlutého králíka...
  Stahla uši. Ona ho opravde zabila..?

  Sice se jim povedla mise, ale ani jeden z nich z toho nebyl šťastný. Bylo to pozdě...
  Rian si vyčítal, že nezašel na Markem dřív a Mark si vyčítal, že mu to nedošlo samo. Ale to už bylo jedno. Přišly o něj. Ani jednomu se nemohlo uvěřit tomu, že už toho milého králíka nikdy neuvidí...
  Jak se to jen mohlo stát? Jak to mohly jenom dopustit..?
  Navíc... Takhle...
  Proč to udělal zrovna takto..? To chtěl cítit bolest před tím, než zemře? Jak se jen mohl zapalit..?

  Takže, druhý epilog za nami. Snad se vam libil víc, než ten předešlý 😅

  Ještě si počkejte, v sobotu bych chtěla vydat menší info.