Seděl jsem opřený o zeď a čučel do blba. Při okraji mého zorného pole se něco jakoby mihlo.
  ,,Proč jsi se ozval až teď..?" Zamumlal jsem aniž bych se hnul.
  ,,Proč jsi na něj byl tak zlý? Zachránil tě." Odvětil klidně, navšímajíc si mé otázky.
  ,,Ty víš proč." Řekl jsem s velkym důrazem na slovo víš. On o mě ví přece všechno. I to, co já sám ne.
  ,,Vím jenom to, co víš ty. To, že si nechceš vzpomenout, za to já nemůžu." Sedl si kus ode mě a obmotal okolo svých tlapek svůj ocas. Okolo krku měm pruhovanou dlouhou šálu, kterou coural po zemi.
  ,,Nelez mi lazkavě ho hlavy..." Zavrčel jsem.
  ,,Já jsem jen ve tvé hlavě." Pokrčil rameny. ,,A měl by jsi za Shadowem jít. Ty víš, že tě tam tehdy nechat nechtěl..."
  ,,Na co si to hraješ? Na mé svědomí?" Zavrčel jsem a opřel se čelem o své ruce. ,,Proč celou dobu, když jsem tě potřeboval jsi se neukázal a teď tu najednou jsi?"
  ,,Já chodím jen, když mě zkutečně potřebuješ. Pokud si chceš povídat, jdi za Shadowem." Odvětil stále stejně klidným hlasem. Já si však naštvaně zavrčel.
  ,,Co máš pořád s tím..." Zvedl jsem pohled a zjistil, že už tam není. Stáhl jsem uši a rozhledl se. ,,Alexeii..?" Zašeptal jsem. Jedinou odpovědí mi byl hvizd větru mezi zdmy v temnotě. Přitáhl jsem si kolena víc k hrudi.
  ,,Prosím, vrať se..." Zašeptal jsem ještě tišeji a opět schoval tvář do dlaní. ,,Prosím... Nechci tu být sám..."

<◇>

  Uteklo pár týdnů, zima se nemínila vzdát svého místa ve městě a chlad se zažíral jak do zdí budov, tak pod kůži zdejších obyvatel. Jejich kamenná srdce opět zmrzla a všichni si opět dávali veliký pozor na všechny své věci.
  Zima byla větší a já víc hladovější a zoufalejší. Stále jsem neměl místo, kde bych se na ledovou noc ukryl a většinu dne jsem ztrávil prolézáním popelnic ve snaze najít cokoliv užitečného. Především jídlo...
  Začínalo mi být i dost špatně. Měl jsem hlad, rýmu a rány mě neustále pálily...
  Zrovna jsem se přehrabovak v jedné větší a tiše nadával, že v ní zase nic není, když se za mnou někdo ozval. Někdo, koho bych už nemusel nikdy slyšet...
  ,,Nemáš hlad?" Otráveně jsem vydechl, zvedl hlavu a otočil se na toho šedého s*áče. Stál tam, jako by se nikdy nic nestalo...
  Měl na sobě tmavou bundu a v ruce nějakou plechovku. Naštvaně jsem si zavrčel.
  ,,Přišel ses mi vysmívat?!" Zavrčel jsem a vycenil zuby.
  ,,Ne..." Zamumlal. ,,Proč si pořád myslíš že ti chci ublížit? Já ti přece pomohl..."
  ,,Zradil jsi mě. Nechals mě tam." Zavrčel jsem naštvaně. ,,Nejsem blbej, tobě se nedá věřit." On si jen povzdechl a natáhl před sebe ruku s tou plechovkou.
  ,,Na, možná mě už tak nebereš, ale pro mě jsi stále můj jediný přítel..." Zamumlal. Nechápavě jsem na něj hleděl a lehce naklonil hlavu.
  ,,Co je tohle za past..?" Proč by mi dával jídlo? Teď, když je tak vzácné...
  ,,Já to vzdávám..." Vydechl flustrovaně. ,,Ať udělám cokoliv, myslíš si že je to něco proti tobě... Co se stalo s tím klukem, který mě nazval svým přítelem i přes to, jak hnusný jsem na něj byl..?" Zašeptal tiše.
  ,,Už jsem ti to říkal." Zavrčel jsem. V hlouby duše jsem však ucítil takový divný pocit... Jako... Jako by mi to říkalo, že teď dělám chybu...
  Změřil jsem si ho pohledem a zůstal civět na tu plechovku. I kdyby to bylo třeba otrávený... Měl jsem strašný hlad!
  Už už jsem se chystal k němu vydat, když se ozval další hlas. Taktéž známí, a taktéž bych ho nepotřeboval už nikdy slyšet...
  ,,Takže... Kdo nám to tu živoří na našem území?" Ozval se vrčivý hlas. Viděl jsem, jak Shadow ztuhl a já se pomalu otočil.
  Přede mnou stál bílý pes a za zády mu stála skupina dalších psů a lišáků.
  ,,Springu..." Šeptl mím směrem Shadow. ,,Asi by jsme měli vzít nohy na ramena. Oni se s narušiteli neparají..."
  Nevnímal jsem ho a pevným krokem jsem si to namířil přimo k Enardovy.
  ,,Nebojís se?" Ušklíbl se Enard a také ke mě udělal jeden krok.
  ,,Stále mi dlužíš za život." Zavrčel jsem a stáhl si kapucu. Uši jsem nechával svěšené.
  Viděl jsem jak mu chvíli trvá než mě rozeznal. ,,Spring? Pane jo. Nečekal bych, že tě ještě někdy uvidím." Řekl hlasitě. Předváděl se před svou pardou, to bylo vše...
  ,,Seš první, koho chytili poldové a vrátil se." Řekl jakoby pochvalně.
  ,,Jo? Pokud vím, tak jsem byl pod Tvojí ochranou." Založil jsem si ruce na hrudi. ,,A místo toho jsem já zachránil tebe. Dlužíš mi to." Zavrčel jsem. V jeho skupině to zašumělo a on se zamračil.
  ,,Za takovou troufalost bych tě měl rovnou vyhnat. Ale máš pravdu, pomohl jsi mi. Já však nebyl takový blázen jako ty. Musím se starat o smečku, nemůže se nechat kvůli jednomu střeštěnému králíkovy chytit."
  ,,Tvojí povinností bylo chránit všechny." Zavrčel jsem a ruce mi opět klesly podél těla. Zahleděl jsem se mu nenávistně do očí.
  ,,Přestaň mě obviňovat když to nechápeš." Zavrčel. ,,Nebo tě nepřijmu zpádky."
  Naštvaně jsem si zavrčel a došel až k němu. ,,Tu svou smečku si strč do p*dele." Zavrčel jsem nenávistně.
  ,,Springu..." Zašeptal za mnou Shadow. ,,Neprovokuj ho!"
  Enard naštvaně zavrčel a nejspíš na mě chtěl poslat tu svou skupinu. Nestihl to však. Rychle jsem se po něm ohnal rukou a přejel mu drápy po tváři. Hlava se mu otočila jak nečakal můj výpad.
  Rád bych viděl jeho naštvaný a šokovaný výraz ale asi bych se už nedožil nečeho jiného...
  Prudce jsem se otočil a rozběhl se ulicí pryč. Když jsem proběhl kolem překvapením zmrzleho Shadowa, zjistil jsem že ho tam nemůžu nechat. Mé svědomí, o kterém jsem nevěděl že ho ještě vůbec mám, mi to prostě nedovolilo.
  ,,Být tebou sebou pohnu!" Vykřikl jsem a za běhu do něj strčil. Naštěstí to stačilo na to, aby se probral a rozběhl se za mnou.
 

Už 99 kapitola... (realně už 101, ale tak prolog a ta ma mezikapitola se úplně nepočítá 😂)
Popravdě by mě nikdy nenapadlo, že se tak daleko dostanu.
No co...
Včera byl apríl... Mohla jsem sem dát kapitolu, kde by Spring prostě umřel a tvrdit, že už s tím nebudu pokračovat, protože mě to nebaví. Ale podle mě je to dost hnusny vzhledem k tomu, že jen diky vám jsem s tím ještě nesekla...
Takže vám všem moc děkuji, že tu se mnou stále jste. Přiští kapitola (100) bude tak trochu speciální. Respektive bude tak dvakrát, možná třikrát delší tak snad vám to nebude vadit 😅