Neviděl jsem kdo to byl ale najednou se okolo mě prohnala něčí pěst a podle křupnutí a zasténání jsem mohl poznat, že trefila Lukase přímo do čumáku.
  Postil mě a já se tak rozplácl do sněhu. ,,Nechte ho bejt!" Zavrčel na něj. Nevnímal jsem, co všechno na sebe v tu chvíli řvali. Spoustu nadávek a urážek. Místo toho jsem si přes hlavu opět rychle přetáhl kapuci aby nikdo další neviděl mé uši a soustředil se na to, abych se pokusil zvednout alespoň na všechny čtyři...
  Povedlo se mi to právě včas, aby do mě Lukas mohl kopnout... Padl jsem znova bokem do sněhu a ještě zaslechl, jak si Lukas zanadával na mou maličkost.
  Stáhl jsem si kapuci víc do obličeje a zaskřípal zuby. Strašně mě bolel můj bok. Ta rána...
  U mé hlavy zakřupal sních a já zpatřil, jak si ke mě někdo klekl. ,,Seš v pohodě?" Ozvalo se nade mnou a mě se před čumákem oběvila šedá ruka.
  Teď, když byli pryč, mohl jsem se na něj soustředit a hned mi došlo, že ten hlas znám... Ani jsem se nemusel podívat nahoru. Věděl jsem, kdo to je...
  Nemohl jsem uvěřit že je to on. Na jednu stranu jsem ho už nikdy nechtěl vidět a na tu druhou...
  Chtěl jsem se mu pomstít za to, co mi udělal. Co mi provedl!
  ,,Tak dělej, nemám na to celej den." Ozvalo se nade mnou znuděně a já tiše zavrčel. Tohle byla poslední kapka.
  ,,Ty šmejde!" Vykřikl jsem a vystřelil na něj. Seběhlo se to tak rychle... Myslím že jsem na chvíli nad sebou ztratil kontrolu...
  Před očima se mi oběvila až překvapená tvář šedého králíka s rudýma očima a už trochu odrostlou rudou ofinou. Tiskl jsem ho ke stěně a naštvaně fuňel. Divil jsem se že jsem se už na něj nevrhl úplně. Už zase to začínalo... Zase jsem se choval jako vzteklé zvíře...
  Zahleděl jsem se mu hluboce do očí. Ale tentokrát tu není nikdo, kdo by mě zastavil.
  ,,Co děláš sakra?! Já ti pomohl ty s*áči!" Zavrčel naštvaně a vyjel po mě v obraně rukou. Vyhl jsem se ale povedlo se mu zachytit za mou kapucu. Strhl mi jí z hlavy a já naštvaně zavrčel.
  ,,T-ty..?" Vyvalil na mě oči. Já jen naštvaně vycenil zuby a zvedl to, co my zůstalo z uší. Všiml jsem si, tak překvapeně zamrkal, když uviděl mé kradší ucho.
  Asi jsem vypadal jako šílenec... Dlouhou srst jsem měl rozcuchanou, cenil jsem ostré zuby jako nějaký vzteklý pes, zatínal mu drápy do ramen a hleděl na něj vyšinutým pohledem s odhodláním se mu pomstít.
  Vždyť teď už je to stejně jedno. Jsem vrah. To už nezmění to, jestli zabiju i jeho. Jeden, dva... Je to fuk! On bude trpět. Tak, jako jsem trpěl já! On...
  Shadow... Ten králík, který mě nechal v tom pekle! Využil mě, a odkopl! To on za to mohl! Nebýt něj, ten kocour by si mě nevybral, protože bych se nikdy nestal šikanátorem!
  ,,Ty jsi mě tam nechal..." Zavrčel jsem na něj. Shadow vypadal z mého zezření kapánek roztřeseně. Asi nečekal, že mě ještě někdy uvidí.
  ,,S-springu... Co se ti to stalo...?" Začal, ale když jsem jeho zády praštil do zdi za ním, přestal.
  ,,Ty jsi mě tam nechal!" Zařval jsem na něj znovu.
  ,,Já nechtěl!" Vykřikl v obraně šedý králík. Nevšímal jsem si toho a zarazil mu drápy do ramen. Sykl bolestí ale nepřestal se bránit. ,,Já tě tam nechtěl nechat! Jsi můj kámoš! Chtěl jsem tě vzít sebou!"
  ,,Já, nejsem, tvůj, kámoš!" Zavrčel jsem na něj. V tu chvíli mi však ten šmejd podrazil nohy a odstrčil mě od sebe. Opět jsem se svalil do sněhu a začal se urychleně zvedat.
  ,,Byl jsi můj jedinej kámoš! Chtěl jsem tě vzít sebou!" Stále pokračoval. Zavrčel jsem na něj. ,,Opravdu chtěl ale nemohl! Já..." Zarazil se a já se zvedl připraven se na něj znovu vrhnout.
  ,,Ale dostal jsem strach..." Zamumlal. Zarazilo mě to. On se k takovým věcem přece nikdy nepřiznal...
  Když si všiml toho, že jsem se zarazil, pokračoval. ,,Chtěl jsem se pro tebe vrátit! Každý den! Každý den mě zžíralo svědomí... Byl už jsem daleko odsud. V úplně jiném městě. Ale vrátil jsem se...
  Vrátil jsem se pro tebe..." Zašeptal. Narovnal jsem se, sklopil uši a přes hlavu si opět přetáhl kapuci. Šíleně mě bolel bok od toho, jak mě ta medvědí s*ině kopla. Asi se mi opět otevřela ta rána... Skvělý... Jako by toho nebylo dost.
  Zavrčel jsem a napl se připraven se na něj znovu vrhnout. Ale najednou jako by mi něco bránilo...
  ,,Ty nejsi zlý... A on toho přece lituje..." Ozval se milý a tichý hlas. Urychleně jsem střelil pohledem po okolí abych ho zpatřil. Od té doby co jsem odešel z toho domu jsem ho neviděl ani neslyšel... A stýskalo se mi po něm, i když jsem věděl, že není realný...
  Teď jsem si však jen podrážděně odfrkl. Litovat toho? To tak. Jen si snaží zachránit krk.
  ,,Lžeš sám sobě. Ty uvnitř víš, že mluví pravdu." Sklopil jsem uši a znovu se rozhledl. Kde jsi?!
  Nikde jsem ho nemohl najít a tak jsem se znovu podíval na toho šedéno ušáka.
  Uchechl jsem se. ,,Přišel jsi pozdě." Vyčetl jsem mu. ,,Spring, kterého jsi znal je mrtvý." Otočil jsem se k němu záda ale v hlavě se mi zničeho nic vyrojila jedna zvláštní myšlenka. Jedno slovo...
  Nikdy jsem ho neslyšel ale najednou... Najednou jsem věděl, že ho znám. A že mi patří...
  ,,Ja jsem Spring Trap." Zavrčel jsem přes rameno a vydal se pryč.

  Takže Shadow znovu na scéně. Jen chci říct, že Shadow neni můj výmysl, ale potři mé nejlepší kamarádce DoxyTheRockFox