Někdy vám moc nerozumím 😅
Když vyhlásím "soutěž" o vymyslení jména pro záporáka, skoro nikdo se nezapojí. Ale potom prostě napíšu dvě mena s tím, že jedno vyberu Sama, hned se zapojíte do hlasování XD
  No nevadi, odhlasivali jste si to. Fialka se bude jmenovat Keir. Spring ho stejně jménem nezná zakže se tak to jméno asi moc neoběví 😅
  Ale i Jack a pár dalších jmen které přišli trochu se spožděním určitě někde později využiji. 😉

  Otevřely se dveře a já ztuhl. Opět si pro mě šel... Ale to mu nedovolím! Už ho nenechám mi to dál dělat!
  ,,Nevzpírej se..." Začal opět Alexei jako by přesně věděl, na co myslím.
  ,,Zklapni." Zavrčel jsem na něj s vyceněnými zuby. Otevřely se i druhé dveře a v nich stálo to monstrum.
  Měřil jsem si ho podrážděným pohledem a mlčky mu vyhrožoval, že pokud se přiblíží, něco si zažije.
  Zřejmě mě nepochopil nebo mu to bylo jedno. Ignoroval můj naštvaný pohled a vrčení a přiblížil se ke mě. Věděl jsem však, že je to mimo můj dosah. To mě jen povzbudilo. Vidí mě jako hrozbu...
  ,,Neblázni..." Zašeptal opět Alexei ale já ho ignoroval. Ten dáblův kocour se na mě usmál.
  ,,Takže to konečně začíná fungovat..." Zarazil jsem se. O-on tohle chtěl? On Tohle měl v plánu?!
  Jakmile se ke mě přiblížil a tím se ocitl v mém dosahu, vyrazil jsem naštvaně po něm. To bylo poprvé, co jsem se mu pokusil tady dole postavit. Ty řetězy mě ale moc zpomalovaly...
  Dřív než jsem se nadál jsem skončil na zemi. ,,Máš celkem páru..." Zamumlal ten kocour nade mnou. ,,Jen by ses měl naučit zvládat vztek..." Zasmál se.
  Naštvaně jsem zavrčel. ,,Podrážet nohy umí každý..." Zavrčel jsem a sekl po něm rukou. Opět se mi vyhl a přišlápl mi jeden řetěz.
  Vykřikl jsem bolestí jak jsem opět skončil na zemi. Z otevřené rány na mém rozdrásaném zápěstí se opět začala řinout krev.
  ,,Přestaň, prosím! Jen si ublížíš a naštveš ho!" Vykřikl zoufale Alexei ale já ho stále ignoroval. Na chvíli se mi však projasnila mysl a já byl tím páden schopný se nad svými útoky zamyslet...
  Pomalu jsem k němu vzhlédl. Byl jsem v očividné nevíhodě. Byl starší, větší, silnější a klidný... Musel jsem na to jinak.
  Notak mysli... Vždyť už jsi zvladl přechytračit i silnější! Tvoje síla netkví v síle fyzické ale duševní!
  No jo... Jenže já nevim jak ho porazit! Vedl jsem si tu rozhovor sám se sebou. Kdybych alespoň nebyl zpoutaný těmi pitomími řetězy! Ty řetězy mě strašně zpomalovaly...
  No jasně! Ty řetězy!
  Zacouval jsem trochu dozadějc dělajíc, že jsem dostal strach a že jsem to vzdal. On vypadal skoro až zklamaně.
  ,,Víc ze sebe nedostaneš? To je škoda. Nuže dobrá, teď je čas na trest." Vydal se ke mě a já se v tu chvíli zlověstně zašklebil.
  ,,Nedělej to! Skončí to špatně a ublížíš si!" Vykřikl Alexei ale já jen zavrtěl hlavou.
  ,,To je jedno..." Zamumlal jsem a On nastražil uši s nechápavým výrazem ve tváři. Byl zmatený, nevím sice z čeho, ale to nebylo hlavní. Měl jsem šanci.
  Vyrazil jsem. Ale né na Něj. Jak nejrychleji jsem mohl jsem ho celého oběhl a dřív, než mu došlo o co mi jde jsem se od něj opět vzdálil.
  Řetěz se natáhl a podrazil mu nohy. Na nic jsem nečekal a vrhl se na Něj. Rychle jsem na něj skočil a přitiskl ho k zemi mým narezlým řetězem. Začal se dusit a zběsile lapat po dechu. Cenil jsem u toho zuby a vrčel.
  ,,Chcípni Démone!" Zařval jsem na něj. A v tu chvíli udělal něco, s čím jsem nepočítal.
  Pustil řetěz, který se dosud snažil oddálit od svého krku a vyjel po mém obličeji drápy. Přesněji po mích očích.
  Reflexivně jsem oči zavřel a oddálil jsem od něj tvář. On toho hned využil... Silně mě praštil do hrudi a vyrazil mi tím dech.
  Zběsile jsem se snažil nadechnout a oba dva jsme se rozkašlali.
  ,,Ty parchante..." Ucedil ten kocour a já si vysloužil další ránu, konktétně kopanec do čenichu. Téměř okamžitě jsem v puse ucítil kovovou pachuť krve.
  Popadl mě ze zadu za krk. Vykřikl jsem a zoufale se snažil vysvobodit.
  ,,Tohle jsi přehnal." Zasyčel mi do ucha, odpoutal mě ze řetězů a někam mě táhl. Zoufale jsem sebou mlátil ze strany na stranu. Moc mi to však nepomohlo, právě naopak... Zarazil mi drápy do krku. Byl opravdu hodně naštvaný...
  Také aby ne, když jsem se do pokusil... Až teď mi došlo, co jsem to vlastně chtěl udělat. Chtěl jsem ho zabít...
  Úplně jsem ztuhl a přestal sebou házet. Nechtěl jsem ho zabít... Chtěl jsem ho jen... Já nevím! Omráčit, třeba! Abych měl dost času utéct! Ale ten vztek mě ovládl...
  Alexei mě chtěl zastavit... Měl jsem ho poslouchat... Když už nemám dost rozumu já, měl bych s vděkem poslouchat Alexeie a já jsem na něj místo toho byl zlý...
  Uslyšel jsem jak se otevřely další dveře. ,,Užijde si to tam." Zavrčel ten kocour a hodil mě do tmy.
  Dost bolestivě jsem si narazil rameno. Tiše jsem zaúpěl a pokusil se zapřít o ruce. Znovu jsem tiše zasyčel a chytil se za mé ramono.
  Viděšeně jsem se rozhlédl po místnosti. Zdálo se mi to nebo tu byla ještě větší tma..? Se sklopenýma ušima jsem se natiskl zády na ledovou zeď.
  To první, co jsem uviděl, byl můj dech v podobě mlhy, která se mi při každém výdechu valila z úst.
  Celý jsem se třásl a marně jsem se snažil nedrkotat zuby.
  Kde to jsem? Proč mě sem zavřel? P-přece říkal, užijte si to tam. Znamená to, že tu je ještě někdo..?
  ,,H-haló?" Zkusil jsem to a s očima dokořán hledal cokoliv, co by se třeba jen vzdáneně mohlo podobat něčemu živému.
  ,,J-je tu někdo?" Proč já neposlechl Alexeie? On vždy nejlépe věděl, co v danou situaci dělat! Tolik mi pomáhal a já blb ho neposlouchal!
  Možná byla blbost do té tmy volat... Nehodil by mě sem, kdyby to nebral jako trest... Co tu jen mohlo být..?
  Po tváři mi pomalu stekla jedna slza. Byl jsem tu opět sám. Sám ve tmě. V naprosté tmě...
  Objal jsem si rukama ramena a dál se třásl. Ucítil jsem v ramenou lehkou bolest jak se mi do nich zaryly mé drápy.
  Najednou se vedle mě něco hnulo. Vyděšen tím náhlým pohybem jsem sebou trhl, až jsem přepadl na bok. Rychle jsem se od toho začal sunout pryč když najednou...
  Ztuhl jsem. Začínal jsem vidět to, co ten pohyb způsobylo.
  Špinavě šedá srst a kalné, kdysi modré oči...
  Nemohl jsem se ani pořádně nadechnout abych něco řekl ale nakonec jsem ze sebe dokázal vysoukat jméno toho, kdo mi teď jen jedním pohledem vyrazil dech...
  ,,E-ethane..?"

  Tak! Jaké to překvapení? Ethan není mrtvý!
  Chtěla bych vám zde také ukázat obrázek od WolfMidnightWoomi
  Tento obrázek nakreslila ještě předtím, než se Spring vůbec dostal ke Keirovy ale mě se to nejvíc hodilo sem.
  Moc ti za něj děkuji! Kreslíš skvěle. Podle mě jsi krásně vystihla tu temnou atmosféru, o kterou se snažím.

  Byla bych moc ráda, kdyby jste se také podívali na její knihu, je moc zajímavá a mě osobně strašně baví!

(Před asi třemi týdny mi poslala dalši obrázek. Taktéž se mi moc líbí a chtěla bych jí za oba dva strašně moc poděkovat.
Je skvělé vidět, že jí, i vás tato kniha tak baví...)