Ztuhle jsem seděl na postely. Za celý zbytek noci jsem nezamouřil oko. Copak to po tomhle šlo?
  Všude. Všude jsem cítil jeho doteky. Každou chvílí jsem se musel otřást. Stále jsem prudce dýchal i když se to stalo už před více než několika hodinami... Zíral jsem před sebe ale nic jsem neviděl.
  Byl jsem jakoby v tranzu. Strachem ztuhlý. Pořád se mi honila hlavou jen jedna jediná myšlenka...
  Co by se stalo, kdyby neusl..?
  Z dnešní noci jsem si pamatoval snad vše ale vzpomínat se mi na to vůbec nechce. Jen při té představě, co se to včera málem stalo se my nahrnuly nové slzy do očí.
  Už jsem snad myslel že nikdy brečet nebudu. Že jsem je všechny vypotřeboval tu noc...
  Znovu jsem se otřásl a rozklepanýma rukama, které jsem měl doteď složené v klíně, jsem se sáhl na krk.
  Měl jsem tam kulatou modřinu. Byla od něj. Ale né od jeho rukou... Kéž by byla od rukou ale ne... Byla od jeho úst...
  Vyskočil jsem na nohy. Ne! Už to nevydržím! Musím to ze sebe nějak dostat. Musím ho ze sebe dostat.
  Poté, co my doslova usl na rameni mě nenapadlo nic jiného, než se zavřít ve svém pokoji. Teď jsem ale věděl, že to nevydržím. Potřeboval jsem ho ze sebe smýt. Nic jiného než sprcha mě nenapadala a už dlouho to bylo výplní téměř všech mých myšlenek.
  Velmi opatrně jsem vyšel na chodbu a zamířil do horní koupelny, o které jsem se dozvěděl teprve nedávno. Než jsem však do ní vešel, zastavil mě proužek světla, který prosvítal pode dveřmy. Byl tam...
  Celý jsem se rozklepal. Nebyl jsem schopný se ani hnout. V hlavě jsem měl jen tu věc, co se stala dnešní noc.
  Ani nevím proč, ale zatáhl jsem za kliku. Asi jsem se už úplně zbláznil ale... Slyšel jsem od tamtud divné zvuky...
  Pomalu jsem tam nakoukl. Byl tam. Viděl jsem jeho záda. Klečel tam u záchodové mísy a vypadalo to, že je mu hodně špatně. Když pak ke mě zvedl pohled, i přes jeho fialovou srst jsem viděl úplně zelenou barvu jeho obličeje...
  ,,Vypadni." Zavrčel na mě a okamžitě se hned zase obrátil ke mě zády. Já tam jen ztuhle stál. Nebyl jsem připravený. Neměl jsem sem vůbec lézt!
  Když se na mě po chvíli znovu otočil, rozklepal jsem se ještě víc. On na mě hodil otrávený pohled.
  ,,Neslyšels?! Jdi pryč..." Zamumlal a už se ke mě chtěl otočit zády když se náhle zarazil a změřil si mě zkoumavím pohledem. Ten jsem však nevydržel a sklopil pohled k zemi. I jen z jeho pohledu my bylo špatně...
  ,,Hele..." Začal. ,,Moc si ze včerejška nepamatuju ale... Nic se nestalo jasný?!" Zasyčel na mě až jsem sebou polekaně trhl. ,,Nechtěl jsem to udělat jo? Byl jsem nalitej!" Vystrašeně jsem k němu zvedl pohled. C-co..?
  ,,Nečum na mě tak a pro příště se mi raději kliď z cesty. Je to v zájmu nás obou." Zavrčel a otočil se ke mě opět zády. ,,Jsem hodně věcí, ale pedofilem se stát fakt nechci." Zavrčel si ještě pro sebe.
  Tohle jsem už nevydržel a vyběhl ven. Tentokrát zamčíno nebylo. Nevím proč, ale nebylo. Okamžitě jsem toho využil a vyběhl do lesa. Pryč od tohohle domu. Pryč od Něj.

<◇>

  Bezcílně jsem se toulal po lese. Nevěděl jsem kudy se dostanu do města. Na jakou stranu silnice jsem se měl vydat...
  Chtěl jsem jen od něj pryč. Vymazat ho ze svého života a zapomenout na vše, co s ním souviselo, obzvlášť na tohle...
  Ale můj strach byl větší. Bál jsem se, že si mě najde. Věděl jsem, že se musím vrátit ale...
  Čím víc jsem se blížil spádky k té chatce, tím víc jsem se snažil to oddalovat. Nechtěl jsem tam. Ne... Ale musel jsem. Také jsem si uvědomoval, že čím déle my to bude trvat, tím větší budu mít problém...
  Byla mi také strašná zima. Měl jsem na sobě jen tryčko, které jsem měl díky němu i na několika místech potrhané a staré tepláky, které už byli od raní rosy a mokrého lustí celé promáčené.
  Nakonec jsem se tedy došoural zpádky a byl jsem velice překvapený, že jsem se trefil zpádky...
  Pomalu jsem vešel do toho domu. Měl jsem strašné nutkání vyběhnout schody nahoru a zalést si do postele. Ale nějak jsem věděl, že před tím musím udělat ještě něco...
  Pomalu jsem se došoural do obýváku. Seděl tam rozvalený v křesle a díval se na telku. Zůstal jsem tam stát ve dveřích s pohledem zabodnutým do země a čekal, až si mě všimne. Nezdálo se však, že by měl v úmyslu zvednout pohled od obrazovky.
  Už jsem se chystal otočit a jít nahoru si zalézt do svého pokoje kde bych přežil další den když v tom jsem hlasytě kýchl.
  Asi jsem se v té zimě venku nachladil... Popotáhl jsem a on se na mě mrzutě podíval s viditelným nezájmem v očím. Už jen moje přítomnost mu byla nepříjemná...
  Tak... Proč si mě sakra bral když mě tolik nesnáší?! Zavřel jsem oči aby my z nich nevytehly slzy.
  ,,Tak ses konečně vrátil?" Zeptal se s nezájmem a opět se otočil k televizi. On... Nebude problém?
  ,,Moc si nezvykej. Jestli to uděláš ještě jednou tak dostaneš ale teď..." Povzdechl si. ,,Asi jsi měl dobrej důvod jít na vzduch... A mě se nechtělo zvedat." Dodal a já opět svěsil hlavu i ramena. Tohle bylo snad ještě horší, než kdyby na mě byl naštvaný. Ten nezájem...
  ,,Jdi my z očí." Zavrčel a já se klidil do svého pokoje. Přitom jsem neustále popotahoval a jednou i pčíkl. Bezva. Tohle je fakt den blbec...
  Zalezl jsem si do postele a přál si jako vždy umřít...