Pomalu jsem následoval Shadowa, který šel obezřetně přede mnou. Oba dva jsme měli batohy nacpané k prasknutí. Nevím jak on, ale mě už teď strašně bolela ramena...
  ,,Shadowe, tohle všechno neunesu." Zašeptal jsem. Ten batoh byl skoro stejně těžký jako já.
  ,,Nestěžuj si a šlapej." Zavrčel Shadow pouze a pokračoval. Proč byl na mě najednou tak hnusný? Co jsem mu udělal?! Vždyť jsem udělal vše, co chtěl ne?
,,Shadow... Opravdu si nemyslím že je to dobrý nápad..." Zašeptal jsem. Raději jsem změnil téma. Náhle jsem o něco zakopl a jen tak tak se udržel nohama na zemi.
  ,,Dávej pozor!" Zasyčel na mě ale ani se na mě neotočil. Musel být asi hodně nervózní...
  ,,Promiň..." Zašeptal jsem ale pak se zastavil. A dost. Nenechám ho si ze mě dělat sluhu! Zastavil jsem se a počkal, až si uvědomí, že nejdu s ním.
  On si toho nejdřív vůbec nevšiml, až po chvíli kdy se na mě otočil aby mě asi zas za něco seřval si všiml že stojím na místě. Přesněji přímo před hlavními dveřmi.
  ,,Co tam tak stojíš?! Pojď sem!" Sykl na me ale já jen zavrtěl hlavou a ukázal na dveře.
  ,,Tady je cesta ven." Zavrčel jsem po chvíli co jsme se jen měřili pohledy.
,,Ale my jdem do jídelny!" Zavrtěl jsem hlavou. Vypadal že asi za chvíli vzplane ale já nemohl dovolit aby nás ta jeho pomsta stála tu jeho svobodu.
  A hlavně, nechtěl jsem způsobyt problémy všem mým přátelům. I tak to všichni zchytají za to že utečeme, pokud se nám to tedy podaří.
  ,,Já ne. Jsme jen krůček od svobody! Pokud nás při tom chytí, jsme v háji! Opravdu to chceš ryskovat?!" Dovolil jsem si trochu zvýšit hlas. Bylo vidět že nad tím Shadow přemýšlí. Alespoň že tak...
  Pak ke mě tiše došel. ,,Maš pradvu, choval jsem se jako blbec..." Zašeptal a svěsil hlavu. Když potom ke mě opět vzhlédl, usmál jsem se. Zase to byl on. Zase to byl ten tmavě šědý králík, kterého jsem znal už přes čtvrt roku.
  ,,Promiň Springu..." Promluvil po chvíli ticha. ,,Choval jsem se k tobě strašně..." To, že se omluvil bylo asi nejvíc co bych od něj mohl kdy slišet. On se skoro nikdy neomlouval...
  ,,To nevadí. Byl jsi pouze nadchnutý pro ten tvůj plán." Promluvil jsem ale Shadow mě rychle zastavil.
  ,,Vadí! Žádný plán není důležitější než ty! Ty to navíc na ulici znáš. Víš jak to tam chodí."
  ,,Hele, klid jo? Bylo mi pět a jen tak tak jsem to zvládal." Nechtěl jsem aby si zase dělal falešný naděje...
  ,,Spolu to zvládneme." Usmál se. Úsměv jsem mu rád oplatil a pevně jsme si stiskli ruce.
  ,,Spolu zvládmeme všechno!" Řekl jsem s úsměvem. Zase to byl ten starý dobrý Shadow.
  ,,Tak..." Vytáhl Shadow ze svého batohu jednu plechovou nádržku, která při pohybu zachrastila. ,,Co teď s tím?" Zeptal se. Viděl jsem to v jeho očích. Povzdechl jsem si a plechovku si vzal.
  ,,Opravdu to pro tebe tolik znamená?" Zeptal jsem se a on pokýval hlavou. Proč mi já vždy ustoupím?
  Prošel jsem okolo něj a při tom do něj dloubl loktem. ,,Tak na co čekáme? Jdem na to dřív, než nás tu někdo načape!" Rozběhl jem se do jídelny. Shadow běžel s tichým smýchem za mnou.
  Připadal jsem si jako malé dítě co si jde hrát. Hrát nebezpečnou hru, u které pokud mě chytí, dobře to nedopadne...

<◇>

  Shadow udělal pár kroků vzad a postavil se přede mně. Oba dva jsme si prohlíželi naši společnou práci. Smrdělo to tu chemii ale to nám v tuto chvíli bylo jedno.
  ,,Wow," zasmál se tiče Shadow vedle mě. ,,Z tohohle se zblázní!"
  ,,Bude to průšvih za který všichni draze zaplatí..." Zašeptal jsem. Začalo mi jich být líto. I když někteří by si to zasloužili, byli mezi nimi i někteří hodní. Mí přátelé nebo jen ti, kteří se tu snažili přežít.
  Před očima se mi vybavila ta černobílá kočka. Mery. Pořád tu někde byla, to vím. Viděl jsem jí občas v jídelně. Pousmál jsem se. Jakmile jsem se připojil k Shadowovy, dělala že mě nezná. Dobrá to kamarádka co? Co když byli takoví všichni?
  Ne... Pohlédl jsem na Shadowa. Všichni ne...
  ,,Tak to by jsme měli zmizet dřív, než se na to příjde." Řekl Shadow, položil poslední plechovku k ostatním na zem a rozběhl se pryč. Běžel jsem v těsném závěsu za ním. Teď už jsem neměl tak těžký batoh. Když se u Shadowa uvolnilo místo, něco jsem mu tam podstrčil. Přeci jen, byl větší a silnější než já.
  Doběhl jsem Shadowa zrovna ve chvíli kdy chytal za kliku. Ale jak jsme oba předpokládali, bylo zamčeno. Shadow se na mě podíval a kývl. Bez jediného slova jsem jeho signál pochopil a podal mu nějakou hnusnou, roztřepenou deku. Byla stará ale svůj účel splňovala.
  Shadow si jí obmotal okolo předlokní a loktu a došel k nejbližšímu oknu. Pohlédl na mě zda jsem připravený.
  ,,Až to okno rozbiju, poběžíme co nejrychleji k plotu jasný?" Zeptal se.
  ,,Jasný." Přikrčil jsem se a křikývl. Srdce mi už teď zrychleně bušilo. Shadowovo nadšení bylo zřejmě nakažlivé...
  ,,Připraven?" Zeptal se a sám se připravil. Bylo nám jasné že tříštivý zvuk okna probere všechny v okolí.
  ,,Jako nikdy." Přikývl jsem. On přikývnul nazpět a rozrazil okno. Zvuk to byl strašný, v tomto tichu až překvapivě hlasytý.
  Shadow proskočil oknem a já hned za ním. Ucítil jsem jak jsem se na několika místech o tozbité sklo poškrábal ale teď jsem si toho nemohl všímat. Za námi se začaly ozívat hlasy...
  Pohlédl jsem před nás a překvapením jsem škobrtl. Úplně jsem zapoměl jak vysoký ten plot je. Zaplavil mě strach. Tohle nepřelezu...
  Shadow už byl u něj a začal po něm šplhat nahoru. Jenže on měl drápy, lezlo se mu líp. Jakmile jsem k tomu plotu doběhl, začal jsem šplhat za Shadowem. Ale očka v plotě byla moc malá, nemohl jsem se za ně pořádně zachytit...
  Rychle jsem vzhlédl. Shadow už byl nahoře u ostnatého drátu a přehazoval přes něj tu, teď již trochu potrhanou, deku.
  ,,Shadow!" Vykřikl jsem. On pohlédl na mě. O očích se mu oběvilo překvapení. Rychle se otočil a pohlédl na naše pronasledovatele. Take jsem se otočil. Už vyběhli z budovy...
  ,,Na co čekáš Springu?!" Vykřikl zoufale. ,,Za chvíli tu budou!"
  ,,Nemůžu!" Vykřikl jsem také zoufale. ,,Nevylezu to!" Shadow přehodil svůj batoh přes plot a začal lézt zpět dolů.
  ,,Ztůjte!" Ozval se nějaký hlas a oba dva jsme se naraz otočili. Dech se mi zastavil, byli tak blízko...
  Rychle jsem se otočil zpět na Shadowa. ,,Shadow! Pomoz mi!" Vykřikl jsem zoufale. On pohlédl na mě a pak zase rychle na naše pronásledovatele. Pak náhle začal zase lézt nahoru.
  ,,Shadow!" Vykřikl jsem. Na chvíli se zarazil a pohlédl na mě. Pak se však rychle přehoupl přes deku a dopadl jen kus ode mě. Na druhe straně plotu...
  ,,Shadow..." zašeptal jsem. On se na mě smutně podíval. Pak však rychle odvrátil pohled.

  ,,Promiň..." Zašeptal, vzal si batoh a rozběhl se pryč. Nemohl jsem tomu uvěřit. Po tvářích mi začali téct slzy.
  ,,Shadow! Ne! Nenechávej mě tu! Shadow!" Nemůže mě tu přece nechat...
  Za sebou jsem uslyšel jejich rychlé kroky ale nemohl jsem odtrhnout pohled od té temnoty, ve které zmizeli jeho záda.
  ,,Shadow..." Zašeptal jsem teď už jen šeptem a padl na kolena.
  Zase se to stalo...
  Zase jsem někomu věřil...
  A zase mě zradili.
  Zase mě opustili!

  Zvedl jsem pohled a pohlédl ho dálky. Začínalo svítat a vše se zbarvili do žluto oranžovo červena. Jako by vše okolo mě vzplálo. A já spolu s tím...

  ,,Za tohle zaplatíš..." Zašeptal jsem nenávistně.

  Tohle bylo asi hodně krutý...
Ale Springa tam prostě ještě potřebuji...
  No, doufám že se vám kapitola líbila.