Seděl jsem na své posteli a se zavřenýma očima jsem se zády opíral o studenou zeď. I přes to že už pomalu začínalo léto tu byla celkem zima. Ale to vždy.
  Okolo mě byla jen tma. Okno bylo opět zakryté a dveře zavřené. Byl jsem tu sám. Shadow mě dnes po obědě postal do pokoje. Proč? To bylo jasné.
  Další aukční den. Shadow samozřejmě nechtěl abych tam šel. On se bát nemusel, nebo tak mi to alespoň řekl...
  Šel jsem z oběda k nám na pokoj když tu mě do něj něco prudce stáhlo. Nechápavě jsem se na Shadowa podíval.
  ,,Děje se něco, pane?" Zeptal jsem se ho zmateně. Tmavě šedý králík se na mě přísně podíval svýma rudýma očima a já se vystrašeně přikrčil.
  ,,Mám na tebe otázku." Začal chladně až my z toho přejel mráz kožichem. Najednou jsem si připadal jako ten první den kdy jsem ho potkal. Byl jsem vyděšený z jeho chování a ještě víc z jeho vzhledu. Teď tomu bylo přesně na opak.
  ,,J-jakou?" Dostal jsem ze sebe a on se na mě s rukama v bok zamračil.
  ,,Tak zaprvé: Nekoktej. Ukazuješ tím slabost a hlavně mě to štve." Ravrčel a já se vyděsil. Přesně tak mi to tehdy řekla Lola... Jen jsem mlčky čekal na trest ale on jen pokračoval.
  ,,A zadruhé: Chtěl by jsi být adoptovaný?" To poslední slovo řekl s takovou nechutí, až jsem se přikrčil. Rychle jsem zavrtěl hlavou. Samozřejmě že ne!
  ,,Fajn," pokračoval. ,,Tak tu zůstaň." Řekl a vyšel ven.
  ,,Pane?" Musel jsem se ještě zeptat. On vykoukl ze dveří.
  ,,No?" Řekl znuděně.
  ,,A co vy? Co když Vás adoptují?" Nevím co bych tu dělal bez něj. Byl mou jedinou záchranou. Jediným ochráncem a nadějí že to zde přežiji. On se však jen zasmál.
  ,,O Mě mýt strach opravdu nemusíš. Mě si nikdo nikdy nevybere."
  Pořád my to vrtalo hlavou. Jak to že si ho nevyberou? Naomi si také vybrali a vzali...
  Víc mě však udivovalo, že mě za to koktání nepotrestal. Lola to dělala pokaždé, kdy jsem něco udělal špatně...
  Dveře se náhle prudce otevřeli až jsem nadskočil a sklouzl z postele. Ze země jsem mžoural do nastalého světla ale moc jsem toho neviděl. Ten hlas my naštěstí napověděl dost.
  ,,Co se tu tak válíš?" Zavrčel. Zřejmě byl dost podrážděný. Došel až ke své posteli a od tamtud vytáhl nějaké chleby. Nechápal jsem ptoč je skladuje.
  ,,Pane?" Zeptal jsem se opatrně. Šly jsme zrovna z oběda k nám na pokoj. On se na mě podíval.
  ,,Co potřebuješ?" Zeptal se. Nebylo to nijak nepřátelské a tak jsem si dovolil pokračovat.
  ,,Na co potřebujete všechen ten chleba?" Nechápal jsem to. Tohle by jsme nesnědli ani za měsíc. On se podíval dopředu a chladně odpověděl.
  ,,To se brzy dozvíš."
  Nejspíš byl právě ten čas...
  ,,Tak dělej! Nebudu na tebe čekat půl hodiny." Zavrčel na mě už od dveří a já se za ním rychle rozběhl.
  Šly jsme ztemnělou chodbou. Bylo už po večerce a všechny světla už dávno zhasla. Slunce, i přes fakt že je léto, taktéž již bylo schované za obzorem. Bylo hodně pozdě a já začínal být unavený.
  Netroufl jsem si však jen zeptat na to, proč tu jsme nebo jak dlouho tam ještě pujdeme. A také kam...
  Shadow, kterého jsem v té tmě skoro ani neviděl, náhle zastavil před nějakými dveřmi. Přišel až k nim a zvedl ruku. Těsně před tím než však o dveře vyťukal nějakou zvláštní melodii se na mě otočil a šeptem zasyčel.
  ,,Drž se u mě a pořádně se dívej." Pousmál se. Dveře se náhle pootevřeli a z nich vykouklo jedno modré oko.
  ,,Co tu ch..." Dřív než to stihl vůbec doříct Shadow vrazil rukou do dveří. Kocour, který stál za dveřmi skončil na zemi a předvapeně se chytil za naražený čumák. Shadow prošel okolo něj bez jediného pohledu ale já se musel pozastavit.
  ,,Jsi v pořádku?" Zašeptal jsem a nabídl mu pomoct. Přeci jen, byl skoro stejně malí jako já a předtím jsem v jeho hlase zaslechl trochu strachu a zaváhání. On ke mě váhavě natáhl ruka ale těsně předtím než se mě chytil se ozval dost naštvaně Shadow.
  ,,Springu, okamžitě sem pojď!" Oba dva jsme sebou překvapeni tím náhlím zvukem a vystrašením trhli a já se raději urychleně vrátil k Shadowovy. Při tom jsem se na toho kocoura omluvně podíval. Bylo mi ho líto... Hodně se bál ale to já vlastně také.
  Shadow mě silně popadl za rameno a přitáhl si mě k sobě. ,,Cos to tam dělal?!" Naštvaně mě seřval. Pořád ale šeptal.
  ,,J-já..."
  ,,Nekoktej." Zavrčel a dal mi pohlavek. Rychle jsem se oklepal a pokusil se mluvit plynuleji.
  ,,Snažil jsem se mu jenom pomoct..." Zašeptal jsem vystrašeně.
  ,,No právě." Zavrčel Shadow nevrle a narovnal se. ,,Neznáš ho, prostě si ho nevšímej. On by ti také nepomohl." Řekl chladně a vydal se dál chladnou chodbou do temnoty. Váhavě jsem ho následoval. Když jsem se ještě otočil na toho kocoura, už tam nebyl.
  Zase jsem to udělal. Slíbil jsem si že nebudu nikomu věřit, že už nikomu nebudu pomáhat. Já to však nedokázal. Vždy mi jich bylo líto. Vždy jsem se jim snažil pomoct ale Shadow měl pravdu. Oni by mi nikdy nepomohli...