Nechápavě jsem vzhlédl. Stál tam ten šedohnědý králík kterého jsem zde potkal můj první den. Tehdy mě on a jeho parta dovedla do jídelny. Byl tehdy celkem mylí. Teď se to o něm ale říct nemohlo...
  ,,Ale copak zakrslíku?" Zasmál se mi ale pak zvážněl. ,,Viděli jsme cos udělal." Zamračil se a okolo mě se oběvili i ostatní. Bílí pes s hnědou fenou a i ten šedý kocour. Všichni se mračili.
  ,,Dej nám to co chcem a my ti neublížíme." Zavrčel ten pes.
  ,,Nebo, alespoň né moc ty malí zlodějíčku." Dokončila ta fena. Od ní to bolelo asi nejvíc. Vždyť byla ke mě tak milá! Za to může jenom to, že jsem ukradl trochu víc jídla?
  Zamračil jsem se. Ať si ten vodovytý hnus klidně nechají ale ty chleby jsou moje! Rychle jsem do toho králíka vrazil až si na sebe vylil celí obsah toho talýře. Přesně jako tehdy já.
  ,,Ty skrčku! Za tohle zaplatíš!" Odhodil talíž až se na zemi roztříštil na tisíce malích kousků a dřív než jsem stihl utéct mě chytil za triko pod krkem a zvedl nad zem.
  Ztuhl jsem když se mi vrátili všechny ty vzpomínky na tento nepohodlný akt. Vždycky to hodně bolelo. Proto jsem se už dávno tomuhle nebránil.
  Přivřel jsem oči když jsem zpatřil jak se ten králík napřahuje druhou rukou zaťatou v pěst a už jsem pouze čekal na bolest. Místo ní se všam ozval mě známý hlas.
  ,,Být tebou, nedělám to." Rychle jsem se na něj podíval. Byl tak klidný. Stál tam a znovu se jen opíral o zeď. Vrchní část těla měl zahalenou ve stínech s kterými jeho tmavě šedá srst dokonale zplývala. Jak dlouho tam vlastně už byl?
  ,,Proč bych měl?" Zeptal se posměšně. ,,Tohle není tvoje starost Shadow. Běž si zase zalíst do svého sťínového královstvi a nás nech mu ukázat kdo je tady pánem!" Shadow? To je jeho jméno? Ještě mi ho neřekl... Jemu se zaleskli jeho rudé oči a skoro až šíleně se pousmál.
  ,,On ví, kdo je jeho pánem." Řekl a vyšel na světlo. Téméř neslyšně došel až k tomu králíkovi který mě mezitím ve strachu pustil. Mohl bych utéct ale mě zajímalo co se bude dít dál. Byl jsem Shadowem úplně unešený. Byl tak klidný a přesto se ho všichni báli. Nevím proč, ale chtěl bych být alespoň trochu jako on. Aby si na mě nikdo netroufl...
  ,,Springu." oslovil mě náhle a já k němu rychle vzhlédl. On se pousmál. ,,Zvedni uši." Udal rozkaz.
  Šedý králík náhle vstal ze své postele a podíval se na mě. Rychle jsem mu pohled oplatil, i když spíše bojácně. Nakonec jsem však pohledem uhl. Jeho oči jako by mě provrtávali skrz na skrz.
  ,,Teď patříš mě." Řekl jako by se ještě musel ubezpečovat. Pomalu jsem kýv a on se ke mě vydal. V rukou měl nůž. ,,Tak to musím všem ukázat, že tomu tak je."
  Pomalu jsem své uši nadzvedl a odhalil tak velkou díru v pravém uchu. Na jejím okraji byli ještě stopy po zaschlé krvy.
  Ten králík něco zavrčel a i s ostatními se raději vydali pryč. Pohlédl jsem na Shadowa který je pořád s rukama zkříženýma na hrudi pozoroval.
  ,,Děkuji, pane." Poděkoval jsem. On se na mě překvapeně podíval. Zřejmě byl mým oslovením trochu zmaten ale nechal to být a vydal se pryč. Když jsem tam zůstal nechápavě stát, povzdechl si a s protočením rudých panenek na mě zavolal.
  ,,Tak dělej a nestůj tam jak solný sloup!" Rychle jsem se za ním rozeběhl. Nechtěl jsem ho naštvat.
  Chvíli jsme šly mlčky chodbou. Když jsem takhle šel vedle něho a už se ho tolik nebál, nepřipadal mi zase tak velký. Mohl být tak o hlavu vyší než-li já, když jsem nepočítal uši. Nevím proč mi předtím připadal o tolik větší. Možná to bylo tou tmou nebo tím že jsem před ním byl přikrčený. Nebo to způsoboval můj strach. Jak se říká, strach má velké oči.
  Až ve chvíli, kdy přestal být ruch v jídelně slyšitelný a mi se ocitli zcela samy si dovolil se na mě podívat.
  ,,Na to že jsi to dělal poprvé dobrý, ale příště tolik neváhej a nebuď tak nápaditý. Při loupeži si tě nesmí všimnout jak ten, koho okrádáš, tak také všichni ostatní. Musíš při tom být jako neviditelný." Poučoval mě. ,,Strach tě akorát spomaluje. Musíš být rychlí a nikdo to nemůže ani postřehnout."
  Jak mluvil, přejel mi rukou po hlavě a dřív než jsem si stihl uvědomit co se děje se mu v ruke houpal můj přívěsek.
  ,,Vidíš?" Pousmál se a když jsem se pro něj natáhl, zvedl ruku z mého dosahu.
  ,,Prosím, pane, vraťte mi ho." Poprosil jsem ale nevypadalo to že by mi ho měl v úmyslu vrátit. Jen se zasmál a dal svou ruku nade mě. Pokusil jsem se pro něj natáhnout ale i tak jsem tak tak zavadil o zub visící na provázku obmotaném okolo jeho prstů.
  ,,Jen si vyskoč." Zasmál se. Připravil jsem se ke skoku ale neskočil jsem pro něj ale zavěsil se o jeho paži. Má váha jí přitáhla trochu níž a dříve než jí opět zvedl jsem ukořistil svůj zub spádky.
  Výtězně jsem se usmál, opět si ho pověsil na krk a schoval celý pod tryko. ,,Slušný," řekl uzname Shadow. Já se na něj nechápavě podíval ale to už šel dál chodbou. ,,Jsi chytrý a vynalézaví. Kdybys nebyl takový zakrslík mohl by ses mi možná trochu i rovnat." Zamumlal ještě a já se za ním vydal.
  Tu poznámku o mé velikosti jako bych neslyšel a byl jsem rád za pochvalu, kterou řekl. Od něj slyšet slova uznání bylo opravdu něco mimořádného.