,,Tak?" Vyzvídala zatím co já mlčel. Urovnával jsem si myšlenky a přemýšlel, jak jí to podám... Vlastně ani nevím, jak jsem se do téhle situace dostal...
  Nechtěl jsem jí to říct! Neměla to vůbec vědět. Ale stalo se. Načal jsem to, a teď to také budu muset dokončit.
  Říct jí...
  Říct jí celou pravdu...
  ,,Nickova matka nebyla první, která si mě adoptovala. V sirotčinci jsem se choval... Odporně. Tolik dětí mě tam mlátilo a využívalo, že jsem už nikomu nedovolil, aby se na mě jen křivě podíval..." Začal jsem zahambeně. Periferním viděním jsem zahlédl, že chtěla něco říct ale nenechal jsem jí. ,,Byl jsem za to dost potrestaný...
  Adoproval si mě jeden kocour. Mlátil mě a... Psychycky týral..." Říkalo se to tak špatně... Bál jsem se toho, že to potom použije proti mě... Tohle ani Nick nevěděl! Věděl jen to že ke mě ten kocour nebyl nejmilejší ale... Prostě jsem nechtěl aby to někdo věděl...
  Na druhou stranu jsem jí ale...
  Věřil. Chovala se ke mě mile! To já jí neustále odháněl a byl na ní hnusný... A ona to se mnou nevzdávala...
  ,,To jsem nevěděla..." Zašeptala trochu šokovaně. ,,Moc mě to mrzí... Neměla jsem tě nutit mi to říct..." Chtěla mě zarazit ale já už to musel říct celé...
  V jejích očích jsem viděl, že to chtěla vědět...
  ,,Později mě zavřel do sklepa..." Vyhrnul jsem si rukáv mé mikyny a odhalil tak dva celkem pravidelné kruhy jizev kolem mých rukou... ,,Na řetězy..."
  Uslyšel jsem jak vedle mě zalapala po dechu. Nevšímal jsem si toho a pokračoval.
  ,,Být mutant znamená mít cíleně upravenou DNA. Dělal si se mnou, co chtěl. Měl jsem tam kamaráda... Ten zešílel..." Stáhl jsem uši, rychle stahl rukáv zpadky a razyl pohled do země.
  ,,Přišel jsem tam o ucho a získal špičáky a dlouhé drápy. Z pěti dětí jsem přežil jediný..."
  ,,To je strašné... Co je s tou zrůdou teď?" Zeptala se. K tomuhle jsem se jí ale přiznat nemohl... Proto jsem jen pokrčil rameny.
  ,,Povedlo se mi utéct a už jsem ho nikdy neviděl." Zamumlal jsem a povzdechl si.
  ,,Aha..." Trochu se zamračila. ,,Zasloužil by si za své činy pykat... Co když to dělá dalším?!"
  ,,Nedělá..." Zamumlal jsem.
  ,,A jak to víš?" Naklonila hlavu na stranu. Neodpověděl jsem. Místo toho jsem řekl něco zcela jiného.
  ,,Důvod toho, proč od sebe všechny odhaním není jenom ten, že se bojím že mi zase budou ubližovat..." Pohlédl jsem na ní a stáhl uši. ,,Když se naštvu, nic nevidím... Nechám se tím... Ovladnout..."
  Povzdechl jsem si a otočil se k ní bokem. ,,Asi by bylo lepší, kdyby jsi se ode mě držela dál... Nechci ti taky omylem ublížit..." Zamumlal jsem tiše a vydal se raději rychle pryč.
  Stále jsem tomu nemohl uvěřit... Právě jsem jí to všechno řekl... ÚPLNĚ všechno... Už jsem tak trochu počítal s tím, že až příjdu druhý den do školy, budou to vědět všichni...
  Najednou se za mnou ozvaly rychlé kroky. ,,Zaine počkej!" Ozval se za mími zády Lailin hlas. Se staženýma ušima a pohledem zabodnutým do země jsem se zastavil a pomalu se otočil.
  ,,Co ještě po..." Dřív než jsem to stihl doříct mě ta hnědá králičice pevně objala. Překvapeně jsem ztuhl a vytřeštil oči. ,,C-co..?" Vysoukal jsem ze sebe zmateně.
  ,,Je mi moc líto to, co se ti stalo ale já se tě nebojím." Pustila mě, jen aby se mi mohla podívat do očí. Když se naše pohledy setkaly, nebyl jsem schopný odvrátit zrak. Jen jsem tam zůstal ztuhle stát...
  Ona se na mě lehce pousmála. ,,Už když jsem tě poprvé uviděla sedět v té lavici tak osamotě, bylo mi jasné, že nejsi tak zlý. Možná si to ani sám neuvědomuješ, ale tvůj pohled doslova volal o pomoc..."
  ,,V-vážně..?" Stáhl jsem uši. Nějak se mi tomu nechtělo věřit. Přeci jen, já byl smýřený s tím, že si se mnou nikdo nikdy dobrovolně povídat nebude...
  ,,Ano... Netvrť mi, že jsi nikdy nechtěl mít pravé přátele..." Zarazil jsem se. To ano... Chtěl jsem mít zpádky Shada... Mého jediného pořádného kamaráda... Vlastně i po Ethanovy se mi stískalo... I když už to byla taková doba...
  Byl to můj sen... Dětský sen, který byl tak nereálný jako všechny ty hloupé, najivní, dětské sny...
  Nesplnitelné...
  Ona z mého výrazu nejspíše pochopila, že to uhodla a pokračovala.
  ,,Jsi fajn králík Zaine." Najednou se ke mě trochu nahla. Nechápavě jsem na ní zůstal zírat. Byl jsem vyšší než ona.
  Vypadalo to, že mě znovu obejme ale úplně jsem ztuhl, když mi dala rychlou pusu na tvář.
  ,,Tak zítra ve škole." Usmála se a rozběhla se zpádky do parku. Nejspíš bydlela na druhé straně...
  Já tam zůstal jen ztuhle stát a zpracovával jsem to, co se právě teď stalo. Ona mi...
  Musel jsem zatřepat hlavou abych se probral. Pomalu jsem se otočil a vydal se pryč. Přitom jsem dlouze vydechl. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit...

  Chtěla bych poděkovat FireFoxGamer5 za krásný fanart Ethana.

  Akorát přemýšlím, jestli vas nepodporuju v tom být víc a vic morbidní... 😅