Bylo to už skoro týden, co k nám ta králičice přišla. Jmenovala se Laila... Naučil jsem se jí plus minus ignorovat...
  Ale teď nastal menší problém... Nick mohl zase chodit do školy a chtěl si sednout zpadky ke mě. Přišlo mi ale zase blbý k ní přijít a prostě jí vyhodit tak jsem doufal, že bychom mohli přijít dřív než ona. Bylo by to jednodušší...
  Jenže jsme se zdržely a přišly asi minutu před zvoněním... A samozřejmě že už tam seděla...
  Nick po mě hodil nechápavý pohled a já si povzdechl. Došel jsem až k ní s Nickem v závěsu.
  ,,Lailo..." Šel jsem rovnou k věci. ,,On tu před tebou seděl Nick takže..." Trochu jsem se zasek. Vždyť to pro ní bylo nefér... I když jí nemám rád...
  ,,J-jasně..." Řekla trochu zaraženě. ,,Nechceš mě tu, to stačilo říct rovnou..."
  ,,Tak to není." Rychle jsem namítl. Její slova mě zarazila. Zněla... Tak zvláštně. Jakoby ublíženě... Připadal jsem si kvůli tomu blbě...
  ,,To je dobrý..." Začala si balit věci. ,,Už jdu..." Dřív, než jsem stihl říct ještě něco, přerušil nás zvonek ohlašujíci začátek hodiny. Tahle úča snad stála za dveřmy protože v tu chvíli vešla do třídy...
  K mé smůle poslala Nicka si sednout jinam s tím, že alespoň si nebudem povídat. Jako bychom to někdy dělali...
  Podrážděně jsem si sedl na místo. Laila se na mě trochu provinile podívala. ,,Promiň... Kdybych byla rychlejší..."
  ,,Dobrý." V čas jsem jí zarazil a jen si opřel bradu o ruce. Neměl jsem naladu se s ní bavit. Ostatně jako vždy.

<◇>

  Konečně zkončila hodina. Laila byla... Až divně tichá... Najednou to bylo takové divné... Za ten tyden jsem si už zvykl na to její věčné žvaňení a teď najednou nic...
  Jakmile zazvonilo a učitelka odešla, pohledl jsem na ní.
  ,,Hele já..." Začal jsem ale ona se náhle zvedla.
  ,,Už jdu, nemusíš mi to říkat znovu..." Řekla jen a otočila se ke mě zády. Najednou... Najednou jsem jí prostě nemohl nechat jít...
  ,,Ne počkej." Rychle jsem vyhrkl a chytil jí za ruku. Když se na mě překvapeně otočila, rychle jsem jí pustil a trochu se ztáhl. ,,Jen si sedni... S Nickem se vidíme pořád, on to pochopí..."
  Nechápavě na mě hleděla ale potom si pomalu opět sedla.
  ,,Nick je tvůj kámoš? Ještě jsem tě neviděla si s někým povídat..." Řekla a přivřela oči.
  A už je to zase ona... Pomyslel jsem si nevrle. Že já jí nenechal jít...
  ,,Ne, bratr." Odpověděl jsem a uhl pohledem. I tak jsem si stihl všimnout jak jí oči zajistřili překvapením a taky zvědavostí...
  ,,Proto se s tebou nikdo nebaví?" Zeptala se. ,,Protože jsi míšenec?" Stáhl jsem uši.
  ,,Ne." Odsekl jsem hned. ,,Já nejsem míšenec." Samzřejmě... To si o mě všichni myslí...
  ,,Aha..." Zamumlala zaraženě. ,,Ale vždyť on je medvěd a ty..."
  ,,Jsem adoptovaný..." Zavrčel jsem a založil si ruce na hrudi. Stejně by jí to asi došlo... S Nickem si ani nejsme podobní... Krom naší stejné barvy jsme úplně jiní. A nemyslím pouze to, že on je medvěd a já králík. Jsem vyšší, než on, mám jinou barvu očí a zatím, co já rád sportuju, on v první volné chvíli si někam zaleze... Taky je to na nás vidět...
  ,,A-aha... Promiň..." Nechápavě jsem se na ní podíval. Za co se sakra omlouvá? ,,Vím, že jsem asi otravná ale..."
  ,,Jsi otravná." Pokrčil jsem rameny. ,,Ale to není novinka."
  ,,Díky za upřímnost..." Nahodila znuděný pohled a stáhla uši. ,,Chtěla jsem říct že ráda všechno vím. Jen tak můžu někoho soudit. Když vím, jaký je."
  ,,Nemáš právo vůbec někoho soudit." Zavrčel jsem a opět upřel pohled před sebe. Ona si vedle mě povzdechla.
  ,,Ty víš, jak to myslím... Nesoudíl lidi podle toho, jak vypadají nebo co o nich říkají ostatní..."
  ,,Tak to gratuluju... Seš asi první tvor v tomhle pitomém městě..." Zavrčel jsem.
  ,,A co ty?" Zeptala se a já se na chvíli zarazil. Zamyslel jsem se nad odpovědí ale nakonec jen pokrčil rameny.
  ,,Někdo kdo vypadá jako já může asi těžko někoho jiného soudit..."
  ,,A co se ti vůbec stalo? Když nejseš teda ten míšenec..." Zeptala se a já se zamračil. Pohlédl jsem na ní a zavrčel.
  ,,Do TOHO ti NIC NENÍ." Stáhl jsem uši a i lehce vycenil zuby. Okamžitě se stáhla a já upřel pohled před sebe. Každé otázky maji své meze... A ona už je překročila.

<◇>

  Vyšel jsem ze školy a mířil domů. Dnes jsem tréning neměl... Netrvalo dlouho a doběhl mě Nick.
  ,,Proč jsi jí po hodině nevyhodil?" Zeptal se hned. Já nezvedal pohled od země...
  ,,Přemýšlel jsem..." Začal jsem po chvili ticha. ,,Poslední dobou se pořád jen hádáme... Možná... By bylo lepší kdybychom si od sebe daly taky trochu odpočinek... Vidíme se celý den doma, ve škole to není potřeba..." Čekal jsem, že Nick bude protestovat. Nebo mě osočí z toho, že se ho chci zbavit... Ale on udělal něco zcela jiného...
  ,,Je to kvůli té holce?" Zeptal se a já ztáhl uši.
  ,,Seš blbej? Jistěže ne!" Řekl jsem hned. Jak ho taková blbost mohla napadnout?! On se však jen ušklíbl.
  ,,Ale notak... Využij toho, že se s tebou baví. Vypadá fajn." Strčil do mě a já od něj trochu poodstoupil.
  ,,Idiote..." Zavrčel jsem. ,,Nikdo krom tebe se se mnou nebaví. A holky obzvlašť ne."
  ,,Třeba je čas to změnit." Usmál se na mě a já na něj zavrčel.
  ,,Blbče..."