,,Máš to napsane na sešitě." Odpověděla trochu zaraženě a já si najednou připadal jak totalní blbec...
  ,,Jo aha..." Zabručel jsem a znovu zaryl čumak do knihy. O první přestávce se ta holka zvedla a vydala se někam pryč. Neřešil jsem kam ale když jsem zvedl pohled, všiml jsem si, že si o něčem povída s ostatními.
  Nedalo mi ani moc velkou námahu je zaslechnout. Protočil jsem očima. Ty holky pitomí jí normalně litovali, že sedí vedle mě. Jako bych byl nějaký šikanátor. To už dlouho nejsem... Ani se už ve škole neperu...
  Ale těmhle rasistickym svi*ím stačí jeden přešlap. Jen jedna malá vada, kterou však budou neustále omívat pořád dokola a neustále zveličovat, jako by to byla ta nejhorší věc na celém světě. Jako bych já byl ta nejhorší věc na celém světě...
  Další důvot, proč se s nimi nebavit. Cokoliv bych řekl by nakonec použili proti mě...
  Když potom přišla spadky, sedla si ode mě co nejdál jí to stůl dovoloval. Nemohl jsem si odpustit si rýpnout.
  ,,Nechceš si raději sednout na zem? Abych tě poutým dotekem neuhranul?" Řekl jsem posměšně. Tohle bylo absurdní. Ona na mě nejprve viděšeně pohledla, než jí to došlo.
  ,,Ty jsi nás slyšel?" Zeptala se pomalu a trochu i vyděšeně.
  ,,Na to nemusím byt ani králík aby mi nedošlo, o čem jste si kecaly."
  ,,A..?" Zeptala se trochu nejistě.
,,A co? Myslíš si, že ti ublížím? Já už se neperu a už vůbec nemlatím holky, pokud si o to teda neřikají." Zabručel jsem.
  ,,Tak... Proč o tobě všichni tak mluví?" Zeptala se.
  ,,Protože to jsou kre*éni." Zavrčel jsem a znovu se zaměřil na svou knihu. I když jsem jí už nečetl, nemohl jsem se soustředit... Furt na mě čum*la...

<◇>

  ,,Zaine?" Ozvala se znovu ta zaječice. Vlastně ani nevím, jak se jmenuje. Neposlouchal jsem jí.
  ,,No?" Zeptal jsem se a zvedl pohled od knihy. Nejraději bych jí ignoroval ale přeci jen... Ještě mi nic tak hroznýho neprovedla...
  ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se. Co ji to ku*va zajímá?!
  ,,Nad ničím, čtu." Zavrčel jsem.
  ,,Tu stranku čteš už dvě přestavky." Neodpustila se s úsměvem poznámku. Povzdechl jsem si a knihu zavřel.
  ,,Fajn, přemýšlím." Připustil jsem. ,,Ale to tě nemusí zajímat." Dodal jsem, když jsem zpatřil, jak se nadechuje na další otázku.
  ,,Proč seš tak odtažitý?" Zeptala se a já na ní pohledl jak na blázna.
  ,,Co ti do toho sakra je?" Zamračil jsem se a ona uhla pohledem. Povzdechl jsem si.
  ,,Nemám potřebu bavit se s těmi idioty. Sama jsi to slyšela. Mají o mě nějaký názor, já ho nezměním, tak proč se snažit? Aby mě nakonec využili a odkoply? Díky, nechci." Zavrčel jsem.
  ,,Takže to se ti stalo?" Zeptala se. Ku*va! Že já nedržel hubu!
  ,,Do toho ti je úplný ho*no." Zas zmlkla, za což jsem byl celkem rád. Ze školy jsem se vydal rovnou na tréning. Musel jsem jet autobusem. Teda, nemusel.
  Před školou na mě v autě čekal Mark jako vždy aby mě odvezl ale já jsem ho jen přelétl pohledem a šel na autobus. Neměl jsem náladu se s ním bavit.
Bohužel to však nemohl nechat jen tak být protože mě na zastavce dohnal.
  ,,Co to děláš? Čekal jsem na tebe v autě." Řekl a když jsem se k němu neotočil, vzal mě za rameno a otočil si mě k sobě sám. Rychle jsem se mu však vysmekl.
  ,,Jednám, jak jsi mi řekl." Odsekl jsem. ,,Nepotřebuju, abys mě kamkoliv vozil. Jsem dost starý na to, abych se o sebe postaral sám."
  ,,Co to placáš za hlouposti?" Osopil se na mě už mírně podrážděně.
  ,,Chovám se Dospěle." Odvětil jsem mu a hrdě se narovnal.
  ,,Chováš se tak akorát jako uražený dítě." Zavrčel a popadl mě za rameno. ,,Jdeme."
  Zavrčel jsem a rychlým pohybem ruky jsem tu jeho z mého ramene ztrhl a automaticky mu jí zkroutil za zády. Jeden z triků, ktery nás na tréningách učí.
  ,,Nemusím tě poslouchat." Zavrčel jsem, pustil ho a vlezl do autobusu, ktery právě přijel. Skrz sklo jsem na něj úkosem pohlédl. Vypadal naštvaně, ale já už s ním jezdit prostě nebudu. Nechápal, co to je soukromí. Prostě se ke svému otci nevrátím, to už raději umřu.
  ,,Wow... A prej že se už nepereš." Ozvalo se vedle mě, když jsme vyjeli, a já sebou překvapeně trhl.
  ,,Ty bys nepoznala boj ani kdyby jsi se ho účastnila." Zavrčel jsem.
  ,,Jen proto, že jsi naštvany mě hned nemusíš urážet." Odvětila mi a já na ní překvapeně pohlédl. Pak jsem se však ušklíbl.
  ,,Tady někomu nějak narostlo sebevědomí."
  ,,Ty seš blb..." Zabručela a protočila svýma modrýma očima.
  ,,A pak kdo koho uráží..." Zabručel jsem a odvrátil pohled. Dával jsem jí tak najevo, že jsem v tomto rozhovoru skončil. Ona to zřejmě ale nepochopila...
  ,,Jasně... Jedeš domů?" Zeptala se náhle. Ani nevím, proč se s ní ještě bavím...
  ,,Ne, na tréning." Odpověděl jsem a zkontroloval čas. Budu to mít na těsno...
  ,,Na tréning?" Podivila se. ,,A na co chodíš? Králíky v tomhle městě nepustí skoro nikam." Co jí do tohohle vůbec bylo?! Vždyť byla zajíc! Ti to mají skoro stejný!
  Štvala mě... Opravdu hodně. Nechtěl jsem, aby se o mě někdo takhle zajímal... To nikdy neznamenalo nic dobrého... Jen toho zneučívají...
  Beze slova jsem raději vystoupil protože její otázky byli stále víc a víc dotěrnější...
  Jet s ní dál bych už asi nepřežil. Musel jsem si ale pospíšit, protože jsem vystoupil o stanici dřív. Nevšiml jsem si toho, chtěl jsem prostě jen od ní pryč...
  Rozběhl jsem se tím směrem a doufal, že nepříjdu pozdě... Bohužel jsem měl smůlu...
  Dorazil jsem sice asi jen o deset minut později ale i minuta se zde neodpouštěla. Takže po tom běhu jsem si musel dát ještě dvacet koleček kolem tělocvičny. Nebyl by to moc velký problém, ale pro Mistra bylo flákání i jen trochu spomalit ze sprintu a za každé "flákání" byli další tři kola navíc...
  Takže jsem tam běhal do kolečka jako idiot a přitom proklinal tu zaječici...