Opravdu jsem se snažil všechny ty idioty ignorovat. Naštěstí se ode mě po té první události drželi trochu dál. Alespoň že tak.
  Opravdu jsem na ten kroužek chtěl. Ale musel jsem si počkat... Byl jsem na to zatím moc malý a taky začít v půlce by nebyl moc dobrý nápad.
  To znamenalo půl roku bez žádných problémů. Opravdu jsem se snažil. Ale někdy to bylo opravdu těžké...
  Nevadilo mi, když mi někdo nadával nebo mi dělal naschvály. Na to jsem byl už zvyklý, ale na Nicka si prostě dovolovat nebudou!
  Většinou však stačilo do toho jen vstoupit, občas říct pár nepěkných slov a v nejhorším někomu i pohrozit a hned byl klid. Nicky nechtěl, abych ho stále chránil ale já si nemohl pomoct! Byl to přeci můj bratr. Kdo se o něj ve škole postará když né já?
  Občas jsem se v noci probudil s křikem... Murru mě nenechal spát... Doprovázel mé sny každou noc. Často v nich byl také Ethan a ten fialový kocour... A poslední dobou i Shadow...
  Stýskalo se mi po něm. Často jsem přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby ho vzali spolu se mnou. Daly by ho znovu do děckého domova? Kdybych prosil mámu, vzala by si ho taky..? Asi né, ale bylo by to hezké... Mít ho tu taky... Zasloužil by si tohle, víc než já...
  A... Co když ho vzaly? Co když je opět v dětském domově a čeká na mě?! Co když mu za to, že utekl ubližují?!
  Ne... Já prostě nemohl v klidu spát. Taky podle toho vypadaly mé výkony ve škole... Né, že bych tomu nerozuměl, ale většinou jsem o hodině polospal a nevnímal jsem.
  Máma moje nadšení k tomu kroužku moc nezdílela, ale slíbila mi, že pokud budu hodný, budu tam moct jít.
  Ten půl rok utekl strašně pomalu... A prázdniny se vlekli snad ještě víc. Ano, netěšil jsem se do školy, ale spolu se školou by měly začínat i hodiny sebeobrany a já byl už prostě netrpělivý...

<◇>

  A pak nastal ten den a mé nadšení a nedočkavost vystřídala nervozita...
  Šel tam se mnou Mark a já si začal uvědomovat, že to možná nebyl až Tak dobrý nápad...
  Akorat jsem zpatřil jak do té budovy vchází několik dalších dětí. Byl jsem vysoký, takže výškou byli povětšinou stejní, ale...
  To bylo tak všechno, co jsme měli podobné... Medvědi, lišáci, kocouři a psy... Okamžitě mi došlo, jak velky blázen jsem byl... Jak jsem si mohl myslet, že tam budu zapadat? Jak mě vůbec takova blbost mohla napadnout?!
  Mark si zřejmě postupně narůstajícího děsu v mích očích musel všimnout, protože mě vzal za rameno a povzbudivě řekl:
  ,,Neboj, je to jenom na zkoušku, pokud to nepůjde, zkusíme najít něco jiného ano?" Opatrně jsem přikývl a vysloužil si tak Markův konejšivý úsměv. ,,Jsi dobrý, jen jim ukaž, že to, že jsi králík neznamena, že jsi slabý."
  Musel jsem se pousmál. ,,Díky..." Mark mi dodal trochu odvahy... Bohužel ta troška zmizela hned, co jsme vešli dovnitř...
  Všichni na mě upřeli zkoumavé, a někdy i opovrhovačné pohledy. Okamžitě jsem pevně přitiskl uši k hlavě. Proč jsem byl takový idiot?! Měl jsem se nad tím lepe zamyslet...
  Mark se i se mnou vydal hledat toho, co tohle všechno vedl a ty děti mezitím odešly.
  Nakonec jsme se dostali do tělocvičny. Byli tam všude žíněnky a po straně stály v pozoru všichni, které jsem už předtím viděl. Ted byli všichni oblečení do stejného šedého úboru...
  Okamžitě si nás všiml veliký stříbřitě šedivý vlk. Jeho pohled se jen na chvíli zastavil na Markovy ale poté sjel na mě. Úplně jsem pod jeho drobnohledem ztuhl. Měl jsem chuť odvrátit pohled. Vypadal přísně...
  Donutil jsem se mu však dál dívat do očí. Čekal jsem, že se mi teď vysměje a pošle mě domů...
  Viděl jsem, jak se nadechuje a připravil se na potupný odchod...
  ,,Takže ty se chceš přidat do mého týmu?" Jen stěží jsem se udržel abych překvapeně neotevřel pusu. Nezněl posměšně, ani naštvaně. Dokonce nezněl ani uraženě...
  Byl zcela klidný a chladný... To bylo víc, než v co jsem mohl doufat!
  Potom mi však došlo, že se čeká na mou odpověď... Všichni na mě upřely pohledy a viděl jsem, jak někteří pohoršeně nakrčili čumáky.
  ,,A-ano..." V duchu jsem si vynadal za to, jak jsem se na začátku zasekl... ,,Byl bych poctěn, kdybych se k vám mohl připojit..." Bože, co to melu za s*ačky?!
  ,,Tak poctěn říkáš?" Zkřížil si ruce za zády a vydal se pomalu ke mě. Automaticky jsem se celý narovnal. Uši jsem však nechaval zklopené.
  ,,Neberu k sobě každého, kdo si najednou usmyslí, že chce umět bojovat. Takže tě teď asi zklamu..." Stále mluvil naprosto chladně a já už čekal, že řekne: ,,Králíky neberu..."
  ,,...Tohle není jen o boji. Jsou to měsíce tvrdého tréningu a naprosté poslušnosti. Když uvidím, že na to nemáš, vyhodím tě." Zastavil se přímo přede mnou a zůstal mi hledět do očí. ,,Takže, opravdu to chceš zkusit?"
  ,,Ano..." Řekl jsem. Chci těm za ním dokázat, že i kralík Něco zvládne...
  ,,Dobře, poprosím vás, aby jste šel támhle ke stěně." Řekl Markovy a ten s pokýváním hlavy odešel. Při tom se na mě ještě jednou povzbudivě usmál.
  ,,Ukaž jim, co v tobě je." Zašeptal ještě.
  ,,Takže, chci vidět, co už umíš." Řekl ten vlk s vydal se zpadky. Já nevěděl, co mám dělat... Mám jít za ním nebo zůstat stát?
  ,,Pojď." Řekl jako by mi četl myšlenky. Ani se na mě při tom nepodíval. ,,Jaké je tvé jméno?" Byl jsem dost nervózní... Jak z toho vlka, tak ze všech těch pohledů... Dost nenávistných pohledů... Jako by na mě přímo řvali: ,,Chci*ni králíku," nebo ,,Co si o sobě myslíš?" ,,Šeš podřadnej, nemaš tu co dělat!"
  Takové věci jsem slýchával často... Ale stejně jsem byl nervózní především z toho vlka.
  ,,S... Zejn." Tohle se mi už dlouho nestalo... Málem jsem řekl Spring... Byl jsem opravdu hodně rozhozený...
  Tohle nemam šanci zvladnout...

  Toto není žádné realné bojove umění, jsem moc lína abych si o něčem něco zjišťovala takže pardón, ale tohle bude jen z mé hlavy a z toho, co jsem si sama zažila na kroužcích 😅

  Také bych chtěla moc poděkovat za další fanarty od Silverflow08

  Nejvíc se mi asi líbí Ethan...
Ještě jednou moc děkuji ❤