Byl tu konec zimních práznin. Tudíš brzký nástup opět do školy...
Mamka mě původně chtěla dát do jiné školy, ale protestoval jsem. Poprvé jsem ji vzdoroval. Musel jsem. Chtěl jsem chodit do stejné třídy, jako Nick... I přes ten fakt, že mě v té škole znají jako rváče...
Já bych to bez Nicka nezvládl... Chapal jsem, proč se to mámě nelíbilo... Vždyť ani ředitel mě tam nechtěl...
Taky jsem ale nechtěl, aby Nick musel kvůli mě chodit do jine školy... Jistě tam měl přátele...
Nakonec se mi jí podařilo přemluvil...

<◇>

Bylo divné opět stanout před tou budovou. Mamka mě s Nickem nechala venku a šla si ještě promluvit s ředitelem a třídní učitelkou.
Nick se okamžitě rozešel ke skupince asi tří dětí. Dvě z toho byli holky...
Pomalu jsem se k nim vydal. Nick jim zrovna nadšeně zděloval, že má bratra. Stahl jsem uši. No to bude skvělý...
,,Že jsi nam to neřekl už předtím..." Usmíval se zrovna jeden bíločerný kocour.
,,To je skvělý!" Vykřikla nadšeně šedá vlčice vedle něj.
,,No já nevím..." Zamumlala druha, taktéž šedá vlčice. Vypadali skoro stejně... ,,Mít sourozence je někdy dost blbý..." Zamračil jsem se. Ať si drží tlamu... ,,Obzvlaště o tolik mladšího..." Zarazil jsem se. No jasně... Oni si myslí, že má Nick malého brášku... Počkat... Vždyt Nick ani nemá otce...
Nebo má? Za celou tu dobu jsem ho neviděl... To jsem tak nevšímaví že jsem si toho doteď nevšiml?
Došel jsem až k Nickovy a stoupl si za něj. Nahodil jsem znuděny pohled a založil si ruce na hrudi. Neznám je, to bylo to jediné, na co jsem pomyslel. Nemůžu si dovolit jim věřit. To, že je můj život teď o tolik lepší a snadší neznamená, že je snadši i v tomhle... Že jsou lepší i ti kolem. Naopak, diky tomu jsem viděl jejich pravé tváře.
Jakmile si mě všimly, ten kocour překvapeně zamrkal. Podle pohledů těch dvou vlčic mě neznaly. No... Brzo znat budou.
,,Springu..?" Zamumlal překvapeně ten kocour a o trochu ucouvl. ,,Co tu děláš..? Vždyť..." Začal ale zarazil se, když jsem se zamračil.
Dělá si ze mě srandu?! Celou dobu jsem se s nikým nebavil, nedělal jsem problemi, nic! A potom se jednou s někym poperu a dopadne to takhle?!
,,Co?! Nemůžu tu snad být?!" Zavrčel jsem a přitom trochu vycenil zuby. Ty dvě vlčice se zamračili a jako jeden se každá postavila vedle toho kocoura z jedné strany.
Klidně bych se hadal ale... Ucítil jsem jak mě Nick stáhl trochu zpádky.
,,Klid jo? Zaine nemusel jsi po nich hned vyjet..." Zamumlal a já si povzdechl.
,,Promiň..." Odpověděl jsem. ,,Jen nemam rad ty, kteří hned někoho odsuzují..." Druhou větu jsem už spíše jen zavrčel a zarazil ruce do kapes.
,,Počkat... Zaine?" Podivil se ten kocour a pohledl na Nicka. ,,Co to je? Co tu zase dělá? Já myslel, že ho vyloučili..." Protočil jsem očima. To si jako myslel že když bude stát půl metru ode mě a bude šeptat, že ho neuslyším? Jsem králík sakra!
,,Nevyloučili ho. Tehdy mi jenom pomohl! Sám víš, co byli ti medvědi zač..." Trochu jsem se pousmál. Byl jsem rád, že se mě zastal... Alespon teď...
,,No... To ano... Ale..." Zamumlal ale než stačil říct ještě něco ozvala se jedna z těch vlčic...
,,Tak hele, pokud jste nezapoměly tak jsme tu tak trochu nové takže... Kdo to je? Pokud vím, tak tu předtím nebyl." Chtěl jsem odpovědět ale ten kocour byl nějaký moc ukecaný...
,,To je Spring. Chodil sem do školy. Tedy do té doby, než se porval se skupinkou páťáků a vyrazili ho." A dost, umím mluvit, řekl bych to sám a tak, jak to zkutečnř bylo! Navíc o tom nic neví tak ať drží hubu! A ten svůj arogantí hlas ať si taky strčí někam!
,,Tak hele, víš o týhle věci úplný ho*no tak drž laskavě držku. Já se s nimi neporval, pouze jsem se bránil ale to vy rasisti zku*vení nevidíte!" Došel jsem při tom až k němu a vyndal ruce z kapes. Opět jsem měl vytažene drápy, dělo se to vždy, když jsem byl rozrusený, vyděšený nebo naštvaný. A teď jsem byl fakt hodně nas*aný!
,,Zaine?" Zaslechl jsem Nickův zaraženy hlas a ztuhl. Já idiot...
Couvl jsem od toho kocoura, který vypadal že se za chvili strachy pomočí a zarazil pohled do země a ruce do kabes.
,,Promiň..." Zamumlal jsem směrem k Nickovy, tomu kocourovy jsem se odmítal omluvit a vydal se pryč.
Že já debil za ním vůbec šel? Měl jsem se držet stranou a ne... Zarazil jsem se když jsem za sebou zaslechl rychle kroky.
,,Zaine počkej..." Doběhl mě Nick. ,,Co se to tam stalo? Proč jsi po něm tak vyjel?" Povzdechl jsem si a zastavil se.
,,Já... Naštval mě... " Přiznal jsem se. ,,Celou tu dobu jsem nic neprovedl a stačí jeden přešláp a... Sám si to slyšel... Teď už je jedno jak se zachovám..." Zamumlal jsem.
,,To teda není!" Vykřikl okamžitě Nick. ,,Stačí, když jim ukážeš, jaký ve zkutečnosti jsi!"
,,A jak můžeš vědět, Jaký zkutečně jsem..?" Zamumlal jsem.
,,Vím, jaký jsi. Vidím, jak se chováš když si se mnou sám! Takovy doopravdy jsi, jen jim to musíš ukázat!"
,,A co když nechci?" Otočil jsem se na něj. ,,Když se k nim budu chovat mile, podvedou mě. Už se mi to několikrát stalo, nemusí se to opakovat i teď..."
,,Teď narážíš na to, co jsem udělal já že..?" Zeptal se sklesle Nick a já ztuhl.
,,C-cože? Ne! Jistě že né... Ty ses bál... To bylo pochopitelné, ale mě skoro každý podvedl... I když byli i jiné cesty..." Zamumlal jsem.
Nick už potom moc nemluvil. Byl jsem na sebe naštvaný a taky raději už mlčel. Když jsme tedy přišly do třídy, učitelka mě představila a podobné kraviny.
Nic jsem neřekl když mě vybýdla, abych o sobě mluvil. Sedl jsem si vedle Nicka a nezajímalo mě, jestli tam někdo seděl. Teď tu sedím já.
Celou hodinu jsem mlčel a i o přestávce zůstal sedět v lavici. Když už jsem k někomu zvedl oči a naše pohledy se setkaly, rychle vždy uhnuly...
Prostě jsem byl raději sticha a nijak se neprojevoval. Když jsem ale zvedl pohled znovu, abych se z nudy rozhledl po třídě, zamračil jsem se a okamžitě vstal. Tak to teda né!