Nick byl stále plný energie a nadšení. Nechápal jsem to. Jak někdo může být nadšený z toho, že se mnou bude muset bydlet? Vždyť...
  To je spíš za trest...
  Nechal jsem Nicka ať mi to tu všechno ukáže. Nechtěl jsem mu tu náladu kazit... Pořad mi to tak trochu nelezlo do hlavy...
  Teď mám místo, které bych mohl nazívat domovem... Mám "mámu" a dokonce i bratra... Ale...
  Na jak dlouho..? Jak dlouho bude trvat, než i o tohle příjdu? Jak dlouho bude Nickově mámě trvat, než mě vyhodí? Než zjistí, co doopravdy jsem... Vždyť mě nikdo nemůže mít rád...
  ,,Zaine?" Zaslechl jsem Nickův hlas a překvapeně zamrkal. Pohledl jsem na Nicka a zjistil, že se mračí...
  Stáhl jsem uši. A už jsem mu tu dobrou náladu zkazil... Já budu otřesný bratr...
  ,,Promiň..." Zamumlal jsem a sklopil zahambeně pohled k zemi. ,,Já... Zamyslel jsem se..."
  ,,V pohodě." Pokrčil rameny a opět se usmál. ,,Nad čím jsi přemyšlel?" Začal vyzvídat. Překvapeně jsem na něj pohledl. On se nezlobí že jsem ho nevnímal..?
  ,,Jen..." Zasloužil si znát pravdu... ,,Pořád nějak nechápu, jak se to všechno stalo..." Začal jsem. ,,Vtáhli jste mě do svého života a já... Já si to ani nezasloužím..."
  ,,Ale jdi..." Strčil do mě Nick s úsměvem. ,,Tak dokonalá rodina nejsme a to, že si to nezasloužíš je hloupost. A teď pojd, jdeme si hrát ven." Řekl, popadl mě za ruku a už mě táhl ven na zahradu.
  Nenechal mě ani na chvíli myslet na špatné věci...

<◇>

  Popravdě mi pěknou chvíli trvalo, než jsem se do té jeho hry taky zapojil. Nickova matka mi půjčila jednu Nickovu bundu a nějaké šustivé kalhoty s tím, že s ní potom budu muset jít nakupovat...
  Moc jsem tomu nerozuměl ale pro teď to neřešil. Venku byl sníh a zima. Nick začal z ničeho nic ze sněhu něco stavět. Chvíli jsem nechápal... Ze sněhu se dá něco stavět?
  Nick mě však brzy zatáhl do stavění... A k mému překvapení mě to i začalo bavit. Začali jsme stavět pevnist. Bylo to super!
  Tedy... Do té doby dokud nás Nickova matka nezavolala dovnitř.
  Když jsme vstoupili opěd dovnitř, celým domem se linula úchvatná vůně. Na chvíli jsem se zastavil a jen se zavřenýma očima nasával tu vůni. Co to jen mohlo být?
  Když jsem opět otevřel oči, zjistil jsem, že mi Nick utekl... Překvapeně jsem ze sebe sundal již mokrou bundu a i ty druhé šustivé kalhoty.
  Pomalu jsem se vydal do kuchyně a doufal, že tam bude. Když jsem tam přišel, našel jsem tam Nickovu matku. Ta se na mě usmála a vyzvala mě, abych se posadil ke stolu a o chvilku později přiběhl i Nick.
  ,,Byli jste si umýt ruce?" Zeptala se nás. Nick horlivě přikývoval a já se zarazil. C-cože?
  Nickova matka si všimla mého zaraženého pohledu, zavrtěla hlavou a pousmála se. Nick si toho mohužel všiml taky a začal se smát...
  ,,Bracha ty jsi prase, pojď." Opět mě začal tahat za ruku pryč. Nechápal jsem proc mě musí všude tahat... Vždyť já umím chodit!

<◇>

  Po umytí rukou nám paní Goldová dala obět. Opět jsem se prokázal jako úplný idiot a exot, protože jsem na to zůstal hledět aniž bych se toho byť jen dotkl.
  Nemohl jsem uvěřit, ze je to pro mě. Že to můžu sníst...
  ,,Co se děje Zaine? Nechutná ti to?" Zeptala se Nickova máma. Trochu jsem sebou trhl jak jsem se jí lekl.
  ,,N-n-ne... Ne!" Řekl jsem ihned. Jak by mi to vůbec mohlo nechutnat?! Mě, který na ulici snědl vše, co se dalo? ,,J-jen nejsem moc zvyklý jíst... Teplá jídla..." Zamumlal jsem a vzal do rukou příbor.
  Něco tak dobrého jsem snad nikdy nejedl... Ono to bylo i dost realné, vzhledem k tomu že jsem pořadně jedl asi před víc jak dvěma roky a na to už jsem si nepamatoval...
  ,,Tak co? Chutná?" Zeptala se mě znovu. Já jsem jen s úsměvem rychle zakýval hlavou.
  ,,Moc!" Zahuhlal jsem s plnou pusou, rychle to spolkl a už si bral další lžíci. Zaslechl jsem její tichý smích.
  ,,Nemusíš to tak hltat, nikdo ti to nesebere." Zasmála se.

<◇>

  Byl to úchvatný den. Rozhodně jsem se nenudil. Nick byl ke mě tak strašně hodný...
  Teď jsem ležel na matraci vedle Nickovy postele. Nick se se mnou chvíli i dohadoval o tom, kdo bude spát na matraci a kdo na zemi. Nechtěl jsem ho vyhánět z postele ale on kupodivu chtěl spát na zemi...
  Nakonec ale přišla jeho máma a rozhodla, že se budeme střídat...
  Nechtěl jsem. Nechtěl jsem, aby mi podřizovali svůj dosavadní život... Tohle nebyl můj pokoj a nikdy ani nebude takže jsem přeci neměl právo vahánět Nicka z jeho postele...
  Připadal jsem si jako sobec... Nechtěl jsem jim přidělávat tolik potíží...
  Je to zvláštní. Tak dlouho jsem netoužil po ničem jiném než rodině, která by mě měla ráda a teď... Nevěřil jsem tomu. Vždyť mě Nikdo nemůže mít rád! Asi jsem prostě divný... Vadný...
  Zůstal jsem ležet na té matraci. Nemohl jsem usnout i když jsem byl z celého dne tak unavený...
  Jsem asi vazně vadný... Celý den jsem se bavil, dokonce se i smál! Upřimně snál... A teď jsem byl opět ve svých depresích...
  Stočil jsem se do klubíčka a díval se před sebe. Byla tu stále větší a větší tma... Už jsem pomalu začal zavírat oči když tu najednou...

  Pohyb. Překvapeně jsem zvedl uši ale hlavu jsem měl stále položenou na matraci. Vytřeštěnýma očima jsem hleděl před sebe ale už jsem nic neviděl. Pevně jsem se chytil matrace pode mnou a začal zběsile oddechovat.
  Nastražil jsem uši,  když jsem venku na chodbě zaslechl kroky. Byli těžké a... A nepravidelné...
  Ale né... Naléhavě jsem se otočil na Nicka. ,,Nicku? N-nicku...? Ááá!" Zděšeně jsem vykřikl když místo Nicka seděla na postely ta černá věc s maskou...
  Spadl jsem po zádu z matrace na zem a vyděšeně se od něj odtáhl a odplazil se co nejdál. Co to sakra je?!
  ,,N-nicku..?" Cítil jsem jak mi po tvářích stékají slzy. Tomu z maskou od "zubů" odkapávala krev...
  Zalapal jsem po dechu. Snad to není...
  ,,Nicku..." P-proč to udělal?! Co jsem mu sakra udělal?! ,,Co jsem ti ku*va provedl?! Co ti Nick udělal?! Proč mě pronasleduješ?! Nech mě do p*dele být!" Zařval jsem na něj hystericky.
  Ten s tou maskou se ani nehl, pouze trochu trhavě naklonil hlavu na stranu. Byl jsem z toho zoufalý. Nick byl jediny, kdo ke mě byl tak moc hodný, i po tom, co jsem mu řekl a udělal a teď...
  Popotáhl jsem. A teď je pryč...
  ,,Zaine." Ozvalo se za mnou a něco mě popadlo za ramena. Vyděšeně jsem vykřikl a rychle se tomu vytrhl.

  Asi vás trochu zmatlo, že to není kurzívou...
  Nechtěla jsem, aby bylo hned na začátku poznat, co se děje 😅

__________________________________

  Také bych chtěla moc poděkovat @Luciska12 za krásný funart

(Omlouvam se, nešem mi tam dát jinak...)

+ mám tu par mích obrázků. Jsou už dost staré- kreslila jsem je v době, kdy jsem s Tž začínala ale kvůli pár věcem jsem je sem nemohla dát... A poté jsem ma to upřímně zapoměla...
Takže...

Toto je úplně první obrázek Tž... Byl to jen náčrt ve škole, u kterého jsem moc nepremýšlela... (třeba to, že krom Springa tam nikdo nema oblečení... -.-)
A ja vím, že mi tam chybí čárka nad Y, ale já tu krezbu nemůžu najít, je ořeci jen přes rok stará...

To samé, pouze barevné a kvůli mému strašně špatnému foťáku na mobilu i trochu upravené aby ty barvy nebyli tak vybledlé.

A přiznám se, že mi v létě asi přeskočilo, protože jsem tehdy začala číst Tž své osmileté sestře...
Občas je to těžké jí to tlumočit mírnější formou ale naštéstí jsme se nedostaly ani pres 35 kapitol.
Stejně ale všechno ví... Kdyz nad Tž přemýšlím, pomahá mi, kdyz to někomu můžu vysvětlit... Takže ona zná vše, co se tam stalo, stane i to co se mělo stat ale nakonec jsem to zavrhla... (samozřejmě jsem par nepodstatných věcí vynechala...)

No, proč to říkám... Jsem strašna že to sem dávám ale prostě mě to od ní potěšilo...

Spring by se asi neusmíval ale jinak mi to příjde moc hezké XD

Jinak si velice moc vážím vaší podpory...
Moc vám děkuji že tu se mnou stále jste ❤