,,C-co tu děláš..?" Zeptal jsem se a jen stěží se snažil zamaskovat to, jak se mnou ten sen otřásl...
  ,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit ale... Bál jsem se o tebe..." Zamumlal Nick a přitiskl uši k hlavě.
  ,,To nic... Měl jsem jen špatný sen." Řekl jsem a protřel si oči. Zjistil jsem že mam úplně mokré tvaře... ,,Co tu vůbec dělaš?" Pokusil jsem se změnit téma. ,,Nemáš spat u sebe?"
  ,,Jo... Víš..." Začal trochu ostýchavě Nick a přitiskl si k sobě polštář, který měl sebou. ,,Napadlo mě... Že bychom mohli spat spolu..."
  ,,Víš že to tvoje máma zakazala." Bylo hezké, že chtěl spat se mnou ale já nechtěl porušovat její rozkazy...
  ,,Řekla že máš spát tady, ale o tom, že Já nemůžu spát zde nic neřekla." Zarazil jsem se. Tohle bylo dost podlé... Takhle obejít její rozhodnutí...
  Ale nechtěl jsem tu už byt sám... Teď už bych stejně neusl...
  ,,Tak polez." Řekl jsem a posunul se blíž ke zdi. Stejně byla ta postel obrovska...
  Nick si hned s velkým úsměvem zalezl ke mě pod peřinu.
  ,,To je tak skvělý že jsi teď můj brácha!" Začal šeptem. Lehce jsem se pousmál. Jak dlouho mu to asi vydrží...
  ,,Strašně se těším na zítřek! Co podnikneme?" Zeptal se dychtivě.
  ,,C-co..?" Trochu jsem nechápal.
  ,,No co budeme dělat?" Vyptával se dál.
  ,,Co budeš jen chtít..." Odpověděl jsem mu a lehl si na záda.
  ,,Fajn! Budeme hrát hry a... a... Musím ti tu všechno ukázat!" Byl tak nadšený... Nešlo jinak než od něj tu dobrou náladu nechytit.
  ,,Všechno mi tu ukážeš." Zasmál jsem se tiše. ,,Ale teď už bychom měli jít spát..."
  ,,Fajn." Souhlasil a zabořil hlavu do polštáře. ,,Tak dobrou brácho!"
  ,,Dobrou..." Zašeptal jsem s usměvem.

<◇>

  Zaslechl jsem cvaknutí a na chvíli mou tvář ozářilo světlo. Nesouhlasně jsem se zavrtěl a zamračil se.
  Když jsem pootevřel oči, uviděl jsem kus od postele stát Nickovu mámu...
  Trochu viděšeně jsem stáhl uši. Bude teď naštvaná, když jsme porušili její rozkaz..? A-ale pokud ano, tak proč se usmívala..?
  V rukou měla nějakou krabičku. Myslím, že to byl foťák... Ale proč..?
  Chtěl jsem se posadit ale zjistil jsem, že jsem nemohl... Nick mi ležel hlavou na rameni a celkově se ke mě tulil tak, že jsem se divil, ze mě to nevzbudilo nebo že jsem si to uvědomil až teď...
  ,,Dobré ráno vy dva." Zasmála se paní Goldová když se vzbudil i Nick. ,,Neříkala jsem vám, že máte spat každý ve své?" Už jsem se chtěl začít omlouvat ale Nick mě předběhl.
  ,,Říkala jsi, že se mnou Zain nemá spat, ale neřekla jsi, že nemůžu já spát s ním." Stáhl jsem uši ještě víc. Takhle se k ní přece nesmí chovat... Nebo snad může..?
  ,,Jo tak ty mě budeš takhle brát za slovo jo?" Zamračila se ta medvědice a já se přikrčil. Skvělý... Nejsem tu ani jeden den a už jí naštvu...
  ,,Pojď sem ty zlobidlo!" Zasmála se najednou a přitáhla si Nicka k sobě. Ten se jí se smíchem snažil vykroutit ale marně. Oba se smály a já na ně jen nechápavě hleděl...
  Takže... To byla jen hra..? Ona není naštvaná? Až když jsem se zamyslel, uvědomil jsem si, že její hlas předtím nezněl naštvaně... Né úplně. Ona to jen hrála...
  Co to se mnou poslední dobou je? Vždyť jsem uměl poznat, jaký kdo je... Tohle bych kdysy poznal... Tak proč mi to najednou dělalo takove problémy?
  Proč jsem si neuvědomil, že to byla jen hra..? Škádlení mezi synem a... A jeho mámou...
  Samozřejmě... Proto jsem to nepoznal. Neměl jsem šanci to někdy poznat a pokud ano...
  Tak si na to nepamatuju...
  ,,Navíc Zain měl noční můru..." Řekl jí Nick poté, co se přestal smát a já ztuhl. Proč jí to říkal?!
  ,,Vážně?" Smích byl okamžitě pryč a Nickova máma se posadila na postel hned vedle mě. ,,A jak je ti?"
  Zahleděl jsem se do země. Nikdy předtím se mě nikdo na něco takového neptal... Vlastně jsem nikdy tak špatné sny neměl...
  Byl to prostě blbej sen, musel jsem se s ním vypořádat sám.
   ,,Jo, v pohodě. Jsem zvyklý." Rychle jsem jí odbyl. Té pozornosti na mě bylo najednou až moc...
  ,,Zaine... Chci jen, abys věděl, že za mnou můžeš kdykoliv jít, dobře? S čimkoliv a kdykoliv, ano? Ať se ti to zdá sebevíc hloupé..."
  ,,Ano..." Pokyval jsem raději hlavou. Nechtěl jsem se hádat...
  ,,Dobře, tak..." Začala znovu. ,,Vidím, že se vy dva zlobit nebudete. Nemyslete si, že nechci aby jste byli spolu. Naopak mě moc těší to, jak jste si sedly. Jen jsem chtěla, aby ses pořadně vyspal ale teď..." Prohlédla si cely tenhle pokoj. Byl celkem prázdný. Jen u stěny par skřiní, postel a noční stolek. Prostě pokoj pro hosty...
  ,,Předěláme tenhle pokoj na tvůj a mezitím..." Usmala se na nás dva. ,,Budeš se se Zainem dělit o pokoj Nicku?"
  ,,JO!" Vykřikl nadšeně Nick. Trochu jsem až nechápal jeho nadšení... Zdílet se mnou pokoj musí být přece strašný...
  ,,A co ty Zaine?" Otočila se na mě. Zvedl jsem k ní pohled.
  ,,Kvůli mě nemusíte předělávat celý pokoj..." Zamumlal jsem. Mě by bohatě stačila deka na zemi... Natož mít svůj vlastní pokoj...
  ,,Ale notak. Teď tu s námi bydlíš taky, tak budeš mít svůj vlastní pokoj. Věř mi že za to budeš jednou rád." Usmála se na mě Nickova máma a poslala nás oba se převléct.
  Stále jsem nemohl moc uvěřit tomu, že se mi tohle všechno nezdá...
  Aby se můj život najednou obrátit takovým způsobem na tak skvělý nebylo prostě reálné... Neměl jsem nic, a najednou mam všechno... Rodinu...
  Bratra...
  Bylo to jako sen. Sen, z kterého jsem se už nikdy nechtěl probrat...
  Možná, že to to právě je... Co když jsem na tu nemoc zemřel? Co je vůbec po smrti? Nebo jen blouzním v horečkách...
  Ať je to jakkoliv, chtěl bych aby to trvalo věčně... To jediné, co tu chybělo k dokonalosti byl Shadow...
  Snad je taky v pořadku... Doufám že ho ještě někdy uvidím...

Takove nudnější...
To teď asi trochu bude ale...
Potom se to trochu rozjede 😅