Nick na mě chvíli nechápavě hleděl. Bál jsem se. Jak na to bude reagovyt..?
  Už podruhé za tuto kradkou chvíli jsem se vyděsil když na mě Nick rychle skočil a pevně mě objal.
  ,,To je skvělý!" Vykřikl až jsem musel stáhnout uši bolestí. Byl menší než já... Bylo to divné... Předtím byl větší on. ,,Já mám bráchu! A ještě k tomu tebe!" Byl to tak zvláštní ale... Ale tak krásny pocit...
  Nahrnuly se mi slzy do očí a já musel taky Nicka pevně obejmout. Netrvalo douho a přidala se k nám i Nickova máma.
  ,,Kluci moji." Zasmála se. Bylo to tak zvláštní mít rodinu...
  Bylo to prostě úžasné...

<◇>

  ,,Tak Zaine. Zatím pro tebe nemám pokoj, takže budeš spat v pokoji pro hosty dobře?"
  Pokýval jsem hlavou na souhlas. I kdybych měl spát jako nějaký mazlíček na zemi byl bych šťastný, že tu vůbec můžu být.
  Ten dům vypadal sice z venku celkem malý, ale uvnitř byl obrovský! A utulný...
  ,,A proč vlastně nemůže Spring spat se mnou?" Škemral už po několikáté Nick. Popravdě by mi to ani nevadilo...
  ,,Zain." Opravila Nicka jeho mama. Ani jsem si neuvědomil že mě nazval Springem. Zřejmě nebudu jediný, komu bude trvat než si zvykne...
  ,,Zain přece nebude spát na zemi a navíc měl dneska těžký den a já bych byla ráda, kdyby se pořádně vyspal a né si s tebou celou noc povídal." Řekla s úsměvem na tváři zatím co mi připravovala postel.
  ,,Já bych ho nechal vyspat! Notak mami! Prosím!" Neměl jsem odvahu nic říct. Nickova matka mě v podstatě zachránila. Nemám jí co odmlouvat...
  ,,Už jsem řekla, že Zain bude spát tady. Neboj Nicku. Budete mít spoustu času být spolu." Zasmála se a otočila se na mě.
  ,,Vypadáš unaveně. Půjdeš si už lehnout?" Zamrkal jsem abych se trochu probral.
  ,,Já... Asi ano..." Zamumlal jsem. Ona mě znovu pohladila po tváři a poprála mi dobrou noc. Jakmile i s Nickem odešla, zalezl jsem si do postele. Byla tak strašně pohodlná a teplá...
  Nebyl problem v ní usnout... Navíc s tím krásným pocitem bezpečí a štěstí...
  Kdo by neusl?

<◇>

  Pomalu jsem otevřel oči. Všude bylo jen černo a byla mi zima. Chtěl jsem se natáhnout po peřině ale k mému překvapení jsem jí nemohl nahmatat.
  Překvapeně jsem se posadil a zamžoural do temnoty. Začínal jsem vidět šedé kamené stěny. Pomalu jsem stáhl uši. Kde to...
  Ztuhl jsem když jsem zaslechl vrčení. Začal jsem se překvapeně rozhlížet. Chtěl jsem vstát ale zjistil jsem, že jsem nemohl.
  Za ruce mě držely tlusté řetězy a táhly mě k zemi...
  Začal jsem se zběsile rozhlížet. Začínal jsem to tu poznávat... Né! Nemůžu být tady! Prosim já nechci zpadky!
  ,,P-paní Goldová..? Nicku? Marku?!" Vrčení se zastavilo a poté se ozvalo cinkání řetězů. Srdce se mi rozbušilo jako zplašené.
  Né, né, né, né, né, né! Prosím ne...
  ,,Ethane..?" Zašeptal jsem ztísněně a posadil se.
  Najednou se z temnoty přede mnou vyřítilo něco... Ani jsem si to nestihl prohlednout a už mě to tisklo k zemi.
  Na čumák mi dopadlo pár slin toho tvora. Pomalu jsem otevřel oči a pohledl na to, co mě mačkalo k zemi.
  Mé zplašené srdce se při tom pohledu úplně zastavilo. Po tvářích mi začaly ztékat slzy...
  ,,N-ne..." Zašeptal jsem tiše. ,,T-to nemůže být pravda..." Nade mnou se krčil žlutý rozcuchaný králík bez jednoho ucha a s šedýma nepříčetnýma očima. Cenil na mě dnouhé ostré zuby a do ramen mi zarýval dlouhé ostré drápy. Nemohl jem uhnout pohledem. Nebyl jsem schopny ničeho jineho, než mu hledět do těch jeho šílených očí...
  ,,J-já ne-nejsem takový..." Zašeptal jsem mezi vzlyky. ,,T-to není p-pravda..."
  ,,Zaine..." Ozvalo se jakovy vzdáleně. Pohledl jsem tím směrem, kterým jsem si myslel, že to přicházelo a úplně jsem zapoměl dýchat...
  Stál tam Ethan se slepyma bezduchýma očima a šíleným úsměvem. Po bradě a krku mu ztékala rudá zpěněná krev a v zubech držel kus mého ucha.
  ,,N-ne..." Zašeptal jsem a otočil hlavu na druhou stranu. Zahléhl jsem tam černofialovou lišku...
  ,,A-alexeii! P-pomoz mi, prosím..." Zvolal jsem zoufale a natáhl k němu roztřesenou ruku. On na mě upřel svůj pohled plny opovržení a zamračil se na mě.
  ,,Takové trozce jako jsi ty? Pf, to tak." Zavrčel a otočil se ke mě zády. Nemohl jsem tomu uvěřit.
  ,,A-alexeii Prosím! Neopouštěj mě..." Alexei se opravdu zastavil a zaškubal svym dlouhym ocasem. Najednou však všechna jeho fialová srst ztmavla až úplně zčernala...
  Vypadal teď úplně jinak... I když byl stšle stejný... Stejná velikost i tvar těla, vypadal úplně jinak když mu chyběla ta jeho fialová barva... Foalovou jem nesnášel díly Němu, ale k Alexeiovy prostě patřila!
  Pomalu se na mě půlkou hlavy otočil a já tak zpatřil, že má místo tváře nějakou děsivou bílou masku. Jeho šedivě zářivé oko mě chladně pozorovalo a od zubaté tlamy té mazky mu odkapávala...
  Krev...
  ,,A-alexeii..?" Po tvařích mi ztékaly proudy slz. On se však ani nehl a jen na mě dál hleděl. Nemohl jsem z něho zpustit pohled. Byl tohle vůbec ještě Alexei..?
  Otočil se na mě úplně a já uviděl, že má v masce jen jeden otvor pro oko. Přes pravou část masky se táhly dlouhé rýhy...
  Vypadal děsivě... Nehnutě mě pozorobval zatím co mu od tlami odkapavala krev a občas slabě cukl hlavou...

(Toho pozadí si nevšímejte, prostě jsem to tam nakreslila protože mi přišlo, ze se to tam hodí 😅)

  Najednou jsem ucítil bolest v rameni a byl jsem tak nucen pohlédnout zpádky nahoru. Nemohl jsem se nadechnout.
  Hleděl jsem tváří v tvár sám sobě... Jenže ten nepříčetný králík se začal pomalu měnit...
  Z prvu jsem vůbec nechápal, o co šlo. Rysy jeho tváře se pomalu měnily a jeho barva tmavla.
  A pak mi to došlo...
  ,,Ne! Ty né!" Zařval jsem ale bylo mi to k ničemu. Od ucha k uchu se na mě usmál fialový veliký kocour. Jeho oči byli stejně prázdné, jako ty Ethanovy. Jeho krk byl rozdrásaný a pomalu z něj odkapávala červenočerna sraženina... Hakmile se mě jeho sražená krev dotkla, celym tělem mi projel třes. Doslova jako by se mnou někdo lomcoval... Bylo to odporné a ty kapky mi stále kapali na krk a tvář...
  Bylo mi z toho špatně...
,,Zaine?" Začal se mnou třast úplně...
  ,,Seš můj..." Zachrčel.
,,Zaine jsi v pořádku?"
  Začal se smát...

  ,,Néééé!" Vykřikl jsem zoufale a prudce se posadil. Rychle jsem oddechoval a celý jsem se třasl. Rychle jsem se rozhledl a lekl se, když jsem vedle sebe uviděl siluetu postavy...
  ,,N-nicku?" Zeptal jsem se trochu roztřeseně.