Ozvaly se rány a já sebou vyděšeně trhl. Instinktivně jsem se přikrčil abych se vyhl ráně, ktera by mohla přijít.
  Vůbec jsem nevěděl co se děje. Byl jsem z toho zmatený a vyděšený. Bylo tu tolik lidí... A všichni se dívali na mě... Chtěl jsem pryč...
  Ale ti, kteří drzeli mé řetězy za ně zatahali, abych se nemohl ani hnout. Ne... Proč mě drží?! Já chci pryč!
  ,,Žádám o povolení dokazat vám, že se nejedná o žádné nebezpečné monstrum, jen mi dejte možnost." Ozval se přede mnou mě znamy hlas. Pohledl jsem tím směrel a uviděl ke mě zady otočeného Marka. Stahl jsem uši. Cože..? Jaké monstrum..?
  ,,Uděluje se." Ozval se někdo další ale po tom jsem se nekoukal. Mark se najednou otočil přímo ke mě a zastavil se přede mnou. Dělila nás od sebe pouze deska stolu...
  ,,Vím, co se tam Zkutečně stalo." Řekl a já se zachvěl. Nemohl to přece vědět... Nikdo nevěděl, jaký ve zkutečnosti byl...
  ,,Viděl jsem to, kde jsi musel být. Kam tě zavřel." Viděseně jsem na něj zůstal hledět. Nemohl jsem pořádně dýchat. On to věděl..? A-ale to přece nejde...
  ,,Nechceš nám k tomu něco říct sám?" Zeptal se a natáhl ke mě ruku. Celý jsem ztuhl. Neměl jsem kam uhnout a tak jsem raději zavřel oči. Místo rány jsem však ucítil až osvobozující pocit...
  Pomalu jsem otevřel oči a zjistil, že mi sundal ten nahubek... Zahleděl jsem se mu nechápavě do oči a zahledl v nich smutek...
  A-ale proč..? B-byla to snad litost..? Opravdu Věděl, co se mi stalo..? A-a byl na mé straně? On mi...
  Věřil..?
  ,,Nemusíš se ničeho bát..." Zamumlal se staženýma ušima. ,,On už tu není, už ti nemůže ublížit." Sklopil jsem pohled a zahleděl se do desky stolu.
  ,,Démoni nikdy neumírají..." Zamumlal jsem tiše a oči se mi zaplnily slzami. Mark se ke mě naklonil.
  ,,Řekni jim, co ti provedl. Mám důkazy, budou ti věřit. Pomůžeš si..."
  ,,Udělej to." Upřel jsem na něj pohled a překvapeně zamrkal. Vedle něj stál Alexei ale i...
  Z očí mi začaly stékat slzy. E-ethane..?
  Sněhově bílý pes s nadherně modrýma očima se na mě pousmál a objal rukou Alexeiova ramena.
  ,,Řekni jim pravdu. Zachraň se, ať máš alespoň Ty možnost normalně žít. Prosím... Udělej to pro nás všechny. Ať vědí, co se nám všem stalo." Nemohl jsem dýchat ale přesto jsem se donutil odpovědět.
  ,,D-dobře..." Zašeptal jsem. Oba se na mě usmáli a poté zmizeli. Připlácl jsem uši k hlavě. Už teď se mi po nich stýzkalo... Z nějakýho důvodu jsem věděl, že už je nikdy neuvidím. Ani jednoho...
  Pohledl jsem na Marka. Neudělám to pro sebe, ale pro Ethana... Proto jsem také nemluvil o sobě...
  ,,Nebyl jsem tam sám..." Začal jsem. ,,Ubližoval mu." Mark vypadal trochu zarazeně ale to mi bylo jedno. ,,Dělal na něm pokusy... Kvůli němu oslepl... Ubližoval mu a bavil se tím. Když ho nepotřeboval, zbavil se ho. Potom jsem byl na řadě já... Ale já nebyl druhý. Bylo jich přede mnou víc..." Cela místnost se ponořila do ticha. Oni mě... Vázně poslouchaly... Dodalo mi to trochu odvahy...
  ,,Dělal mi to, co předtím mému kamarádovy. A když jsem se mu přestal hodit, rozhodl se mě zbavit. Odvedl mě nahoru a... Chtěl mě zabít... A já..." Zarazil jsem se. Zaváhal jsem. Stejně jsem vrah...
  ,,Jen jsi se bránit." Začal Mark. ,,Neměl jsi na vybranou..." Ne... Tak to nebylo...
  ,,Já ho nechtěl zabít!" Vykřikl jsem. ,,O-on po mě vyrazil s nožem a... a... Já nechtěl ještě zemřít..." Před očima se mi znovu odehrála ta chvíle a já se otřasl.
  ,,Vyzvedl mě do vzduchu a chtěl... chtěl se mě zbavit... Jen jsem se po něm ohnal rukou! Nechtěl jsem ho..." Musel jsem se trochu trhavě nadechnout ale stejně jsem to nebyl schopný říct...
  ,,Já to nechtěl udělat... Měl jsem strach a chtěl jen pryč... Nechtěl jsem aby si se mnou dál hrál..." Cely jsem se třásl. A teď to všechno věděli... Co se mnou udělají..? Stejně to nic nemění na tom, že jsem ho...
  Zabil...
  ,,Klid..." Položil mi ruku na rameno Mark. Neuhl jsem. On mi přeci jen chtěl pomoc... Věděl, co doopravdy byl zač... Ale i tak jsem sebou lehce trhl. Byk to prostě reflex...
  Mark se poté zahleděl někam dopředu... ,,Jak vidíte, je to všechno jinak, než jsme si mysleli. Naše oběť není obětí ale vrahem a zrůdou a naš vrah..." Na chvíli se zahleděl na mě a já se na židly přikrčil jak nejvíc to jen šlo...
  ,,Je jen jedna z obětí, která se prohřešila pouze tím, že chtěla žít." Nastalo ticho. Nikdo nic neřekl. Když jsem se odvážil zvednout pohled k ostatním, zjistil jsem, že se dívají střídavě na sebe navzájem a na mě... Především na mě...
  ,,Důkazy jsou zde." Ukázal Mark na nějake desky. ,,Vše, co v tomto zvracenem pokusu provaděl se nachazí zde a ve čtyř dalších svazcích. Každy svazek pro jednu oběť." Překvapeně jsem zamrkal.
  Další čtyři... On si to všechno zapisoval..? P-proč?! Proč to všechno vlastně dělal..?
  ,,Soud bude dočasně pozastaven dokud policie neprozkoumá všechny nove nalezene důkazy." Začal po dlouhe době ten s dřevěným kladívkem v ruce.
  ,,Také bude tento případ znovu celý přemeřen. Všechny postupy zůčasněných policistů budou znovu přezkoumány." Nechapal jsem, co se to děje ale podle Markova usměvu to asi bylo dobré... Došel až ke mě a stiskl mi povzbudivě rameno.
  Když se na mě široce usmál, nemohl jsem jinak než se také, i když trochu váhavě, pousmát.

Nikdy jsem soudy moc nezkoumala takže omluvte to, jak blbě to zní 😅