Bylo mi špatně, ostatně jako každou noc... Neměl jsem sílu vstávat, stejně bych akorát probudil Shada...
  Prostě jsem nechal oči zavřený a doufal že usnu...

<◇>

  ,,Springu? Prober se." Ozval se Shadův hlas. Nereagoval jsem na něj. Bylo mi moc blbě na to, abych vstal a dál dělal že se nic neděje...
  Vzdávám to...
  ,,Springu..?" Shad začínal znít naléhavě... Chtěl jsem mu odpovědět ale stěží jsem něco nesrozumitelně zamumlal.
  ,,Springu tohle není vtipny!" Zavrčel a chytil mě za rameno. Zřejmě se mnou chtěl zatřást ale jakmile se svou ledovou rukou dotkl mého ramene, trhl jsem sebou a on se překvapeně odtáhl.
  ,,Vždyť úplně hoříš!" Vykřikl šokovaně. Pokusil jsem se otevřít oči ale nedařilo se mi to... Shad mě najednou popadl pod rameny a donutil mě se posadit...
  ,,Springu proč jsi mi nic neřek?!" Cítil jsem jak mě popadl za ramena abych opět nepadl po zadu do své "postele."
  ,,Vždyť už je to... stejně jedno..." Zašeptal jsem a pokusil se na něj otevřít oči.
  ,,Není!" Zavrčel Shad. ,,Bude ti zas dobře, jen se musíš vyležet..."
  ,,Ty víš že to není pravda..." Zamumlal jsem. ,,Víš, že jsem už prakticky..."
  ,,Ne!" Zavrčel. ,,Mlč. Bude ti zas dobře. Musí! Nemůžeš mě tu jen tak nechat..." Tu poslední větu už jen zašeptal a natlačil mě opět dolů abych si lehl.
  ,,Shade..." Začal jsem se opět zvedat ale on mi zatlačil rukou na hruď a já si tak musel opět lehnout.
  ,,Lež a spi. Bude ti zas dobře, uvidíš..." Povzdechl jsem si. Nemělo cenu se s ním hádat, ale i on musel vědět, že je to pro mě konec...

<◇>

  Byla mi příšerná zima. Chtěl jsem si k sobě víc přitáhnout deku ale nemohl jsem hýbat rukama. Dlouho mi trvalo, než jsem otevřel oči. Viděl jsem rozmazaně. Jen bílou...
  Byla mi zima a myslím, že jsem i chvílemi cítil ledový vítr jak se mi zavrtává pod srst takže...
  Jsem venku? Ležím nejspíš ve sněhu... To znamená že se mě Shadow nejspíš zbavil...
  Popravdě jsem mu to neměl za zlé... Byl jsem odsouzený k tomu tu zemřít. Alespoň se ode mě nenakazí a já to budu mít rychle za sebou.
  I přes mé přesvědčení, že udělal správně a že to tak prostě být má mi po tvářích začaly stékat slzy.
  Shadow byl můj jediný opravdový kámoš... A teď byl pryč...
  Navždy...

<◇>

  ,,Springu! Prosím, vzbuď se!" Uslyšel jsem nad sebou naléhavý a trochu i vystrašený hlas. Něco se mnou cloumalo a já nezpokojeně zamručel. To bolí...
  Dokutil jsem se otevřít oči a nad sebou jsem spatřil starostlivou šedou tvář. Shadow? Ale proč..?
  Byl jsem zase u nás v úkrytu... To si to rozmyslel nebo se mi to jen zdálo..?
  Když Shad spatřil, že jsem vzhůru, úlevně vydechl a trochu se uvolnil.
  ,,Tohle už mi nedělej! Budil jsem tě tu dobrých deset minut!" Zněl mírně otřeseně...
  ,,Promiň..." Zamumlal jsem. Teď už mi nebyla zima, ale příšerný vedro...
  Těžce jsem zvedl ruce a odhrnul ze sebe deku. Netrvalo však ani minutu a Shad mi jí opět přitáhl až ke krku.
  Chtěl jsem začít protestovat ale jakmile jsem otevřel pusu, Shadow mi do ní něco nacpal...
  ,,Co to je?!" Zavrčel jsem a začal kašlat snažíc se to vyplivnout. On mi však chytil čumák.
  ,,Spolni to." Rozkázal. Chtěl jsem to vyplivnout ale nemohl jsem. Dost nevrle jsem se na Shada podíval a spolkl to.
  ,,Co to sakra bylo? Bylo to hořký..." Bylo mi z toho snad ještě hůř než předtím.
  ,,Nestěžuj si. Byli to léky, pomůžou ti." Zamračil se a položil vedle mě dvě plastové krabičky s léky.
  ,,A ty jsi sehnal kde..?" Nechtělo se mi věřit, že by zrovna léky někdo nechal bez dozoru a i kdyby... Jak mohl vědět že mi zrovna tyhle pomůžou?
  ,,Koupil jsem je." Pokrčil rameny. Nechápavě jsem se na něj podíval a on si povzdechl. ,,Došel jsem tam a zahrál na ně divadílko že je potřebuji."
  ,,Se divím že tě nevykoply..." Zabručel jsem a znovu se rozkašlal. Bokem mi při tom projela ukrutná bolest a já tiše zasténal. Chytil jsem se za bolavé místo ale hned musel dát ruku pryč při náporu další dávky bolesti.
  Cítil jsem jak mě Shad chytil za rameno. Když jsem k němu zvedl pohled, všiml jsem si jeho bezradného a starostlivého pohledu. Donutil jsem se na něj pousmát a opřel jsem se zády o chladnou zeď.
  ,,Zajímalo by mě, co jsi jim řekl..." Zasýpal jsem. Chtěl jsem alespoň na chvíli myslet na něco jiného...
  Shad se na mě naposledy starostlivě podíval a já po něm hodil prosebný kukuč. Nakonec se lehce pousmál.
  ,,Fajn..." Zašeptal nakonec. ,,Vzal jsem si na sebe to nejlepší a nejmíň potrhané oblečení jaké jsem měl a šel jsem do toho obchodu... Všechny regály tam byli plné léků... Nikdy jsem jich tolik neviděl. Věděl jsem, že i kdyby se mi podařilo něco sebrat, jistě bych nevěděl k čemu co je...
  Došel jsem k té prodavačce a zahrál před ní takové divadlo, že se nade mnou smilovala..." Řekl a vstal. Já se na něj zamračil.
  ,,Co jsi... Jí řekl?" Zachraptěl jsem. Shadow se zamračil a podal mi flašku s vodou. Vděčně jsem se na něj podíval a pomalu se napil. V rukou jsem však neměl již téměř žádný cit a byl jsem tak zesláblý, že jsem její obsah na sebe spíše vylil...
  Shadow se jen starostlivě zamračil a vzal si ode mě zpádky tu láhev. Nechtělo se mu moc pokračovat ale udělal to...
  ,,Řekl jsem jí něco na způsob, že je mému mladšímu bráškovy hodně špatně... Popsal jsem jí to, co ti je. Musel jsem si vymyslet něco o tom, že se naši rodiče vrátí až pozdě večer,  protože se divila, proč to neřeší oni..." Protočil při tom očima. ,,Taky mě chtěla poslat i s tebou k doktorovy a další kraviny..." Zavrčel. Já si však moc toho dalšího vyprávění nevšímal. Zatazila mě jedna věc, kterou řekl...
  ,,Ty jsi mě nazval... Svým bratrem..?" Zašeptal jsem překvapeně. Tak samozřejmě, co jiného by také řekl že? Ale mě to i tak zahřálo u srdce...
  ,,J-já..." Začal trochu zaraženě Shadow ale nakonec si povzdechl a už klidněji pokračoval. ,,Ano... Jsi pro mě jako můj malý bráška. Jsi můj jediný kámoš! Nechci o tebe přijít... I když si tě po tom, co jsem ti udělal ani nezasloužím..." Zašeptal zklesle.
  Těžce jsem zvedl ruku a chytil tu jeho jak nejpevněji jsem mohl. Když se na mě Shad podíval, věnoval jsem mu jeden upřímný úsměv.
  ,,Už dávno jsem ti odpustil... Jsi ten nejlepší kamarád, jakého bych si mohl přát..." Zašeptal jsem. Myslel jsem to zcela upřímně. Všichni ostatní, které jsem znal by se na mě už dávno vykašlaly a on...
  On tu stále byl, i když věděl, že jeho snažení je marné...
  Shadovy se zaleskly oči. Najednou si mě k sobě přitáhl do pevného objetí. Ucítil jsem jak mi zavrtal čumák do ramene.
  ,,Prosím..." Zavzlykal. Snad nikdy předtím jsem ho neviděl brečet... Nikdy jsem ho neviděl takhle zoufalého... ,,Nesmíš mě opustit! Já tě potřebuji..!"
  Také jsem ho pevně objal. Najednou jsem si vzpoměl na Ethana. Na ten moment, kdy jsem se s ním bavil naposledy. On věděl že je konec a já ho prosil, aby neodcházel... A on věděl, že mi nemůže mé přání vyplnit...
  ,,Promiň mi to..." Zašeptal jsem vysíleně. ,,Nechci tě opustit..." Taktéž mi po tvářích začalily ztékat slzy.
  ,,Ale... Musím..."

  Chvilky štěstí a relativni pohody zkončily.
  Co si myslíte, jak tohle dopadne?