Rozdělili jsme se. Každý byl v jiné části města. Byli jsme takto dost zranitelní... Ale bylo to potřeba.
  Měli jsme jen obejít hranice našeho území. Procházel jsem jen kus od vysokych mostů a mířil jsem směrem k nádraží. Nedošel jsem však až k němu a vydal se jinudy. Nechtěl jsem potkat Lolu...
  Shadovy jsem to nechtěl říct ale... Zase mi nebylo moc dobře... Vlastně to bylo pořád stejné... Jen chvílemi se mi nezvedal žaludek. Chvílemi mi byla strašná zima a chvílemi zase strašné vedro...
  Nechtěl jsem si to moc přiznat, ale byl jsem zřejmě nemocný... A věděl jsem, co to na ulici znamená...
  Konec...
  Nechtěl jsem tím zbytečně zatěžovat Shada. Stačilo, že jsem se s tím trápil já. Navíc... Bál jsem se toho, co by Shadow udělal...
  On se nevzdával. Bylo by asi lepší, kdyby mě nechal někde a šel dál ale... To on neudělá... A já ho nechtěl nakazit...
  Snažil jsem se tomu nepodlehnout, ale zřejmě bylo zcela jedno, co budu dělat... Prostě zemřu...
  Když jsem byl sám, bez Shada a nikoho, kdo by mě viděl, dovolil jsem si se nepřetvařovat...
  S těžkým výdechem jsem se opřel o zeď abych neupadl a chytil se za bok. Doslova z něj sálalo teplo... Moje nemoc...
  Kdybych se od něj nenechal zranit... Kdybych nepotkal tu medvědici... Zády jsem sjel po té zdi až do sněhu. Teď už to bylo stejně jedno...
  Najednou jsem uslyšel křupání ve sněhu. Někdo sem běžel...
  Rychle jsem zalezl mezi dvě popelnice a doufal, že nezahnou do této uličky... Mé štěstí jako vždy selhalo.
  Přede mnou se mihlo něco žlutého a za ním zase něco černého a daleko většího...
  Chtěl jsem se vtisknout do stínu a doufat, že mě nikdo neuvidí ale... Toho, kdo tu právě proběhl jsem znal...
  Pomalu jsem vykoukl zpoza popelnice a zpatřil velkého černého medvěda jak zrovna popadl za ruku mnohem menšího žlutého medvídka a strhl ho na zem. Nick...
  ,,Tak ty na mě budeš žalovat?!" Zařval na něj ten medvěd. ,,To s tím pitomím ušákem je už promlčený, tak s tím zase nezačínej!"
  ,,Spring byl potrestaný za něco za co nemohl!" Zavrčel Nick i přes značnou bolest ve tváři a já neslyšně zalapal po dechu. Takže on řekl pravdu..?
  Zamračil jsem se. Teď už to bylo stejně jedno...
  ,,Ten tvůj králík je stejně někde v ústavu kam patří tak to přestaň řešit!" Zavrčel ten medvěd a flákl s Nickem o zem.
  Naštvaně jsem se zamračil. Nevím sice co je to ústav ale to je jedno. Nicka mlátit nebude! Možná už nejsme přátelé ale i tak...
  ,,Vážně?" Zamračil jsem se a postavil se doprostřed ulice. Ruce jsem si založil na hrudi a snažil se nedat najevo, jak mi je špatně...
  Hrdě jsem zvedl uši a zaujal jakoby znuděný postoj.
  Když se na mě oba otočili, v jejich očích bylo vidět překvapení a v očích toho černeho medvěda dokonce strach.
  Škodnlivě jsem se uchechtl a pomalou chůzí se k němu vydal. Ledabile jsem si ho prohlédl opovržlivým pohledem.
  ,,Co jsi to o mě říkal?" Vycenil jsem na něj zuby a on na mě na oplátku vyvalil oči. No jo, králíka s tesáky asi ještě neviděl...
  Překvapeně zacouval. ,,Co to..?" Zamumlal ale to už jsem po něm vyjel rukou. Mé drápy prořízly vzduch těsně před jeho čumátem a já bych přísahal, že pod tou černou srstí celý zbledl.
  ,,Vypadni odtud nebo ti vyškrábu oči." Zasyčel jsem na něj. Nejprve sebou vyděšeně cukl, ale potom se rychle rozběhl pryč.
  No jo, už jednou jsem ho byl schopný zmlátit, a to jsem ještě ani nevypadal tak děsivě...
  ,,S-Springu..?" Vykoktal ze sebe Nick stále ještě na zemi. Hodil jsem po něm znuděným pohledem.
  ,,No?" Otočil jsem na něj se znuděném pohledem a naklonil lehce hlavu na stranu. ,,Co chceš?"
  ,,J-já... Omlouvám se za to, že jsem neřekl pravdu! Měl jsem to říct!" Vyhrkl rychle a po tvářích mu začaly stékat slzy. ,,Byl jsem hloupý! Měl jsem to říct hned! Ale... Bál jsem se. A-a-a... A když nám další den řekli, že už nepříjdeš... Dostal jsem ještě větší strach... Hned jsem řekl ředitely jak to opravdu bylo! Řekl jsem to i mámě ale když za tím kocourem přijela, říkal, že už nejsi v jeho péčí a... A..."
    ,,Pf..." Odfrkl jsem si a tí zarazil jeho rychlou, skoro nesrozumitelnou řeč. ,,Dost pozdě." Vytkl jsem mu a on stáhl sve krádné uši k hlavě. ,,Kdyby jsi ty posero řekl pravdu hned, nic by se nestalo!" Nemohl jsem jinak, to co řekl mě normalně rozesmálo!
  ,,Tak On vám řekl, že už u něj nebydlím jo? A vy jste mu to věřili?!" Cítil jsem jak mi škube ve svalech a já, aniž bych chtěl, jsem na něj začal cenit zuby.
  ,,Klid, nech ho..." Ozval se opět ten klidný hlas, který mě dost často vytáčel... ,,Vždyť je to tvůj kamarád."
  ,,Byl..." Ucedil jsem skrze zaťaté zuby k Alexeiovy a narovnal se. S opovržením jsem se na Nicka podíval. ,,Zapomeň na to, že jsi mě tu viděl. A pokud to Komukoliv řekneš, zmlátím tě osobně sám." Zavrčel jsem na něj až sebou viděšeně škubl a bez ohlédnutí jsem se vydal hrdě pryč.
  Až když jsem byl dost daleko jsem zaskučel bolestí a předklonil se. Už jen narovnat mě bolelo...