Věnováno Hajka01

Stál jsem opřený o zeď s kapucou skoro až na čumáku. Ruce jsem měl zaryté hluboko v kapsách a nepatrně jsem se rozhlížel po ulici. Čekal jsem na Shada.
Už to byla nějaká ta doba, co se z nás stal tým. Ano, jen dvoučlený, ale i to je víc, než kdokoliv z nás kdy měl. Sice jsem byl předtím s Enardem, ale tam jsem se nemohl na nikoho spolehnout. Né tak, jako na Shada.
Z přemýšlení mě vyrušil nějaký rozruch. Překvapeně jsem zvedl hlavu a zahleděl se na jednu stranu ulice. Přes množství lidí jsem nic neviděl ale někdo se v tom davu snažil o útěk...
Trochu jsem se bál, zda to není Shad ale pak ta osoba konečně vyběhla z davu a běžela přímo mím směrem. Zamračil jsem se a zkryl se ve stínu budovy.
Ty tu nemáš co dělat. Pomyslel jsem si naštvaně. Tohle je Naše území, né vaše.
Ve chvíli, kdy ten lišák z Lukasovy skupiny probíhal okolo mě jsem ho popadl za rameno, otočil ho a plnou silou ho natlačil na chladnou zeď.
,,Co tu děláš?" Zasyčel jsem na něj. Vytřeštil na mě oči a začal sebou všemožně házet.
,,Pusť mě!" Vrčel ale já mu jen zaryl drápy do ramene až zaúpěl. Na zem něco dopadlo a já na to překvapeně pohledl.
Něčí peněženka. Obrátil jsem svůj naštvaný pohled opět na toho lišáka.
,,Tak ty kradeš na cizím území?" Zavrčel jsem s děsivou klidností. Dřív než stačil cokoliv říct jsem ho popadl za ruku a zkroutil mu jí za zády až bolestí vykřikl.
Díky Shadově pomoci jsem byl každým dnem silnější a i mé rány se začínaly opět hojit. Sám bych asi někde zemřel... Možná bych večer šel spát, a ráno bych se už neprobudil...
Teď ze mě však byl opět silný králík a spolu se Shadem jsme si žili i celkem dobře. Na to že jsme žili na ulici...
Zavrčel jsem na toho lišáka. Nesměl jsem ukázat lítost, i když bych ho možná i nechal... Jenže jakmile mu to projde jednou, bude si myslet že mu to projde vždycky. A oni ke mě takové slitovaní také neměli...
Za mnou se ozvaly rychlé kroky. Připadaly mi moc těžké na to, aby to byl Shadow a tak jsem se otočil. Zpatřil jsem jak k nám někdo běží a ušklíbl se.
,,Že by ten okradený?" Otočil jsem se spádky na toho lišáka co na tu cestu úzkostlivě koukal.
Odfrkl jsem si a rychlým švyhem ruky jsem ho hodil na chodník. ,,Běž." Zavrčel jsem i když pobídnutí ani nepotřeboval a málem se přerazil o vlastní nohy jak se rozběhl pryč.
Pomalu jsem se sklonil pro tu peněženku a v tu chvíli ke mě ta osoba doběhla. Chtěl jsem jí prostě podat tu věc a zmizet ale...
,,Springu?" ...Ztuhl jsem, když jsou poznal ten udýchaný ženský hlas...
Překvapeně jsem zvedl hlavu a zahleděl se přímo na tu vysokou zlatavě žlutou medvědici. Na Nickovu matku...
Až teď jsem si uvědomil že se mi kabuca svezla trochu dál a tím odkryla můj obličel.
,,Jsi to vážně ty..?" Zeptala se nevěřícně a natáhla ke mě ruku.
V hlavě mi to šrotovalo rychlostí světla. Viděl jsem v ní svou naději ale... Co by teď udělala? Poslala by mě opět do sirotčince... Pryč od Shada...
Ne! Já se tam už nevrátím!
Rychle jsem zahodil tu peněženku a rozběhl se plnou rychlostí pryč.
,,Springu stůj!" Zavolala za mnou a já zaslechl její rychlé kroky. Rychle jsem zahl za roh. Objevil se tam přede mnou drátěný plot.
Vyskočil jsem na popelnici a rychle se přehoupl přes plot. Když jsem skončil na druhé straně, dovolil jsem si se otočit. Akorát doběhla k tomu plotu
,,Springu počkej!" Vykřikla zadýchaně. ,,Prosím... Chci ti pomoct!" Zahleděl jsem se přímo na ní a zajel si rukou pod kapucu.
Pokud by se zjistilo, co jsem udělal, co by udělala? Jistě by mě předala policii a co pak..?
Prudce jsem si strhl kapuci a zvehl hrdě uši. Vycenil jsem na ní zuby a zavrčel. ,,Měla jste nám pomoct dřív, teď už je pro něj pozdě." Zavrčel jsem a otočil se. ,,A pro mě taky..." Zamumlal jsem a vydal se pryč.
Přitom jsem se musel však chytit za můj bok. Každý rachlý pohyb mi vždy ty rány otevře.
Zmizel jsem jí za rohem a vydal se co nejrychlejší chůzí, kterou jsem mohl, pryč. Mluvil jsem o Ethanovy... Tomu už nic nepomůže...
Chvíli jsem bloudil po městě a sledoval, zda mě někdo nesleduje. Až když jsem si byl jistý, že jsem pro lidi opět neviditelný jsem se vydal domů.
Zalezl jsem dovnitř a hned padl do mého pytle. Opatrně jsem si prohmatal bok. Skvělý... Dva týdny opatrnosti a žádných prudkych pohybů v čudu...
Netrvalo dlouho a plachta se zavlnila jak dovnitř vlezl Shad. Rychle jsem stáhl ruce dělajíc, že se nic nestalo. Né, že bych Shadovy nevěřil, ale to jeho "čištění" mi stačilo jednou...
,,Můžeš mi vysvětlit proč seš sakra tady?!" Hned po mě vyštěkl Shad. ,,Měl jsi na mě čekat u tý uličky! Víš jak jsem se bál, když jsi tam nebyl?!"
,,Musel jsem od tamtud vypadnout..." Promluvil jsem zcela klidně a snažil se na sobě nedat znát, jak moc mě opět bolí bok... ,,Jedna ženská mě poznala... Musel jsem se jí ztratit."
,,Nedovedl jsi jí sem že ne?!" Zvedl okamžitě uši.
,,Jsem snad blbej? Prošel jsem skoro celý naše územý jen abych se jí zbavil!" Bránil jsem se.
,,A odkud tě vůbec znala?" Naklonil hlavu na stranu a já jen pokrčil rameny.
,,Myslím že to byla matka nějakého mého spolužáka." Řekl jsem neurčitě. Kdybych Shadovy řekl pravdu, bůh ví co by dělal. Jistě by mě zase odmýtal pustot ven... A já bych se tu už asi scvokl...

Pomalu mi dochazí nápady, jak pojmenovat kapitoly a zároveň neprozradit, co se tam bude dít...

A chtěla bych strašně poděkovat Hajka01. Rozhodla se, že mi pomůže a hledá v knize mé chyby...
Což je něco, za co jí obdivuji a moc jí za to, že chce obětovat svůj volný čas tím, že pomůže něčemu takovému, jako je Tž děkuji.
Jsi skvělá❤