Jakmile jsem se vzbudila, zajímalo mě, kolik je hodin. Cítila jsem se o hodně lépe a to bylo dobré znamení. Hlava mě ještě celkem bolela, ale žaludek už jevil zájem o jídlo. Bylo skoro poledne, tak jsem sáhla po prášku a zapila si ho. Pomalu jsem se postavila a vydala se pryč z pokoje. Byla jsem opatrná, přeci jen jsem si nebyla jistá chůzí. Když jsem sešla i schody, všimla jsem si, že Dems sedí v obýváku a sleduje nějaký pořád.

„ Ahoj, mohu k tobě?" zeptala jsem se, když jsem k ní došla a ona se s leknutím otočila.

„ Pokud chceš, klidně se posaď. Máš hlad?" zeptala se a já kývla hlavou na souhlas. Chystala se zvednout, ale chytla jsem jí za ruku.

„ Ty jsi na mě naštvaná?" zeptala jsem se a ona se zvedla. Neusmívala se, měla neutrální výraz ve, kterém jsem nedokázala číst.

„ Naštvaná? Nikoliv. Jen zklamaná," řekla a vstala. Vydala se do kuchyně a já jen sklopila hlavu. Mrzelo mě, že je zklamaná. Mnohem víc mě, ale mrzelo, že já byla tím důvodem zklamání.

„ Dems, máš pravdu," řekla jsem a ona se vrátila. Tázavě se na mě podívala a já se znovu nadechla.„ Máš pravdu, že to asi nemám úplně pod kontrolou," řekla jsem a rukama si zajela do vlasů. Zaslechla jsem vzdalující se kroky a poté cinkání příboru a další kroky.

„ Proč najednou měníš názor? Říkala jsi, že to máš pod kontrolou a najednou nemáš?" zeptala se a podala mi talíř se špagetami.

„ Protože nechci skončit jako troska. Chci s tím něco dělat, ale sama to nedokážu."

„ Když budeš chtít, zvládneš. Proč najednou hledáš pomoc u mě? Vždyť pro mě jsi přeci byl jen hračka, ne? Nic pro mě neznamenáš, takhle jsi to říkala ne?"

„ Dems, byla jsem naštvaná a potom opilá. Nemyslela jsem to vážně. Omlouvám se," řekla jsem a ona se posadila vedle mě. Dala jsem se pomalu do jídla a snažila se, abych to v sobě udržela.

„ Zítra sem přijde doktor, předepíše ti nějaké léky na uklidnění. Alkohol zkusíme zvládnout samy. Nebude to jednoduché, ale věřím, že to půjde," řekla a věnovala se dál pořadu. V klidu jsem dojedla svojí porci a odložila talíř na stůl. Opřela jsem se o ní a její ruku si dala za krk. Nejdříve mě sledovala a pak mě začala sama od sebe hladit po ruce.

„ Demi, věříš mi, že to zvládnu? Že tě miluju?"

„ Scarlett, nevím čemu mám teď věřit. Nevím zda ti mám vůbec věřit, protože alkoholik svoje slova nikdy nemyslí vážně."

„ Nejsem na tom tak špatně, abys mě musela nazývat alkoholikem. Dám si jen občas skleničku."

„ Ne? Kdyby jsi na tom byla dobře, nepila by jsi. Pokud mě miluješ, tak se nedotkneš alkoholu. Když budu chtít, zkontroluji si, zda jsi nepila," řekla a já kývla hlavou.

„ Cokoliv na světě, Dems. Udělám vše proto, abych to dodržela," odpověděla jsem a pohodlně se usadila. Dems mě líbla do vlasů a objala.

„ Až to dodržíš, můžeme se bavit dál. Teď ti prostě nevěřím, promiň," odpověděla a já k ní natáhla druhou ruku. Chtěla jsem jí držet a vědět, že tu pro mě je, ale uhnula.

„ V pořádku, chápu to," šeptla jsem v poklidu.

Je to pochopitelné, že se Dems zlobí? A dodrží Scar slib?