Když jsem ten hlas zaslechla, musela jsem chvíli přemýšlet. Byl mi povědomý, ale nedokázala jsem ho nikam zařadit. Pomalu jsem vstala a hodila na sebe župan. Druhý ze skříně, jsem hodila po Dems a vydala se ven z pokoje.

„ Krásně to začalo a hned se nám do toho musí někdo plést," povzdechla si a já k ní došla.

„ Nic ještě nekončí. Jen kouknu kdo to je," řekla jsem a vydala se ke dveřím. Chvíli jsem uklidňovala svůj dech a potom otevřela. Pohled, který se mi naskytl, mi doslova vyrazil dech. Stála tam holka se, kterou jsem strávila dva roky života a pak se na ní vykašlala kvůli práci.

„ Ahoj, ráda tě vidím," řekla a usmála se. Zahlédla jsem jak si nervózně pohrává s prsty a uhýbá očima.

„ Tess...Nečekala jsem, že tě ještě někdy uvidím. Co tu děláš?"

„ Slyšela jsem, že jsi se vrátila. A taky četla důvod. Řekla jsem si, že je to ideální čas na to, vše srovnat," řekla a já sklonila hlavu.

„ Pojď dál, dáme si čaj, ne?"

„ Ráda, děkuji," řekla a vešla dovnitř. Ukázala jsem jí směrem do kuchyně a vydala se za ní. Když se posadila, chvíli jsem na ní překvapeně koukala a poté se vydala připravit čaj. Celou dobu bylo mezi námi ticho. Nevěděla jsem, co říct a jak se zachovat. Připravila jsem rovnou tři hrnky, protože jsem slyšela dveře od pokoje.

„ Ahoj, co ty tady?" zeptala se, když zahlédla Tess. Ta se chtěla zvednout, ale zakroutila jsem hlavou.

„ Slyšela jsem, že se vrátila Scar. Tak jsem si řekla, že bych mohla dát vše do pořádku," odpověděla a Dems se posadila. Položila jsem před každou teplý čaj a posadila se vedle Dems.

„ Trvalo ti to téměř pět let, než jsi se k tomu rozhodla? Dost dlouhá doba, nemyslíš?" řekla jsem a pohlédla na ní. Byla nervózní a zřejmě hledala ty správná slova.

„ Chtěla jsem za tebou přijet do Londýna, ale nemohla jsem. Nešlo to, když jsem viděla fotku tebe a jí. Scar, je mi to líto. Odpusť mi to, prosím," řekla a pohlédla na mě.

„ A bylo ti to líto i tenkrát? Když jsi mě vyhodila a nemyslela na to, že třeba nemám kam jít? Když jsi se semnou rozešla a bylo ti jedno, co bude semnou?"

„ Já se snažila, věřila tomu. Věřila, že to bude jako dříve. Ale prostě to nešlo. Mrzí mě to, kdyby to šlo, vrátím čas. Ale to nejde,“ řekla a pohlédla na mě a potom na Demi. Ta jen pokrčila rameny a dál upíjela čaj. Poté se zvedla a začala z ledničky vyndavat nějaké věci. Hádala jsem, že jde udělat něco k jídlu.

„ Proč jsi nepřijela, když jsi tak chtěla? Měla jsi dost času. A možná bychom se daly zase dohromady. A taky se nemuselo stát to, co se stalo."

„ Chceš říct, že za to mohu já? Scar, pokud ano, odpusť mi to. Tohle jsem nechtěla," řekla a já na jejích tvářích zahlédla slzy. Stékaly jedna za druhou a ona se chystala zvednout.„ Asi bude lepší, když odejdu," šeptla a zvedla se. Dems se na mě ohlédla a já si jen tiše povzdechla. Věděla jsem, že je na čase odpustit.

„ Nechoď nikam, Tess. Omlouvám se, tohle jsem nechtěla. Vlastně jsem ti to odpustila už dávno. Minulost jsem nechala za zády a teď žiju znovu," řekla jsem a zvedla se. Tess mě zničehonic objala a já ucítila její slzy na svém krku.

„ Děkuju," šeptla a poté se oddálila. Znovu se usmála a posadila se. Byla jsem ráda a tak jsem jí napodobila.„ Myslíš, že bychom mohly zůstat alespoň jako přátelé? Nechci ti nijak zasahovat do vztahu, takže jen pokud to nebude vadit Demi," řekla a těkala očima mezi námi dvěma.

„ Nemohu jí přikazovat, co má dělat a s kým se má přátelit. Pokud mi jí nebudeš chtít vzít," odpověděla a usmála se.

„ To neudělám. Je jen tvoje a záleží mi na tom, aby byla šťastná."

„ Tess, zůstaneš na oběd? Dems se do něčeho dala, takže budu ráda a můžeme si v klidu popovídat,hm?"

„ Ono se to i trochu hodí. Potřebuji od tebe pomoct a poradit. Ale příště zvu já vás," řekla a my souhlasně přikývli.

Kdo z vás čekal Audrey a spletl se? XD S čím asi Tess potřebuje pomoct?